Logo

Computer ludus VII


(Softwarové noviny 7/1994)



Z předešlých pokračování této rubriky mohl nebohý čtenář nabýt dojmu, že my, kteří nehodláme trávit půl života s kniplem v ruce, už bezmála nemáme s čím si na počítači pohrát. Protože to není pravda, zkusím chvíli sekat dobrotu a vybírat z nabídky obchodníků s měkkým zbožím takové hry, které i příležitostným hračičkům vyhoví.

Jistou alternativu poskytují CD-ROMy se sharewarem, a to zdaleka nikoli jen kvůli hrám, které lze na nich nalézt; o tom se ale zmiňuji jinde. Výzkumnickou činnost spojenou s probíráním gigabajtů vesměs nepoužitelných programů lze jako svérázný způsob „hraní“ obzvláště doporučit těm, kteří se jinak stydí si hrát.

Trochu zvláštní postavení mezi počítačovými hrami neurčenými výhradně „pařanům“ mají šachy – už jen proto, že za jejich hraní by asi se nestyděl nikdo. Nevím, zda je tomu tak i jinde ve světě, či zda jde pouze o jeden z pozůstatků stalinismu v Čechách (čtenáři v záloze si možná vzpomenou, že šachy byly jediná hra, kterou vojenské řády nejen povolovaly, ale dokonce doporučovaly). Nicméně ať už si subjektivně o gloriole „královské hry“ myslím cokoli, nemohu si dovolit ji dále opomíjet do té míry, abych se jejím příznivcům alespoň neomluvil, že ji budu i v dalších pokračováních naprosto opomíjet. Nejsa šachistou, necítím se kompetentní k jakýmkoli soudům, a nadto opravdoví šachisté značně vybočují z mezí, do nichž jsem ochoten rozšířit pojem „příležitostný hráč“, protože šachisté – jsou prostě šachisté.

Naproti tomu auto-moto simulátory, o nichž si budeme povídat dnes, patří – nejste-li obzvlášť hákliví, aby vás někdo nepovažoval za infantilní trdla – k všeobecně akceptovatelným hrám, které přitom nevyžadují ani pařanské zanícení ani matematický mozek. Bezpochyby každý, kdo se věnuje počítačům alespoň trochu delší dobu, pamatuje na produkty firmy Accolade. Některý z rozličných trenažérů motocyklů, autíček či vozů formule 1 měl svého času na disku kde kdo a ještě dodnes se lze s těmito hrami tu a tam setkat. Mimochodem v našich softvérárnách jsem na ně zatím nenarazil a nemám ostatně ani ponětí, zda firma ještě vůbec existuje.

Společného nevýhodou těchto a jim podobných simulátorů byla naprostá nereálnost prostředí, které spočívalo v téměř statické palubní desce (případně v řídítkách u motorky) a naprosto statickém pozadí s obláčky, případně rozličnými horstvy apod. Hýbala se tak pouze silnice před vámi a krajina bezprostředně okolo vás. Zato tyto hry vystačily s málem a nebyl problém spustit je přímo z diskety. Tak kupříkladu GRAND PRIX CIRCUIT z roku 1988 zabralo pouhopouhých 347 kB, přičemž jste si mohli vybrat z osmi tratí a tří aut; to vše v EGA grafice, která dodnes neuráží (zejména pak třeba ve srovnání s o rok pozdějšími příšernými CRAZY CARS II). Accolade však dodával i výchovný software – kupříkladu ve hře SPEED DUEL hráč získával bonus, jestliže se mu podařilo ujet policajtům.

Za nejzdařilejší variaci na dané téma (z těch několika málo, které jsem měl příležitost vidět) považuji hru STUNTS z roku 1990, kterou pro Broderbund Software napsali vývojáři Distinctive, což jsou titíž pánové, kteří psali simulátory pro Accolade. Program neumožňuje jen závodit na naprosto šílených tratích, sestávajících mimo jiné i z loopingů, skokanských můstků a klopených tunelů; on tyto šílené tratě uživateli dovolí i navrhovat. Kreativní možnosti tohoto druhu jsou v oblasti počítačových her poměrně ojedinělé; o to více je třeba každou z výjimek ocenit. (Momentálně si nemohu vybavit žádnou další hru, která by umožňovala tak volnou tvořivost, kromě rozličných variant na oblíbený SOKOBAN – bludiště, po němž se stěhují bedničky. Strategicky budovatelské hry typu SIMEARTH či SIMECITY disponují zcela jiným typem kreativity, pokud vůbec jakým.)



Pochopitelně mne zajímalo, kam to autíčkové trenažéry dotáhly dnes. V Neokortexu jsem našel hned dva: CAR AND DRIVER a GRAND PRIX – MICROPROSE FORMULA ONE. Obě hry jsou vyvedeny ve VGA grafice s třírozměrnou polygonální animací. Potlačení klasických bitmap zde na jedné straně vede k podstatně realističtějšímu zobrazení pohybu (statický zůstává už jen úzký proužek nejzaššího obzoru a palubní deska), na druhé straně polygonální kompozice potlačuje detaily, takže výsledek může na první pohled budit určité rozpaky. Oba programy nesou copyright 1992. Nejsou to žádná podvýživená nedochůdčata – první spolkne osm, druhý šest megabajtů harddisku. Oba lze údajně provozovat v síti či přes modem a lze u nich zařadit zpátečku – věci to dříve zcela nebývalé.

Při objektivním porovnání celkových kvalit vychází jako slabší CAR AND DRIVER, výrobek firmy Electronic Arts. Osobně je mi však sympatičtější, neboť nepostrádá originalitu a smysl pro humor. Mezi deseti dráhami na vybranou nalezneme i takové kuriozity jako je Mahomet Drag Strip, což je zcela rovná kratičká trať pro dragstery, či San Dimas Mall, kde si můžete vyzkoušet pohyb po parkovišti, nebo „moskevská“ EA Speedway ověnčená srpy a kladivy ve velmi povědomě nadživotní velikosti.

Autoři se ovšem nejvíce vyřádili na rozličných úhlech pohledu. Samotný výhled řidiče má tři varianty – v nízkém rozlišení s palubní deskou nebo bez ní a ve vysokém rozlišení bez palubní desky. Ke každé možnosti lze nastavit 10% – 120% úhel výhledu. Kromě toho lze jak během hry, tak při přehrávání záznamu zvolit rozličné záběry (z helikoptéry, nejbližší statické kamery na dráze, z cílové čáry apod.). Volitelné jsou i detaily zobrazení (0-100 %) jakož i částečné či celoobrazovkové provedení. Program není chráněn žádnými hesly proti kopírování (což je mimochodem zcela po právu zdůrazněno na obalu jako přednost).

Aut je na vybranou rovněž deset; nelze si však zvolit soupeře (a přidělit mu nějakou rozhrkanou popelnici) jako u STUNTS – soupeřem jste si vy sami. Hra pro většinu drah zaznamenává nejlepší výsledky i průběh závodu, takže v příštím kole závodíte sami se sebou – až ve čtveré schizoidii. Mezi pikantérie patří hudební složka programu, která vypukne teprve tehdy, vyberete-li si v nastavení jednu ze tří vlnových délek autorádia. Jedna „stanice“ je ovšem horší druhé, takže hudbu vřele doporučuji vynechat úplně.

Podobně jako v GP MICROPROSE lze i v CAR AND DRIVER nastavit nerozbitnost auta a automatické řazení. Ovládání klávesnicí je celkem pohodlné, i když joystick nehradí; dosti kuriozní (a neuvěřitelně nepraktická) je možnost použití myši. Určité výhrady lze mít k formě průvodních textů, které jsou uspořádány v podobě celoobrazovkového „tištěného“ manuálu – tedy černé na bílém a psáno patkovým písmem. Na 20' monitoru to ještě jde, ale louskat tak titěrné literky na čtrnáctipalci bych opravdu nechtěl. Celkově je však hra poměrně jednoduchá, ovládání snadno pochopitelné – prostě ideální ke krátkému odpočinku po práci.



Naproti tomu GRAND PRIX – MICROPROSE FORMULA ONE je pedantským dílkem, usilujícím o co největší věrohodnost, takže jeho zvládnutí je záležitostí takřka vědeckou. Odkojenci výhradně klávesnicového ovládání budou poněkud šokováni, když zjistí, že kursorové šipky dopředu neakcelerují a do stran nezatáčejí, jak bývá u podobných programů obvyklé – tyto funkce obstarávají klávesy A-Z a <-> (na originální US klávesnici), což jsem snad viděl naposledy na Sinclairu. Když si to v příručce vyhledáte, zjistíte, že hra je i tak klávesnicí takřka neovladatelná. Teprve s joystickem (za jehož laskavé zapůjčení děkuji firmě BCD) jsem dostal příležitost docenit půvaby, kterými tento trenažér disponuje. Nevyužil jsem jí.

Jestliže vás rajcuje svět formule 1, pak by GP MICROPROSE mohlo být to pravé. Zdaří-li se vám (což nebyl můj případ) proniknout do všech tajů ovládání, mohla by iluze být velmi slušná. Pravda – je třeba podniknout nejprve několik drobností, jako například přelouskat 170 stránek manuálu – mimochodem nejtlustšího, jaký jsem kdy u počítačové hry viděl. Pokud to neučiníte, nedozvíte se o spoustě ovládacích kláves, jejichž popis je po příručce porůznu volně roztroušen. Nikde není uveden souhrn ovládání a v programu chybí help. Dokumentace je velmi nepřehledná, má opravdu vzdušnou grafickou úpravu a obsahuje značné množství zbytečností. Přičteme-li k tomu nestandardní kvartový formát manuálu, znemožňující xeroxovat dvě stránky najednou, není ani třeba přílišné paranoie k tomu, abychom si domysleli, že to vše je pouze součástí „ochranných“ manévrů. Program se samozřejmě při každém spuštění ptá znovu na heslo, takže vám nezbyde, než uchopit příručku, nalistovat stranu 158, najít 9 odstavec... No – jak jsem pravil – CAR AND DRIVER je mi podstatně sympatičtější a určitě i z těchto důvodů.

Nicméně pro opravdové fanoušky je připraveno mnoho lahůdek – jako třeba indikátor ojetosti pneumatik, který vás přiměje zajet do depa a pneumatiky vyměnit (můžete si vybrat, jaký chcete typ). Lze též poručit větru dešti (když prší, dostane obrazkovka šedý zákal). Dosti absurdní je i možnost projet se s ostatními závodníky – aniž byste jim ovšem mohli sahat do řízení – tato funkce sedí právě na kurzorových šipkách nahoru a dolů, takže se s ní seznámíte jako s jednou z prvních. Na druhé straně překvapivě chybí možnost výběru vozidla (kterou disponovala i již zmíněná formule 1 od Accolade), zvolit si lze pouze tým a jméno.

Příležitostné hráče pravděpodobně zaujme pouze alternativa Quick Race, což jsou tři kolečka na dráze nastavené v menu. Provozovat Non-championship Race, což znamená objet vybraný okruh 44 – 81krát (podle toho který), či dokonce Word-Championship, kdy je třeba absolvovat všech šestnáct okruhů, to už je záležitost opět jen pro skalní závodníky.

Pokud se jimi hodláte stát, je třeba ještě připomenout, že hra vyžaduje opravdu rychlý počítač (i na 486DX2 se pořád ještě dost vleče) a rychlou grafickou kartu pro DOS (mnohé akcelerátory urychlují pouze Windows). Rovněž je třeba přepnout v Game Option – Game – Fast Windows implicitní nastavení No na Yes, jinak se z vleklého vybavování dialogových oken zblázníte.

Budeme-li oba trenažéry pokládat za reprezentativní vzorek, je úhrnem dlužno konstatovat, že ve srovnání s jinými typy her zaznamenaly „autíčka“ relativně méně dramatický vývoj, a to jak co se týče grafického provedení, tak nových nápadů. Na druhé straně pokud na vaší síti vládne zdravý soutěživý duch, oceníte možná tyto programy daleko vyšší známkou, než je má pouhá dobrá.



CAR AND DRIVER
Výrobce: Electronic Arts, Velká Británie
GRAND PRIX Microprose Formula One
Výrobce: Microprose, Velká Británie
Prostředí a požadavky (doporučitelné pro obě hry): MS-DOS; AT 386 a vyšší; min. 1MB RAM; pevný disk; VGA; AdLib, SoundBlaster či Roland; joystick (u GP Microprose téměř nezbytný).
Zapůjčil distributor: Neokortex, Bělehradská 98, Praha 2
Cena (jedné hry): 1599 (bez DPH)






Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE

Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU