Computer ludus VI
(Softwarové noviny 6/1994)
Laskavostí firmy Vision jsem se konečně dočkal příležitosti pohrát si s počítačovým zpracováním Tolkienovy ságy Pán prstenů. Všimněte si – nepíši, že „jsem se dočkal potěšení“, protože potěšení to opravdu žádné nebylo.
A to jsem přitom rozhodně nečekal zázraky. S knihou tak imaginativní a mnohovrstevnou, jakou Pán prstenů bezpochyby je, nelze dělat nic jiného, než ji číst; jakékoli adaptace či pokusy o přenesení do jiného média jsou předem odsouzeny k tomu nebýt ničím jiným, než pouhým rozmělněním předlohy, jakkoli nejskalnější fanoušky snad tyto odvary mohou potěšit.
Předpokladem dobrého kumštu je schopnost vytěžit maximum z možností poskytovaných daným médiem. Proto nelze například podle žádné skutečně dobré knihy natočit skutečně dobrý film a podle žádného skutečně dobrého filmu napsat skutečně dobrou knihu. Nečetné výjimky potvrzující pravidlo se obvykle vyznačují tím, že sekundární forma má s tou původní společné pouze jednající postavy, základní zápletku a pár bonmotů; zcela rozdílná specifika obou médií nic víc nedovoluje. Zatímco totiž film předvádí vždy „show“ – i tehdy, je-li nanejvýš surreálný, zůstává ze své podstaty otrocky opisný a názorný – kniha poskytuje imaginaci zcela jiného řádu. Dobře udělaný román umožňuje čtenáři hrábnout do nejtemnějších hlubin vlastních rozpomínek, obsesí, emocí i traumat a přizpůsobit postavy vlastní zkušenosti. Filmová adaptace pak bývá pouhým odrazem představ, které si z četby knihy utvořil režisér, a ty se pochopitelně takřka s jistotou nekryjí s vašimi. Nepomohlo by ani, kdyby se režie ujal sám autor románu, protože pochopitelně i jeho představy o vlastních postavách jsou jiné, než vaše. A vice versa: prostý literární popis show samozřejmě nemůže zaujmout tolik, jako prožitek vidět ji vlastníma očima.
Počítačová hra, která se sice potichu a nevtíravě, ale o to rázněji stala novým médiem, se kterým je třeba počítat i jinak, než v ne příliš přesvědčivých statistikách psychologických pavědátorů, dokazujících, že hraní ovlivňuje/neovlivňuje* (*nehodící se škrtněte) agresivitu, zločinecké sklony, obezitu, libido, sociální adaptovanost, inteligenci a tvorbu uhrů u dítek, která tráví většinu dne s joystickem v pazouře.
Ačkoli počítačovým hrám zatím ještě chybí přesvědčivost technické dokonalosti filmového zobrazení, možnost interakce ji stačí několikanásobně vynahradit. Není ostatně zcela náhodné, že se začínají čím dál víc objevovat obavy z možností virtuální reality, naivně vyjádřené například v Trávníkáři, kterého patrně většina čtenářů už jen z profesionálního zájmu shlédla. Osobně soudím, že dokud nepůjde o přímou elektronickou stimulaci mozku, jsou tyto obavy podobné někdejšímu strachu z parních lokomotiv. Lidstvo bylo v posledních desetiletích vystaveno velmi značnému náporu rozličných, dříve nepředstavitelných simulátorů a surogátů reality, aniž by to s jeho psychikou vážněji zacvičilo; podíváte-li se třeba na takovou Bosnu, je zřejmé, že na podstatě lidského myšlení se nic zásadního nezměnilo už od raného paleolitu.
Každopádně realita (byť ještě ne ta virtuální, ale dostatečně opisná a názorná) je vlastností, kterou nové herní médium sdílí s kinematografií, implicite s videem. Ve světle výše řečeného je tudíž jasné, že jakýkoli doslovný pokus o převod Pána prstenů do počítačové hry musí být předem odsouzen k nezdaru. Paradoxně ještě relativně nejzdařilejší byly asi první čistě textové hry pro Sinclairy, které alespoň umožňovaly čtenáři-hráči zůstat ve světě jeho vlastní fantasie. S prvním obrázkem nastal první průšvih.
Ten průšvih se jmenuje hobit. Tolkien sice věnoval popisu hobitů podstatně více místa, než popisu jakéhokoli jiného tvora ve Středozemi, nicméně jejich podoba zůstává stále dosti vágní a tudíž ponechává čtenáři dostatek prostoru k „vytvoření“ jeho vlastních hobitů. Ti zaručeně nebudou odpovídat těm kresleným.
Nemluvě třeba o elfech. A už vůbec ne o lesu Lórien, jehož knihou dokonale evokovanou krásu musí každá vizualizace naprosto zploštit a odbarvit.
S těmito pracovními předpoklady jsem tedy pln skepse vložil do počítače cédéčko s nápisem The Lord of the Rings. Má skepse byla empirií překonána takřka ve všech směrech, takže nyní nezbývá, než odvážně tam a hóóónem rychle zase zpátky.
Jste Frodo. Frodo Baggins, po česku Pytlík. Je s vámi Samwise Gamgee (Samvěd Křepelka) a Peregrin Took (Bral) – mimochodem alespoň k ocenění kvalit překladu paní Pošustové je hra poměrně užitečná. Ale jak vypadáte! Na dvacetipalcovém monitoru sotva dvoucentimetrové šušně – na čtrnáctipalci se tak tak uvidíte.
Stojíte před vchodem do Dna pytle a je na čase vydat se na cestu. Můžete ještě v rychlosti proběhnout „důvěrně známý“ domov, kde najdete pár užitečných drobností, a vyrazit. První, koho potkáte, je Lobelie Pytlíková ze Sáčkova, která vás praští deštníkem a žádá klíč od Dna pytle. První problém – rádi byste jí ho dali, ale nevíte jak. Klíč se dá zahodit nebo použít, ale nedá se té zatracené Lobélii vnutit, takže kdykoli vás v dalším průběhu hry potká, praští vás znovu deštníkem. Řešení je zcela šílené – klíč jí musíte „prodat“ (volba Trade – Trade from: Frodo Baggins – Trade To: Lobelie – Trade What: Key) – jednoduché, že?
Jinak řečeno – děj začíná někde uprostřed třetí kapitoly I. svazku románu; oslava narozenin a Bilbův odchod jsou zmíněny pouze v manuálu, Gandalfovo úvodní exposé o Prstenu z kapitoly dvě předvádí úvodní animovaná sekvence. Hra končí (soudě podle dokumentace a dema druhého dílu – tolik trpělivosti, abych ji dohrál, jsem s ní vskutku neměl) přesně tam, kde končí i svazek Společenstvo Prstenu. Aniž byste se to totiž z obalu dozvěděli (sic!), CD-ROM obsahuje pouze 1. část trilogie, vydanou v roce 1990 pod poctivější nálepkou The Lord of the Rings Volume I. Od té doby výrobce, jímž je britský INTERPLAY, stačil šťastně vypotit druhý díl (The Two Towers), ale po třetím (Return of the King), není podle všeho stále ani vidu. Ostatně – Dvě věže se v poslední, opravdu široké nabídce firmy Vision také ještě nevyskytují, takže jediné, čeho může našinec ve válce o Prsten momentálně dosáhnout, je smrt Gandalfa a rozpad Společenstva. Opravdu neutěšená perspektiva...
Toho všeho docílíte batolením vašich šušňů v mizerně namalované krajince – úroveň grafického zpracování není nepodobná některým prastarým kreacím pro ZX Spectrum. Za nezbytnou nekonečnou trpělivost jste čas od času odměněni nějakými těmi pohyblivými obrázky. Nevím, do jaké míry jsou tyto animace inspirovány filmem, natočeným podle Pána prstenů, údajně přestrašlivým; každopádně kvalita animací by referencím o filmu vcelku odpovídala. Frodo v nich vypadá a mluví jako dvanáctiletý prepubuscent a navíc – což mne především pohoršuje – je naprosto nepodobný onomu Frodovi, který se objeví v rámečku menu po stisknutí pravého tlačítka myši.
Konverzace připomíná staré hry Sierry, avšak narozdíl od nich chybí bodové hodnocení, které by ocenilo, že jste konečně udělali, co se od vás požadovalo. Alespoň základní znalost angličtiny je zcela nezbytná – textová okna se objevují poměrně často a nezřídka obsahují základní pokyny. V manuálu najdete mapu Kraje s vyobrazením míst, do nichž je vhodné zavítat. Zbytek hry už zůstává na vás – po ruce je automapa, zobrazující ovšem vždy jen bezprostřední okolí.
Namísto klidného Kraje, ve kterém pobíhají toliko Prstenové přízraky, najdete skoro na každém rohu vlka, skřeta či pavouka, což vám umožní použít ikony pro boj, a to si teprve užijete! Představme si, že jste v původní sestavě a napadnou vás dva skřeti. Souboj probíhá takto – stisknete ikonu – objeví se nápis Frodo praštil 1. skřeta a minul – ikonu – nápis Sam praštil 2. skřeta a poškodil ho o 12 bodů – ikonu – nápis Pipin praštil 1. skřeta a poškodil ho o 3 body – ikonu – nápis 1. skřet praštil Froda a minul – ikonu – nápis 2. skřet praštil Sama a poškodil ho o 2 body – ikonu – nápis Frodo praštil 2. skřeta a zabil ho – atd. dokud nezabijete všechny nepřátele (nebo oni vás).
Zábavička, že? Když si představím, že by ve druhém díle mohli autoři tímto způsobem pojednat třeba bitvu u Helmova Žlebu... Ne, The Lord of the Rings Volume II ani III si rozhodně půjčovat nebudu.
Stereofonní hudba neruší ani neuchvacuje, prostě běžný standard. Nedostatečná je možnost ukládání pozice pouze ve dvou souborech, které se navíc oba smažou, pokud si usmyslíte hrát znovu od začátku. Ovládání patří mezi slabší průměr – není moc rychlé ani pohodlné, a vůbec už ne přehledné. Kromě již zmíněných možností je k dispozici i čarování, které ovládají kouzelníci a mocní elfové, leč kouzla typu Elbereth či Luthien přibývají se zkušeností i hobitům; základní kouzelné slůvko HelpHelp však není příliš účinné. Rovněž můžete (k tomu, aby s vámi vůbec někdo šel, dokonce musíte) naverbovat členy Společenstva a případně je zase z partičky vyhodit (ťapajících šušňů smí být nejvýše deset); lze si též vybrat jiného vedoucího. Vše je samozřejmě ještě trochu složitější, jak důkladně líčí uživatelská příručka, ale v principu jde už jen o kudrlinky, které nic nemění na faktu, že počítačová verze Pána prstenů vyhoví jen těm nejfanatičtějším Tolkienovcům.
Chyba je už v celkové koncepci hry, která v době Isharů, ShadowCasterů a Doomů jaksi nemá čím zaujmout. Mizerné grafické zpracování těch pár animací a mluvených dialogů rozhodně nezachránilo. Nelze na druhé straně nepřiznat, že napsání hry muselo dát poměrně dost práce; možná ani ne tak po grafické a programátorské, jako spíše po logické stránce – hra by měla obsahovat určitá alternativní řešení, jejichž provázání na výrobcem udávaných devíti tisících obrazovkách plochy Středozemě nepochybně nebylo jednoduchou křížovkou. (Samozřejmě, že autoři si i tak usnadnili práci vypuštěním řady eventualit, které románová předloha přímo nabízí. Tak například první, co jsem hodlal vyzkoušet, bylo, jak se hra vyrovná s tím, že se místo do Roklinky vydám do Šedých přístavů. Vyrovnala se s tím snadno – do Šedých přístavů z Kraje žádná cesta nevede.)
I kdybychom z čirých sympatií k předloze sebevíce přimhouřili oči, celkový verdikt zůstává neúprosný: nuda. Ani pokud jde o kritéria příležitostného hráčství, jimiž je tata rubrika vedena, není o čem hovořit. Tolkiena zkrátka počítače hned tak nepokoří, a vůbec už ne pokusem otrocky přenést děj trilogie na monitor.
J.R.R. Tolkien's THE LORD OF THE RINGS ENHANCED CD-ROM
Jednou větou: Hra podle známé románové předlohy
Prostředí a požadavky: MS-DOS od 3.3; AT 386 a vyšší; 2MB RAM; pevný disk; VGA a barevný monitor; jednotka CD-ROM; AdLib, ProAudio či SoundBlaster, dopor. myš (není nutná).
Výrobce: Interplay Productions Ltd., Velká Británie
Zapůjčil distributor: Vision, tel. 322 960, 342 401, fax 322 874
Cena: 1599 (včetně DPH)
Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE
Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU