Logo

Computer ludus VIII


(Softwarové noviny 8/1994)



A long time ago in a galaxy far, far away...

Ve skutečnosti je to pouhých 17 let, co pánové z Industrial Light and Magic otevřeli miliónům (platících) diváků vrátka do velmi, velmi vzdálené galaxie, a 11 let, co je z ní zase vyhodili zpátky do nepříliš utěšené reality. Všechny tři díly Hvězdných válek se mezitím staly fundamentem světové kinematografie, významem srovnatelným s Kabinetem dr. Caligariho, Karloffovým Frankensteinem či legendárním King Kongem z roku 1933. U nás jim udělali obzvlášť dobrou reklamu bolševičtí agitátoři, jimž se zalíbila použitá terminologie do té míry, že tyto roztomilé kosmické pohádky po léta vydávali za extrakt imperialistické ideologické diverze. Diváci, kteří se na tyto bláboly nechali nachytat a vyrazili po převratu do biografu nasát něco svěžího antikomunismu, museli být trpce zklamáni. Ty ostatní distributoři taky moc nepotěšili, neboť první díl opatřili mimořádně děsivým dabingem a další dva do kin nekoupili vůbec – celou sérii tak dodnes u nás mohli shlédnout pouze majitelé videa.

Scifističtí fanoušci ovšem znali a zbožňovali tuto šestihodinovou ságu ještě v dobách, kdy byl Luke Skywalker v našich médiích prezentován jako ztělesnění agenta CIA. Ke svému nadšení měli řadu dobrých důvodů – seriál jako celek nebyl dodnes přes veškerou snahu překonán. Dosti výmluvné je i vyčkávání samotného George Lucase s dotočením prvních tří dílů (pro nezasvěcené – trilogie je prezentována jako části IV – VI); velmi snadno by se totiž mohlo stát, že ani jemu se nepodaří přeskočit laťku v oné výši, na niž ji nastavil. Nicméně spousta prachů, které Hvězdné války vydělaly, zůstává velkým lákadlem, takže prý tentokrát už konečně...

Úspěšné filmy ovšem nekasírují pouze u pokladen kin a v prodejnách či půjčovnách videokazet. I když našim krajům se záplava černých přileb Dartha Vadera a klíčenek v podobě robota R2-D2 vzhledem k výše uvedeným skutečnostem šťastně vyhnula, může si i našinec učinit náležitou představu podle právě přestáté vlny dinosauromanie, při níž byly do formy ještěrek hňácány snad i rektální čípky. Z hlediska producentů jsou ovšem Star Wars utěšenější, protože na medvídky Ewoky je možné (narozdíl od tyranosaurů) uplatnit copyright.



Nikoho asi nepřekvapí, že popularita Hvězdných válek se odrazila i v herním softwaru; překvapivý by byl spíše opak. A tak Lucasovy programátorské dílny čas od času opráší staré dobré Impérium a rebelové zase mají co na práci. Dvě z těchto kreací nám laskavě zapůjčila firma Neokortex.

Zdařilejší z nich se jmenuje X-WING a bude v této rubrice, obávám se, jediným zástupcem leteckých simulátorů. Možná je to nějaká deviace, nebo mne snad dostatečně saturovaly létací sny, ale ani jako kluk jsem nikdy netoužil stát se pilotem, ačkoli toto přání literatura prepubescentním chlapcům připisuje jako zcela samozřejmé a zákonité. Nebavily by mne tudíž asi ani letecké simulátory, kdyby tehdy nějaké byly; každopádně mne nebaví dnes. Nadto se domnívám, že jde v principu o hry, jejichž charakter překračuje meze, které jsem této rubrice vytýčil – tj. vhodnost pro příležitostné hraní. Ovládání většiny z nich je pro můj vkus nesnesitelně složité – sotva se vám konečně podaří odlepit se od země, hned zase spadnete, protože jste zapomněli zasunout podvozek; všechny klávesy sotva stačí pro definici funkcí – a vůbec. Prostě všechny ty Stealt Fightery a Falcony mi mohou být z duše ukradené.

Pokud bych snad někdy chtěl udělat výjimku, byl by jí nejspíš právě X-WING. Ne snad, že by ovládání byla nějaká sinekura, ale co se týče základních letových funkcí, je ještě vcelku snesitelné. Joystick není nezbytný – pro některé operace je dokonce praktičtější použít myši či klávesnice – například pro přesnější zaměřování. Cvičný trenažér umožňuje důkladný trénink, který je vhodné doplnit ještě simulací předchozích potyček s nepřítelem. Jak při výcviku, tak při vlastním boji lze nastavit nezranitelnost, neomezené množství munice a nerozbitnost lodi. Dobrá angličtina se hráči jistě zúročí, protože hra nabízí řadu školení jak v technických parametrech vlastních i nepřátelských lodí, tak v bitevní taktice.

Vlastních bojových akcí je přes třicet; pokud vám to přijde málo, lze si dokoupit další „Mission“ disky. První z nich se jmenuje IMPRIAL PURSUIT. Učiní z vás generála s uniformou ověnčenou metály, které jinak nafasujete po každé úspěšně dokončené misi (jako generál jste samozřejmě ukončil všechny).

Hra má mimořádně zdařilou grafiku, původní filmovou hudbu a četné mluvené vložky. Zejména úvodní demo a vložená intermezza patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy u počítačových her viděl. Pochopitelně každá sranda něco stojí – v případě X-WINGu s IMPERIAL PURSUIT misemi je to 15 MB harddisku.



Naproti tomu REBEL ASSAULT by mohl posloužit jako odstrašující příklad, jak by počítačové hry neměly vypadat. Skutečnost, že na něco takového tvůrci potřebovali 400 MB CD-ROMu, je přímo neuvěřitelná. Výsledkem je stupidní hra s grafikou daleko horší, než nabízí X-WING, přesvědčivě dokládající pouze fakt, že na celobrazovkové videozáznamy reálných filmových záběrů současná písíčka ještě nedorostla. Koncepčně pak Útok rebelů patří skutečně k tomu nejhoršímu, co lze v akčních hrách vypotit. Hra v podstatě není o nic inteligentnější, než to nejslabomyslnější Nintendo, jenomže není tak roztomilá a trvá daleko déle.

Tedy – nemohu úplně vyloučit, že se kdesi v jejích hlubinách neskrývají netušené poklady, protože tolik trpělivosti jsem s ní neměl. Popravdě řečeno – neměl jsem s ní trpělivost vůbec žádnou. Už jenom první cvičná partie, spočívající v letu jakýmsi kaňonem, mne zcela udolala. Nebýt laskavosti firmy BCD, která mi zapůjčila joystick, nebyl bych nikdy absolvoval ani tu, protože klávesnicí či myší hru prakticky vzato ovládat nelze. Když jsem se konečně propracoval k další části, spočívající ve střelbě na označené cíle, a shledal, že když mne zde zabijí, musím znovu absolvovat celý přelet údolím, abych se dostal zpátky, skončil jsem s Rebely téměř úplně. Pak už jsem jen použil hesel pro další stupně hry, a ověřil si, že ani ty nepůsobí o nic přitažlivěji, což jen dovršilo mé pochybnosti o skrytých pokladech.

Nemám tedy ponětí, z kolika misí jednotlivé stupně sestávají – na 400 MB by se jich ale mělo vejít dost. I kdyby jich však v každém stupni bylo jen pět, neumím si představit větší nudu, než stále do zblbnutí opakovat předchozí čtyři, dokud se dostatečně nepoškozeni neprobojujete do konce. Představa, že je tam takových misí dvacet, a že bych se měl ocitnout v jedné místnosti s člověkem, který je právě absolvoval, ve mně nevzbuzuje příjemný pocit.

Ovšem ani v případě, že by se vám dostal do rukou cheat pro nesmrtelnost, nebyla by hra asi o mnoho zábavnější. Čím snaživější byli její tvůrci v pokusech o maximálně opisný realismus, tím horší jsou praktické výsledky. Zejména průvodní animované sekvence převzaté přímo z filmu, působí téměř urážlivě; jsou sice vcelku plynulé (a to i na nepříliš rychlé a nekešované CD-ROM jednotce), avšak dokonale pohřbené rozlišením 320x200. Vlastní hra je namalovaná o něco lépe, avšak rozhodně nijak světoborně. Hlavní nevýhodou přitom zůstává opět její mechanická opisnost, která je v konečných důsledcích naprosto nevěrohodná. Tak třeba když při úvodním průletu kaňonem havarujete, je úplně jedno, kde se vám to přihodí – vždycky se objeví jedna a táž animace zobrazující explozi letounu se stejným pozadím.

Kdyby hra zabírala 4 MB, řekl bych – budiž. Při stonásobném rozsahu je to ale trochu tristní. Rebel Assault tak mohou sloužit i jako dobrý doklad toho, že nové velkokapacitní médium zdaleka nemusí vždy přinášet onu kvalitu, kterou bychom od něj čekali (dlužno zdůraznit, že jde o hru psanou přímo a výhradně pro CD). Zatímco dobrý počítačový grafik se pozná podle toho, s jakou rafinovaností dokáže zastřít technickou nedokonalost vizuálních ožností současných písíček, tvůrci Rebelů jako by snad záměrně usilovali o její zvýraznění. Úhrnem tak lze konstatovat, že jedinou výhodou cédéčka je, že alespoň při každém spuštění nemusíte zadávat heslo.

Verdikt je tedy jednoznačný – pokud si chcete hvězdně zaválčit, kupte si X-WING. „Ochrana“ při spuštění je sice otravná, ale aspoň nemusíte odpočítávat řádky a odstavce – v manuálu jsou hesla přehledně na každé stránce dole.



X WING
X WING MISSION DISK – IMPERIAL PURSUIT
REBEL ASSAULT
Výrobce: LucasArts Entertainment Company
Prostředí a požadavky: MS-DOS; AT 386 a vyšší; pevný disk; VGA; SoundBlaster; X WING: min. 1 MB RAM; REBEL ASSAULT: min 4 MB RAM; CD ROM; joystick.
Zapůjčil distributor: Neokortex, Bělehradská 98, Praha 2
Ceny (bez DPH): 1395; 789; 1599





Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE

Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU