Zázraky se (skoro) dějí

Zázraky se (skoro) dějí

(Softwarové noviny 9/1994)

Lokalizace nejnovějšího textového editoru Microsoftu přišla nejen neočekávaně rychle, ale podařilo se jí také nenaplnit obavy, k nimž zavdalo pádnou příčinu nezdařené počeštění předchozí verze.

V recenzi na Word for Windows 6.0 (SWN 4/94) jsem napsal, že funkce automatické opravy obyčejných uvozovek na typografické bude nejjednodušším testem kvality lokalizace. První věcí, kterou jsem po instalaci provedl, tudíž bylo napsání uvozovky – a skutečně – byla dole. A ta další nahoře. A ta ještě další taky nahoře. Když jsem udělal mezeru, byla zase dole. Z toho je již čtenáři jistě zřejmé, že Word přistupuje k typografickým uvozovkám nikoli s ohledem na jejich párovitost, ale na umístění v textu. Jsou-li za mezerou či za odstavcem, přemění se na spodní, jsou-li za textem, na horní. Vkládání apostrofu jako vnitřních ,uvozovek opraveno nebylo (stále vyrábí 'uvozovky' anglické), avšak vzhledem k tomu, že na českých klávesnicích apostrof obvykle chybí, je tento detail zcela nepodstatný.

První zkouška mne naplnila optimismem, takže jsem se ihned vrhl na vstupní a výstupní filtry. A nastojte – Microsoft skutečně vzal na vědomí, že česká verze Wordu by se mohla používat ze všeho nejspíš v Čechách a zařadil do programu filtr nejen pro Text602, ale dokonce i pro WinText602! A co více – při konverzi z dosovské šestsedvojky se Word úslužně otáže, zda je text pořízen v Kamenických, Latin dvojce nebo v tom obskurním KOI-8 CS (čert aby ho vzal; možná že pedantské anglosasy při rozpacích nad Kamenickými trápí právě tato „státní norma“, kterou se doposud určitě nikdo nenamáhal zrušit). Fungovalo to! Zkusil jsem WordPerfect – fungovalo to taky. A největší poklona čecháčkům – filtr pro AmiPro 3.0!!! Skutečně – ono AmiPro, které Microsoft po léta tak ostentativně ignoruje. Kdo ví, zda to není poprvé, co Gatesovi braši připustili, že nějaký takový obskurní editor vůbec existuje.

Filtr AmiPro samozřejmě fungoval – ve Windows naštěstí nejsou žádné problémy s kódováním, neboť ECMA94 byla pohřbena dřív, než se stačila etablovat, a krom toho stejně nestála za nic. Napnut jsem byl samozřejmě hlavně, jak dopadly ostatní konverze z DOSu. U WordPerfectu to bylo jasné – vzhledem k jeho vnitřnímu kódování na použité tabulce nezáleží. Zkusil jsem tedy načíst soubor Wordu – a konec. Zde i nadále existuje pouze Latin2, ve kterém se dokument načte automaticky bez ohledu na aktuální nastavení kódové stránky systému a do něhož se uloží v případě, že DOS má nastavenu cp 852. Počeštění DOSu, které by se prezentovalo jako cp 895, jsem ještě neviděl, leč obávám se, že by se na něj konvertor stejně vykašlal. Text ASCII lze načíst ve všech kódových tabulkách podle aktuálního nastavení ASCII-OEM konverze, avšak je třeba nepoužívat nabízené volby pouze text, ale vybrat MS-DOS text. Úplně stejně to fungovalo i u počeštění verze 2.0, což jsem jí ve svém zlolajném článku v SWN 12/93 upřel, za což se Microsoftu omlouvám; na mém tehdejším hodnocení kvality lokalizace to však nic nemění, neboť tuto konverzi provádí bez problémů i nelokalizovaná verze. Ostatně – kdyby se všechny konverzní filtry Microsoftu řídily tabulkou nastavenou ve Windows, nemusel bych tyto řádky psát vůbec.

Z ostatních formátů DOS jsem zkoušel ještě RTF, WordPerfect 4.2 a WordStar 3.3 (soubory zkonvertované pomocí Pre602), které se správně česky nenačetly ať jsem dělal, co jsem dělal. RTF se zapisuje i načítá v cp 1250 (Windows EE), WordPerfect 4.2 a WordStar si s češtinou nerozumí žádným způsobem. Což je mimochodem dosti pozoruhodné, neboť tyto filtry se v nelokalizované verzi nevyskytovaly vůbec, takže by člověk očekával, že když už byly doplněny, budou alespoň funkční. Věčná škoda, že všechny konvertory nepočešťovala firma Macron, která je autorem filtrů pro T602 a Ami; vmezeření okénka s výběrem kódové stránky ke všem formátům DOSu by uživateli značně usnadnilo život.

Ale budiž – hlavní dnes u nás používané formáty jsou přístupné; najít exota, který by ještě psal ve WordStaru by asi bylo takřka nemožné; u WordPerfectu 4.2 bych si ale tak úplně jistý nebyl. Word v Kamenických pak štve mne osobně. Poněkud drahá svazarmovská konverzní utilita nebo ConvertPerfect to sice jistí, ale pokud máte v dotyčném formátu všechny texty, je to přece jen trochu otrava. Ostatně nejsem jediný, kdo Word v Kamenických používal – kupříkladu redakce Mladé fronty či Hospodářských novin, pokud vím, také. Podaří-li se mi z Microsoftu či z kohokoli jiného vyrazit příslušný filtr, nezapomenu se o tom někde zmínit. A snad ještě poslední drobná výhrada – bylo už přece jen dost času na doplnění filtru pro WordPerfect 6.0; jsem opravdu zvědav, jestli lokalizace oremského editoru bude ke konkurenci gentlemanštější.

Dalším podstatným kritériem jakosti počeštění jsou slovníky. Není překvapivé, že při lokalizaci vzala za své gramatika (kdo první vymyslí použitelnou kontrolu české gramatiky, má ode mne v redakci k vyzvednutí láhev tuzemského rumu). Nemilým nedostatkem je však absence českého Thesauru, který se už stává takřka konstantní výbavou nových domácích editorů, pohybujících se na daleko nižší cenové hladině, než WinWord. Nicméně alespoň speller a rozdělování jsou k dispozici, a to dokonce v české i anglické verzi (konečně!).

Rozdělování nic moc, ale asi tak s 80-90% přesností se strefí, a koneckonců po tom, co lze spatřit v našich počítačově vyráběných denících (což mimochodem kupodivu stále ještě nejsou všechny), si už člověk zvykl na ledacos. Mluvnice zde navíc připouští poměrnou volnost – mnohá rozdělení slov jsou spíše ohyzdná, než vysloveně chybná. Editovat se automatické rozdělování nedá (ani formou slovníku výjimek), což ale není chyba lokalizace, ale Wordu samotného, v němž ostatně celá funkce dělení slov není vyřešena tak dobře jako většina ostatních, kupříkladu jako speller.

Proč zrovna speller? To máte jen takovou pitominku – jediné přidané tlačítko – jenomže právě tyhle pitominky Microsoft nazývá po právu „usabilitou“. Tlačítko se v české verzi jmenuje Vzít zpět a každý, kdo někdy kontroloval pravopis na počítači, jistě okamžitě pochopí, k čemu je dobré. Zejména při opravách dlouhého dokumentu pozornost chabne, takže omylem odsouhlasíte nabízenou opravu, nebo naopak přehlédnete chybu, kterou program správně odhalil, ale jak už jste byli v tom mačkání tlačítka Ignorovat, došlo vám to, až když už byla pryč. Microsoft vám umožní vše napravit, aniž byste museli opouštět dialogové okno. Jistě – je to naprostá prkotina – ale velice příjemná prkotina. Nikoho jiného to, pokud vím, dosud nepadlo.

Co se týče českého slovníku, jsou mé pocity poněkud smíšené. Na jednu stranu je podstatně lepší, než u předchozí verze, ale třeba i u WordPerfectu 5.2 CZ (viz SWN 6/94). Neobsahuje totiž zdaleka tak velké množství nesmyslů – na nabídku vysloveného neologismu jsem v něm po půl hodině spellování nenarazil. Občas se v něm ale vyskytují překlepy (veliksti, datm), nebo mluvnicky sice hraničně správné, ale v praxi nepoužitelné výrazy (neneonovější, neurostše) či příšerné vokativy (nudo, patino, rusofile, lítačko). Posledně jmenovaný příklad není zdaleka jediným slangovým termínem – vybafly na mne i slova typu ne(o)focen, cintaly či neskapej. V souladu s tím jsou k dispozici dříve nevídané argotické výrazy odvozené od hovno, prdel, nasrat a kurva; silnější kalibr vulgarismů týkajících se kohabitace a genitálií však cudně chybí. Podobně – což je společné snad všem korektorům češtiny, které jsem kdy viděl – slovník nezná mnohé běžně užívané superlativy (výše citovaný výraz neneonovější je jednou z alternativ, které navrhuje k tajuplnému slovu nejnovější). Místo nich tvrdošíjně nabízí záporný tvar (například nelíbeznější místo nejlíbeznější, nekrásnější místo nejkrásnější a dokonce také neblbější místo nejblbější).

Hlavním nedostatkem je ovšem stále přetrvávající zdlouhavost, s níž program vyhledává návrhy oprav pro některá delší slova, či výrazy obsahující uprostřed tečku (např. název dosovského souboru). V obzvlášť neblahých případech se hledání protáhne až na nesnesitelných cca 30 vteřin. Ve srovnání s předchozí verzí (a zejména s WP 5.2 CZ, jehož úděsný speller zůstane – doufejme – nepřekonán) se to stává sice méně často a trvá to obvykle kratší dobu, ale pořád ještě stojí za úvahu funkci návrhů oprav vypnout. Což je škoda, protože u opravdových překlepů se korektor s nabízenou variantou trefí do černého poměrně často a rychle. Naopak při dlouhém vyhledávání prakticky nikdy nenabídne nic použitelného – obvykle po dvaceti vteřinách přemýšlivě oznámí, že žádné návrhy nemá. Nejsem programátor, ale domnívám se, že vecpat do korektoru pokyn, aby se laskavě přestal namáhat, pokud do tří či pěti vteřin nic kloudného nenajde, by zase nebyl až tak zásadní problém.

Dalším příjemným překvapením bylo, že lokalizace ušetřila i Wizardy, pouze je překřtila na prozaičtější Průvodce. Zachovala jich všech devět, takže začínajícímu uživateli jsou k dispozici Čarodějníci: Agenda, Bulletin, Diplom, Dopis, Fax, Kalendář, Tabulky, Vzkaz a Životopis. I ostatní Templates (Šablony) přežily bez úhony; přibyla dokonce i nefalšovaná česká faktura obdařená políčky elektronického formuláře (nová funkce trochu podobná WordPerfect Informs – viz SWN 12/93).

Rovněž dokumentace a pomocné soubory budí dojem podstatně pečlivějšího překladu i revize, než u předešlé verze – překlepů je daleko méně a sloh textu je až překvapivě podobný češtině. Pravda – měl bych určité výhrady, například vůči termínu Zalomení, jímž je označováno tvrdé ukončení sloupce, stránky či divize (sekce, respektive oddílu – jak nyní praví Microsoft). To už snad byl lepší i výraz Zlom z předchozí verze; „zalomení“ je totiž pojem typografického žargonu, a opravdu neznamená konec stránky. Jako facka po jinak pohledné dokumentaci působí přiložený papír s nabídkou doplňkových Kitů (viz níže), vytištěný s tak neuvěřitelně hnusnými slitky, že se to opravdu zřídka vidí. Jistě – ten papír vyhodíte, ale je to prostě ostuda.

Uživatelská příručka je sice podstatně tenčí, než u Wordu 2.0, ale jinak celkem věrně reprodukuje anglický originál. Jsou v ní navíc obsaženy i pokyny k externím programům (Graph, Equation Editor, Draw, WordArt), které měly v předchozí verzi samostatné manuálky. Dokumentace jako celek je tak zúžena zhruba na polovinu. Microsoft patrně dospěl k závěru, že jeho příručky stejně většina běžných uživatelů nečte, a tak to vyřešil (stejně jako u Windows) tím, že všechny podstatné informace přehodil do přídatné knihy, kterou si zvídavější zákazník musí koupit extra. Tak jsem byl s celou osmisetstránkovou příručkou hotov za jediný večer, aniž bych se dozvěděl cokoli převratného, co bych už z programu nevěděl, s výjimkou pár opravdu důkladně zatopených drobností. (Tak například si ve Wordu můžete dokonce namalovat vlastní ikonku; jediným problémem je, že udělátko k tomu určené nelze vyvolat z žádného menu či dialogového okna, ale pouze přesunutím položky, pro kterou Word dosud žádnou ikonu nemá, na lištu. Někdy už to s tou úslužností Microsoft fakt přehání.)

Skutečná dokumentace je dokonce hned ve dvou svazcích – ani jeden bohužel není a nejspíš ani nikdy nebude k dispozici v češtině. První se jmenuje MS Word Resource Kit, druhý MS Word Developers Kit. Žádný z nich jsem neměl k dispozici, ale pokud neumíte programovat, bude vás asi víc zajímat Resource Kit, v němž by měly být všechny technické záležitosti, jimiž se příručka uživatele odmítla zabývat. Developers Kit je toliko popisem jazyka maker, který od časů DOSu už natolik zkošatěl, že jej Microsoft přejmenoval na WordBasic. Od verze 2.0, kdy na jeho stručný popis stačil vyčerpávající Help a 30 stránek v dokumentaci, vykvetl nyní do rozměrů samostatného Kitu. Zvídavější uživatelé, kteří investovali do lokalizace Wordu 2.0, tak nemusí úplně naříkat nad zbytečným výdajem, neboť budou mít doma alespoň část dokumentace o základních funkcích WordBasicu v češtině.

V této souvislosti je na čase, abychom si po všech těch v zásadě kladných zjištěních začali uvědomovat, že není všechno zase tak úplně zlaté, jak se to třpytí. Nebyl by to snad ani Microsoft, aby alespoň něco na lokalizaci neodflákl. Tentokrát si to odnesl především výukový program, editor rovnic, makra a právě Word Basic. Kromě toho, že s ohledem na existenci Developers Kitu o něm není v dokumentaci ani slovo, zůstaly (narozdíl od verze 2.0) nepřeloženy i příslušné pasáže Helpu. For experts only. A koneckonců – je to možná pravda; ten, kdo dokáže ve WordBasicu něco kloudného naprogramovat, dokáže si určitě přeložit i englišské kydy z Kitu.

Podstatně nepříjemnějším, i když mne osobně také nijak zvlášť netrápícím nedostatkem, je, že nepřeložen tentokrát zůstal i editor rovnic, který byl ve verzi 2.0 – alespoň pokud jde o Menu a Help – plně lokalizovaný. Snad je to kompenzace za WordArt, který tehdy chyběl, zatímco nyní je celičký český – tedy pokud nemáte vypnuté TrueTypy. Jeden by si skoro představoval Billa, jak sedí v kanceláři a medituje: „Co z toho těm čehúnům vyhodíme tentokrát?“, avšak nemylme se – tolik ho určitě nezajímáme. A po pravdě řečeno Equation Editor je natolik prostinký, že i člověk, který nezná slovo anglicky, ho bez potíží zvládne. Navíc ani v předchozí „počeštěné“ verzi ve skutečnosti česky neuměl – nedokázal napsat text obsahující ž, š a ť. Rozdíl je pouze v tom, že tehdy psal místo toho , a ů, zatímco teď nepíše nic. Na druhé straně předtím o tom v dokumentaci nebylo ani slovo, zatímco nyní je uživatel alespoň poctivě předem varován v položce Omezení této verze nápovědy Přečtěte si.

Výukový program byl rovněž shledán nadbytečným – z menu nápovědy tak zmizel Quick Preview a v položce Examples and Demos zbyly jen ty Příklady. Tiše pohřben byl také WordPerfect Help, pro který ale nespíš opravdu nikdo truchlit nebude. Podstatně drastičtější byla kastrace maker, z nichž do češtiny nebylo přeloženo jediné. V adresáři Macros se krčí toliko souborek PRESENT.DOT, obsahující anglické makro, spolupracující s MS PowerPointem, které v originální verzi ani nebylo. Původní, i v manuálu slibovaný souborek MACRO60.DOT přitom obsahoval jedenáct dosti složitých maker, mimo jiné také například Font Sample Generator, který automaticky vyrobil dokument s příklady všech nainstalovaných fontů, či roztomile přiblblé pexeso zvané Mind Bender. Další tři soubory – CONVERT, LAYOUT a TABLES.DOT – obsahovaly makra sice méně komplexní, ale i tak pro leckoho možná užitečná (minimálně alespoň jako příklad). O tyto drobné užitečnosti byl připraven nejen uživatel české verze, ale i ten, kdo dříve vlastnil verzi anglickou, nebo si zkopíroval makra u kamaráda. Dobrá polovina z nich totiž v lokalizovaném Wordu nefunguje; z těch co přežily, je asi nejužitečnější ExitAll, který nabídne seznam otevřených dokumentů s volbou uložení a ukončí program, a snad ještě PrintSel2File, umožňující uložit vybraný blok do ASCII souboru (podle nastavené ASCII-OEM konverze, takže správně česky). Proč nebyla alespoň část maker uchována i v české verzi, nad tím zůstává rozum stát. Aniž bych měl sebemenší ponětí o programování, natož pak o struktuře WordBasicu, počeštil jsem makro ExitAll během pěti minut, takže soudím, že kompletní převedení všech maker by pro zkušeného programátora měla být práce nejvýš na jedno odpoledne (výrazně složitější je pouze hra Mind Bender).

Další drobností, o niž byl český uživatel ochuzen, je 14 TrueTypových fontů, které originální Word provázely. Na disketách kupodivu zůstaly zachovány, ale v neEE (rozuměj neEastern Europe) verzi, pouze se změněným datem, a neinstalují se. Nejsou to sice žádné typografické perly – jedná se vesměs o ordinérní titulková písma – ale normálního uživatele by i přes pokračující dumping fontů možná potěšily. Lokalizace si podržela i chybný formát dat z Windows – výpis měsíce celým názvem v prvním pádě je zcela nesmyslný, neboť nejčastěji slouží k datování dopisů a jiných písemností, kde by byl žádoucí v pádě druhém (tedy 3. června, nikoli 3. červen). Velmi iritující pak je klávesové ovládání všech N/Y dialogů, kde se kromě volby ANO/NE vyskytuje také Help. V tom případě je Nápověda vyvolána klávesou N, zatímco Ne, klávesou E. Změnit význam jediné klávesy, která je ve všech českých i anglických programech stejná, může snad leda... no, aby mě ten Microsoft ještě nakonec nezažaloval.

Nicméně za nejzásadnější nedostatek pokládám absenci symbolů pro mezery při zobrazení netisknutelných znaků ve všech EE fontech. Předchozí verze Wordu tímto neduhem netrpěla ani v originálu, takže tam nebylo co řešit. Jedná se zjevně o chybu samotného programu, jejíž odstranění bylo nad síly či elán lokalizátorů. Výsledkem je bohužel značná desorientace uživatele, jak pokud jde o chybně vložené dvojité mezery (normálně viditelné jako dvě tečky), tak především o mezery pevné, respektive nově zařazené krátké a dlouhé mezery (všechny shodně značeny kroužkem). Zkrátka – stejně jako WordPerfectu 6.0, i novému Wordu by jedna desetinka za pořadovým číslem víc než prospěla. Ačkoli jinak dlužno konstatovat, že Microsoft největší mouchy vychytal – program je rychlý a velice stabilní, jen poněkud žravý na systémové prostředky, což lze možná přičíst na vrub faktu, že byl vlastně psán už pro Chicago – přece jen obsahuje příliš novinek na to, aby se všechno mohlo vydařit k všestranné spokojenosti hned napoprvé.

Celkem vzato lze provedou lokalizaci i přes uvedené výhrady hodnotit jako zdařilou, a pomineme-li vyřazené či nepřeložené části (což padá asi spíše na hlavu Microsoftu než autorů počeštění), dokonce překvapivě pečlivou a nepostrádající určitou vlastní invenci. Sympatické a tvůrčí je například implicitní osazení slovníku automatických oprav, v němž nechybí ani titul CSc – asi jediný častěji používaný výraz, u kterého by vadilo automatické opravování dvou prvních velkých písmen, přičemž přijít na správný způsob zadání (Csc = CSc) by nemuselo být zase tak úplně jednoduché (v dokumentaci o tom jako obvykle mnoho nenajdeme).

Pro mne osobně je nyní konečně jasno, jaký textový editor pro Windows si vybrat. WordPerfect 6.0 sice umí mnohé, o čem se Wordu ještě ani nezdá, a jistě i po něm občas sáhnu (pokud mi k tomu účelu neposlouží lépe nějaký DTP program), ale na rutinní psaní je momentálně Word asi opravdu nejlepší. Reklamní proklamace o tom, že psát na počítači je něco úplně jiného, než psát na psacím stroji, začal důkladněji naplňovat teprve on. Nemluvím momentálně o možnostech grafické úpravy a všelijakých vymyšlenostech, ale o vlastním procesu psaní textu, který AutoCorrect skutečně posunul někam jinam; dalším kvalitativním stupněm bude nejspíš až přímý hlasový vstup. Ne snad, že by na funkci automatických oprav nebylo co vylepšovat – už teď mi například chybí možnost zadávat složitější příkazy, používat divoké karty apod. Pro češtinu je ostatně nevhodná celá koncepce provedení opravy pouze po odklepu či interpunkčním znaménku; nelze tak totiž (pokud na to není nějaký fígl v Resource Kitu) zadat automatické opravy některých ne zcela vzácných překlepů, vyskytujících se uprostřed různých slov (např. spojení hlásek ďě, ťě, ňě, ďi, ťi, ňi, ďy, ťy, ňy, čy, žy, řy, jy, řě, čě, šě apod., které se v gramaticky správném textu nemohou objevit). To se však časem spraví, protože funkcí podobnou AutoCorrectu budou do dvou lety vybaveny určitě všechny textové editory, které si budou chtít zachovat konkurenceschopnost (viz též pasáž o autorském právu v rubrice Computer ludus).

Zatímco pro pořizování vlastního textu je momentálně Word nejpohodlnější a nejpříjemnější, zůstává WordPerfect 6.0 vhodnější jako náhražka DTP k sazbě knih a jednodušších černobílých magazínů, zejména pokud v nich mají být tabulky či textem obtékané obrázky, a obzvláště pak tehdy, chcete-li používat oboustranné zarovnání a sázet správně česky – tzn. bez výskytu jednopísmenných předložek na konci řádku. I u Wordu to lze sice obejít při definitivní úpravě zkorigovaného textu použitím tvrdého ukončení řádku (Shift+Enter) před předložkou, ale WordPerfect 6.0 umí pružnou nerozdělitelnou mezeru, takže lze pro tento účel snadno sestavit makro a celou práci si zautomatizovat. (Někdy si už připadám jako úplný blbec s těmihle věčnými dumkami o předložkách na koncích řádků, zejména když se podívám na výstupy mnohých údajně profesionálních DTP pracovišť. Na druhé straně Softwarové noviny na to při sazbě taky ještě nekašlou, takže možná...)

Každopádně však WordPerfect zase přijde s lokalizací pozdě. I když tentokrát snad už ne tak pozdě jako u verze 5.2., přece jen asi příliš pozdě na to, aby stačil zabránit triumfu Wordu na platformě Windows. Ten, když už podle soudního výroku není nejprodávanější, se na obalu prezentuje alespoň jako nejoblíbenější textový procesor na světě. A řeknu vám – možná na tom něco bude.

Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE

Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU