Skutečná oslava v novém hávu

Skutečná oslava v novém hávu

(Softwarové noviny 4/1994)

Komentář: původní titul zněl „Skutečná oslava“, podtitul „Word for Windows 6.0 nejen v novém hávu“

V minulém čísle jsme kroutili hlavou nad podivným způsobem, jakým Microsoft oslavil desáté výročí MS Wordu pro DOS. Skutečný dárek oslavenci se však neodehrával na platformě DOSu, ale – jak jinak – ve Windows.

AmiPro bude podle všeho asi jediným „velkým“ textovým editorem, který se ve Woknech dočká čtvrté verze. Akrobatický skok od Wordu 2.0 k 6.0 se nezasvěcenci může zdát přinejmenším poněkud nelogický, ale my víme, že jej lze opět třeba připsat na vrub jen a jen žárlivosti Microsoftu vůči WordPerfectu, který si dovolil přijít s novým windowsovským programem, a to – narozdíl od toho předešlého – vůbec ne špatným. Můžeme se jen dohadovat, do jaké míry v tom hrála roli i otázka reklamy, ale každopádně MS Word 6.0 for Windows je tu, a žádná verze 3.0, 4.0 nebo 5.0 už nikdy světlo světa nespatří.

Stejně jako WordPerfect 6.0 stírá i nový Word dále někdejší hranice mezi DTP a textovým editorem. O možnostech, jako jsou automatický kerning, plynulé nastavení prokladu a vertikálního posunu písma či samočinné vytváření a oblamování iniciál, se ještě celkem nedávno texteditorům ani nezdálo. WinWord 6.0 je rovněž prvním editorem, který má vertikální měřítko, i když – bohužel – zatím z nepochopitelných důvodů bez indikace aktuální polohy kurzoru, takže slouží prakticky jen ke snadné definici spodního a horního okraje stránky.

Samotný Microsoft ovšem na distribuční škatuli tvrdí, že to, oč mu hlavně šlo, nebylo doplnění nových funkcí, ale zlepšení užitné hodnoty programu. V prvním bodu lže, ve druhém nikoli; výsledkem je skutečně místy až neuvěřitelně přítulný program s možnostmi, které činí z WinWordu 2.0 zapomenutou vykopávku. Vylepšeno bylo snad naprosto všechno, počínaje tiskem, který konečně umožňuje separovat sudé a liché stránky (já vím, že AmiPro to umělo už dávno, ale Word ne), přes bezkonkurenčně nejpřehlednější myslitelnou galerii stylů, až po oblíbené microsofťácké Wizardy – Čaroděje, umožňující otevřít nový dokument do předformátované podoby podle vašeho přání, projeveného odpověďmi na sérii interaktivních oken. Zrovna tahle funkce, na kterou je Microsoft zjevně hrdý a kterou poslední dobou montuje už skoro do všech svých nových programů, mne nijak neokouzluje, ale začínající uživatelé mohou být názoru zcela opačného. Čarodějů nabízí stávající verze celkem devět a budou asi jedním z nelehkých oříšků pro lokalizátory programu, kterým Microsoft tentokrát nadělil takové vymyšlenosti, že pokud v české verzi opět nemá chybět polovina funkcí, bude jejich úkol rozhodně nezáviděníhodný.

Narozdíl od recenze MS Wordu 6.0 pro DOS, která byla pokud jde o výčet nových funkcí zcela vyčerpávající, nebude tato ani zdaleka obsahovat soupis všech novinek windowsovské verze – už jen z toho prostého důvodu, že by recenzent strávil poslední zbytky již odkvétající mladosti jejich hledáním. Mnohé inovace jsou totiž zdánlivými drobnostmi, které lze objevit jen velmi bedlivým čtením dokumentace či po delší práci s programem, ale právě tyto prkotiny mohou být v praxi nesmírně užitečné, a právě ony jsou tím, co Microsoft nazývá zlepšenou „usabilitou“. Vezměme si například takový detail, jako je Delete slova označeného do bloku dvoukliknutím myši, což normálně probíhá (a ve Wordu vždycky probíhalo) tak, že se smazalo slovo a případná mezera za ním, ale nikoli před ním. Pokud šlo o slovo uprostřed věty, bylo vše v pořádku – zbyla jedna mezera. Pokud šlo o slovo před interpunkčním znaménkem či závorkou, zbyla mezera také, což v pořádku nebylo. Microsoft to kupodivu nevyřešil tak, jak by se zdálo logické – tzn. že by se vypouštěla mezera před slovem – ale přidal místo toho logickou funkci, která hlídá, zda za slovem nenásleduje některé ze zmíněných znamének, a v případě, že ano, smaže navíc ještě tu mezeru. Nefunguje to u lomených závorek, chybně napsané (opačné) kulaté závorky, netypografických uvozovek a také samozřejmě u českých uvozovek (anglické uvozovky na konci se píší přesně opačně, než u nás, tzn. tečkami nahoru).

No vidíte, kolik papíru jsme museli věnovat tak drobnému vylepšení. Je zřejmé, že vylíčení všech inovací by jednak bylo neúnosně dlouhé a nezáživné, jednak zbytečné. V této souvislosti dovolte odbočku; rozhořčoval se onehdá kolega Zajíček v prosincovém Bajtu nad úpadkem počítačové žurnalistiky: informace že jsou skalpované, recenze povrchní, případně zaplacené výrobcem. S tím lze zajisté vesměs vřele souhlasit, jakož i s valnou částí jeho analýzy příčin tohoto jevu, nicméně hlavní důvod mu podle mého názoru unikl: detailní hloubkové recenze se prostě přežily. Nikoli jen proto, že (jak tvrdí Zajíček) ani redakce, ani čtenáři na ně nemají čas, ale prostě proto, že ztratily smysl. Prapůvodního významu náhražky uživatelských příruček pozbyly díky činnosti všelijakých Grad a Plusů už v raně postbolševické éře; významu pro orientaci kupujícího na trhu pozbývají postupně jednak díky nivelizaci úrovně špičkových programů, která konverguje k té míře dokonalosti, jíž lze při současném hardwaru dosáhnout, jednak kvůli překotným upgradům, které předem znehodnocují eventuální recenzentovo úsilí, vynaložené k napsání opravdu důkladné recenze. Neboť koho by třeba teď ještě zajímal podrobný článek o MS Wordu 2.0, když nová verze z něj činí vysloveně výprodejový sortiment. A kdo mi zaručí, že než napíši hloubkovou recenzi MS Wordu 6.0, nebude venku verze 7.0?

K sepsání důkladné recenze programu té kategorie, v níž se nachází MS Word, je zapotřebí jej 3 až 6 měsíců aktivně používat. Nejde ani tak o to, že u nás neexistuje (a těžko kdy bude existovat) počítačové periodikum, které by podobnou práci zaplatilo. Peníze opravdu nejsou tím hlavním, proč našinec o počítačích píše; spíš trocha grafomanie, něco spasitelských komplexů a jistá dávka exhibicionismu – prostě jako u všech novinářů, spisovatelů a vůbec toho, čemu se říká „lidé od pera“ – však to znáte (a jestli neznáte, buďte rádi). Jde spíše o to, že výsledek takové práce nikoho nepotěší. Vaši kapsu vůbec ne, protože když je honorář vyšší, než 3000 Kč, odevzdáte z něj polovinu na daních; čtenář, který kupuje Softwarové noviny kvůli informacím o databázích bude otrávený, že je půl čísla zaplácnuto blábolením o nějakém pitomém texťáku; kolega Straka mi v redakčním komentáři vynadá, že je to zase moc dlouhé, a pan šéfredaktor bude naštvaný, že článek přinesli jako poslední, zatímco jinde už to dávno v pohodě odflákli, ale vyšlo to. A zájemci o to, jaký textový editor si vybrat? Ti se také mnoho nedozvědí. Jistěže by bylo efektní – a také jsem to původně měl v úmyslu – sepsat rozsáhlou komparativní recenzi Wordu 6.0, WordPerfectu 6.0 a AmiPro 3.0 (respektive doplněnou o již počeštěný Word 2.0 a WordPerfect 5.2). Čtenář by prostudováním deseti stránek tabulek nabyl dojmu, že teď teprve ví, co je tím pravým ořechovým; že se mu konečně dostalo objektivních informací.

Houby s octem. Všechny komparativní recenze, které jsem kdy četl či napsal, byly stejně subjektivní, jako jakékoli jiné – pouze ještě navíc lhaly, protože se tvářily jako objektivní, zaštítěny právě oním množstvím tabulek a grafů. Nikdy se totiž nelze ubránit alespoň oné míře subjektivity, která vyplývá z toho, nač program používáte. Tak kupříkladu pozorný čtenář by si všiml (i když proč by to dělal), že se z mých recenzí textových editorů vždy dozvěděl velmi málo nebo vůbec nic o funkci Mail Merge. Je to proto, že jsem ji prostě v životě na nic nepotřeboval, takže jsem jí také nikdy nevěnoval valnou pozornost. Ve srovnávacích tabulkách bych tedy prostě konstatoval, že všechny testované programy jsou jí v plné míře vybaveny, aniž bych empirií zjistil, že u některého funguje výborně a u jiného je v praxi nepoužitelná. Protože asi těžko kdy bude existovat člověk, který by používal všech nepřeberných funkcí vyspělých editorů, bude vždy i ta nejobjektivněji míněná a nejdetailnější recenze zatížena nějakou podobnou chybou.

Tím jsme skoncovali jak s krátkou odbočkou, tak se všemi pokusy o objektivitu a důkladnost hodnocení, a dále se budeme zabývat pouze mými subjektivními dojmy z asi týdenního výzkumu programu.

Naprosto unikátní, a přitom v reklamách překvapivě nijak nezdůrazňovanou funkcí je editovatelný Print Preview s možností zobrazení „thumbnails“. Microsoft sice tento termín nepoužívá, ale najít stručný český výraz je ještě těžší – říkejme tomu třeba rozložení stránek. V principu jde o to, že si v rozlišení 1240x1024 můžete najednou zobrazit až 66 stránek formátu A4 (v režimu Full screen dokonce až 84). Majitelé malých monitorů mohou mít dojem, že tato funkce není tím, co by je mohlo zajímat, ale i jim je umožněno shlédnout najednou nejméně dvanáct stran. Dobrá – WordPerfect 6.0 pro DOS to umí také a zvládá jich ještě víc. Základní rozdíl a také unikátnost této funkce tkví v tom, že v Preview lze skutečně editovat. Jinak řečeno – můžete chytit obrázek na straně 52 a přesunout ho myší na stranu pět. Totéž lze provádět i s bloky textu; lze samozřejmě také vpisovat a formátovat.

Druhá unikátnost této funkce spočívá v tom, že je naprosto zbytečná. Přesně totéž totiž můžete provést v normálním stránkovém režimu pomocí funkce Zoom (viz obrázek), pouze se vám do okna vejde o něco méně stránek najednou (a používáte-li režim Full Screen, ani to ne). Veškerý smysl Preview je tak omezen na možnost kliknutím myši bleskově zvětšit a zmenšit vybranou stránku (stejným způsobem, jaký znají uživatelé PageMakeru); ikona s lupou zároveň slouží jako přepínač mezi prostým pohledem a editačním režimem. Díky možnosti libovolného doplnění lišty s ikonami lze však i tuto funkci přidat do normálního stránkového režimu, takže celý Preview je opravdu zcela bezcenným reliktem, jehož zařazení do programu snad může vyplývat z předpokladu, že uživatel je na Print Preview prostě zvyklý, i když v prostředí, které o sobě vcelku právem tvrdí, že je WYSIWYG, je to absolutní nesmysl. Ostatně ani WordPerfect 6.0 for Windows už tuto funkci nemá (taky pravda nemá editovatelné thumbnaily) a AmiPro, pokud si dobře vzpomínám, ji snad ani nikdy nemělo.

Co naopak majitele malých monitorů potěší, je již zmíněná funkce Full screen, zejména pokud je odstrašilo přiložené vyobrazení MS Wordu v rozlišení VGA se všemi Toolbary, lištami a jinými nesmysly. Kdo si chce dopřát podobného ikonového občerstvení, měl by si pořídit nejméně sedmnáctipalcový monitor. Těm méně majetným nabízí Microsoft právě režim Full screen, při kterém zmizí z obrazovky vše, kromě vlastního textu a ikony na přepínání režimu, kterou lze rovněž vypnout. Ovládání se pak provádí buď horkými klíči, nebo stiskem Alt a kurzorové šipky dolů či kliknutím myší na horní okraj obrazovky (obojí vyroluje standardní menu). Funkční zůstává rovněž pravé ucho myši, které v místě kliknutí otevře aktuální formátovací menu, což se u nových programů postupně stává standardní úlohou tohoto tlačítka. V zájmu spravedlnosti dlužno podotknout, že na chlup stejně funguje i WordPerfect 6.0, jenže tam se toto nastavení jmenuje Hide bars.

Asi nejhalasněji inzerovanou funkcí nového Wordu byl automatický korektor překlepů. „No pozdrav pámbů,“ pomyslel jsem se si na základě prvních kusých informací, „to bude ale guláš, když mi počítač bude potichu pod rukama opravovat text podle toho, jak uzná za vhodné.“ Avšak pánové z Microsoftu nejsou tak hloupí, aby něco podobně šíleného do svého výrobku implementovali. Funkce zvaná AutoCorrect pracuje mnohem decentněji. Můžete si navolit ze čtyř funkcí – automatické změny uvozovek z obyčejných na typografické, opravy dvou úvodních VElkých písmen na jedno, automatického psaní velkého písmene po ukončení věty a úpravy začátečních písmen názvů dní na velká. V lokalizované verzi bude náležité fungování první funkce velmi jednoduchým testem kvality provedené lokalizace; druhá bude asi nejužitečnější (jedná se o velmi běžný překlep zejména u lidí píšících rychle na líných klávesnicích); třetí funkci bude obvykle stejně třeba vypnout s ohledem na množství zkratek končících tečkou a čtvrtou bude třeba vyhodit úplně. Milým dárkem Microsoftu českému uživateli by bylo, kdyby místo ní zařadil volitelné nastavení automatické změny nahrazování všech obyčejných mezer za jednopísmennými výrazy mezerami pevnými, ale tak daleko asi jeho trpělivost s Čecháčky sahat nebude. Navíc ani nová verze přes zcela nový formát nezná rozdíl mezi pružnou a konstantní délkou pevné mezery, takže by podobná funkce značně zkomplikovala práci s oboustranně zarovnaným textem.

Kromě uvedených voleb si ovšem každý může také vytvořit slovníček svých vlastních nejčastějších překlepů, což je na funkci AutoCorrect asi to nejlepší vůbec. V této souvislosti je třeba upozornit na implicitní nastavení automatické opravy malého i na velké, což vás zejména zpočátku může značně vyvést z míry. Anglosasové pochopitelně i jako spojku neznají, takže pro jistotu vymažte tuto položku hned po instalaci, jinak se dočkáte pozoruhodných překvapení. Do slovníčku AutoCorrectu je rovněž možné ukládat opravy překlepů, které se odhalily při kontrole pravopisu, přímo z dialogového okna spelleru.

Pravděpodobně největší novinkou ze všech, která ovšem není zmiňována ani v dokumentaci, ani v helpu, ba dokonce ani na obalu, je premiéra OLE2. V celé kráse jej předvádějí MS WordArt a MS Equation. Chcete-li nyní vložit rovnici či zdeformovaný text, neobjeví se nové okno s příslušným programem, ale všechno zůstane tak, jak bylo, pouze se změní menu. Pro návrat k editování pak stačí jen kliknout na okolní text, a jste zase doma. Mimochodem – WordArt už konečně dokáže zpracovat TrueType fonty (Postscriptové ani jakékoli jiné však stále ne), takže odpadl jeden z hlavních problémů s češtinou, se kterým si neporadila ani lokalizace Wordu 2.0. Naproti tomu MS Graph nedoznal podstatnějších změn. Zajímavější by však měly být možnosti dynamické výměny dat mezi Wordem a novým Excelem 5.0; ten jsem ale zatím neměl k dispozici. Nejradikálnější metamorfóza ovšem potkala někdejší MS Draw, který prostě přestal existovat a nahradila jej volitelná spodní lišta s ikonami. Lze tak kreslit přímo do textu, což je rovněž funkce zcela unikátní. Nad hranicí geniality je způsob tvorby kót s popisky – stačí si vybrat, zda chcete kótovou čáru lomenou jednou, dvakrát, nebo vůbec ne, kliknout na místo, na které má kóta ukazovat, a všechno ostatní už Word udělá za vás (a jsou to, pane Jenne, vektorové čáry, nikoli bitmapové). Pokud jste tento výklad nepochopili, berte to právě jako daň geniální jednoduchosti – ta se vždy vyznačuje tím, že se dá mnohem hůř vysvětlit, než provést.

Jinak ovšem složitost ovládání práce s grafikou plně koresponduje s rozsáhlými možnostmi, poněkud méně už s proklamovanou „usabilitou“. Grafické elementy vytvořené přímo v editoru je možné vecpat pod text, nebo jimi naopak text překrýt; obrázky načtené nebo vytvořené ikonou Create picture (resp. vložené jako objekt z MS Word 6.0 Picture, což je totéž a spočívá to v tom, že se obrázek kreslí v extra dokumentu) se vkládají přímo do řádky a okolo zůstává luft. Pokud chcete, aby text obrázek obtékal, je třeba grafiku formátovat jako „Frame“. V této souvislosti je pozoruhodné, že Word nedokáže oblomit nepravidelné objekty. Pozoruhodné je to zejména proto, že první (arci nepříliš úspěšné) pokusy v tomto směru učinil už ve verzi 5.0 pro DOS, a ještě pozoruhodnější proto, že konkurenční WordPerfect 6.0 to naopak zvládá naprosto bez chyby, což musí Microsoft poněkud dráždit.

Naopak jiné funkce, ve kterých má WordPerfect jednoznačně navrch, patrně nechávají Gatesovy brachy naprosto chladnými. Mám na mysli samozřejmě především internacionální kompatibilitu oremského editoru, která z něj jednoznačně činí program volby pro každého, kdo potřebuje zpracovávat textové soubory různé jazykové provenience, tedy i české. Naproti tomu export a import Wordu se pro češtinu omezuje pouze na formáty WinWord 2.0 a MS Write, pro které ale naštěstí existuje už dost konverzních prostředků. Stejně tak WordPerfect i nadále triumfuje v oblasti tvorby tabulek – velmi podstatným nedostatkem u editoru této kategorie se dnes už jeví neschopnost Wordu formátovat vertikální centrování obsahu buňky, což je základním předpokladem k vytvoření oku milé tabulky. Důkladným pohráním si s formátem textu lze sice kýženého efektu docílit i ve Wordu, ale pokud byste to měli dělat častěji, byla by to pěkná otrava.

Dovolím si opomenout některé žhavé novinky, jimiž je konkurenční WordPerfect 6.0 vybaven rovněž – například možnost definovat různou šířku souběžných sloupců či vložit na vytištěnou obálku čárkový kód (který u nás stejně neplatí), a právě tak některé vyloženě hračičkovské nesmysly, jako kupříkladu nastavení editace „Bílá na modré“, kterou lze právě tak dobře zvolit změnou barev systému, nebo „Tip of the Day“ – okno, které se objeví při každém spuštění programu a sdělí vám nějakou moudrost o Wordu, jako třeba že k vložení data musíte stisknout Alt+Shift+D apod. (naštěstí se to dá vypnout). Nemá rovněž smysl zabývat se přednostmi, jimiž je MS Word tradičně obdařen už od verzí pro DOS – například schopností velmi rychlého listování v dlouhých dokumentech apod.

Nicméně za zmínku přece jen stojí nová vylepšení Helpu a výukových lekcí, což byly konstantně silné stránky programu už od časů Wordu 5.0. Výukový program lze nalézt pod položkou Examples and Demos a jeho patrně jedinou nevýhodou je, že obsahuje tolik lekcí, až se stává poněkud nepřehledným. Nadto je značně náročný na systémové prostředky, takže pokud vám náhodou už ve Windows běží nějaký jiný otesánkovitější program, může se stát, že demo zhasne na vyčerpaném GDI, oznámí, že je málo paměti a skončí (naštěstí obvykle bez neblahých následků pro systém). Hlášení o nedostatku paměti není v tomto případě důvodem k nákupu dalších drahých megabajtů, ale spíše nových Windows, až nás jimi jednoho krásného dne Microsoft laskavě oblaží; a to ještě pouze v případě, že v nich, jak všichni doufáme, bude tato problematika řešena trochu inteligentnějším způsobem.

Kromě výuky však Help poskytuje i další novinku: dvě pomocná okna – jedno normální, a druhé, které se jmenuje How To (přibližně „Jak na to“), přičemž obě spolu velmi inteligentně kooperují. U WordPerfectu 6.0 je to řešeno podobně, pouze to druhé okno se zde jmenuje How do I, což je česky v podstatě totéž. Help rovněž nabízí pomoc pro uživatele WordPerfectu, čímž celkem dobře dokumentuje, jak to ve skutečnosti je s tím „nejprodávanějším textovým editorem“, ať si soudy říkají co chtějí; až bude WordPerfect obsahovat Help pro uživatele MS Wordu, pak na tom snad teprve začne něco být. V této souvislosti jednu opravu: není pravda, že Word 6.0 obsahuje Reveal Codes, jak se tvrdilo v kratičké firemní anonci, která vyšla v SWN 12/93 (tamtéž zmiňovaná bezchybná konverze souborů z WordPerfectu se samozřejmě nevztahuje na češtinu); s ohledem na formát Wordu by to bylo zhola nemožné, protože v něm skutečně nic podobného Reveal kódům neexistuje. Celá záležitost je řešena mnohem vtipněji zařazením nové funkce, která se skrývá pod ikonkou s otazníkem a umožňuje dopídit se kýženého Helpu prostým kliknutím myší na onu položku obrazovky, která je předmětem vaší zvídavosti. To by ještě nebylo nic až tak převratného – daleko užitečnější je, že zvolíte-li tuto ikonku a kliknete na text, či na obrázek, objeví se comicsová bublina s podrobnou informací o formátování odstavce a textu, nebo okna.

Posledním vyšperkováním Helpu jsou malá žlutá okénka, která vylezou, když najedete kurzorem nad ikonu a chvíli postojíte. Obsahují název funkce, která se pod ikonou skrývá. Téhož lze pravda docílit ve WordPerfectu 6.0 přepnutím na zobrazení ikon i s názvy, ale toto řešení je prostorově daleko úspornější. Stejně jako u WordPerfectu se zároveň objeví v pomocné řádce podrobnější popis funkce, ale v případě Wordu mimořádně zdařile vylepšený o oznámení, že tato funkce není právě k dispozici a proč! Právě to proč někdy znamená pro začínajícího uživatele neuvěřitelné martyrium trmácení se po dokumentaci a pomocných souborech, aby nakonec zjistil, že někde opomenul změnit jakési nastavení, o jehož existenci dosud neměl ani potuchy.

V čem sloupeček o WinWordu 6.0 v SWN 12/93 rozhodně nelhal, bylo 100 úrovní UNDO a REDO. Vypadá to na první pohled nesmírně impozantně, ba až neuvěřitelně – prostě vyrolujete menu, ve kterém je seznam jednoho sta naposledy provedených akcí. Zdálo by se, že prostě dolistujete třeba k větě, kterou jste před pěti minutami smazali – zmáčknete – o ona je tam zase. Bohužel zároveň také zmizí všechno ostatní, co jste mezitím napsali, a pokud trochu zazmatkujete a provedete v textu nějakou editaci, lze docílit i toho, že se „odundované“ už víckrát neobjeví. Doporučuji tedy používat Multilevel UNDO s maximální ostražitostí a nejprve si důkladně vyzkoušet, jak to vlastně funguje (z dokumentace se o tom mnoho nedozvíte). Nebylo by přitom bývalo takovým problémem – když už program jednou dokáže skladovat tolik informací – vmezeřit mezi volbu stupně UNDO a provedení vlastní akce ještě dialogové okno, které by umožnilo volit mezi kompletním odčiněním všech kroků až po požadovaný a vložením pouze zvoleného smazaného textu na pozici kurzoru, respektive oznámením, že vybranou akci nelze vzít zpět samostatně (kupříkladu formátování textu, který byl později smazán).

Za zmínku nepochybně stojí také možnost uložit spolu s písmenky i použité fonty, arci pouze TrueTypové. Soubor tak sice poněkud zbytní, ale zato je bez potíží přenositelný na jakýkoli jiný počítač.

Nicméně – jak již bylo řečeno – hlavním trumfem WinWordu 6.0 je přívětivé uživatelské prostředí. Microsoftu se skutečně podařilo nemožné – udělat nesmírně složitý, profesionální program s naprosto triviálním ovládáním. Popisovat detailně jednotlivé funkce je zbytečné. Jak jsme si již předvedli, je popis jednoduchého obvykle velmi složitý, a kromě toho i kdyby se mi nakrásně zdařil, nikdy se stejně nevyrovná skutečnému osahání programu. Pohrát si s nabídkou automatického formátování tabulek, projít se galerií stylů, vytisknout obálku, očíslovat odstavce, či jen vložit poznámku pod čarou patří ve WinWordu 6.0 k příjemnostem, jež řádně docení pouze ten, kdo se musel potýkat s týmiž funkcemi ve starších editorech pro DOS. Rovněž kartotékové uspořádání všech nastavení jsem po počátečních rozpacích shledal vysoce uspokojivým, a rozhodně zcela nesrovnatelným s nepříliš šťastnou skrumáží ikon ve WordPerfectu 6.0.

A ještě poslední zajímavost na konec – více než osmisetstránková uživatelská příručka je určena jak k verzi pro PC, tak pro Apple. Hádejte – chtěl tím Microsoft naznačit, že Windows jsou nejméně stejně dobrá, jako Mac, nebo ne?

Celkem vzato lze tedy konstatovat, že tato oslava desátých narozenin Wordu byla více než důstojná. Ačkoli program stále ještě trpí některými nedostatky, dosáhl už takové kvality, že pro uživatele, kteří si na něj jednou zvyknou, bude třeba zatraceně pádných důvodů, aby se naučili ovládat i jen další verzi, natož nějaký jiný editor. S tím, co nyní poskytuje, vystačí naprostá většina lidí pro své potřeby zcela dokonale (což se ovšem dá říci i o řadě jiných editorů nejen pod Windows); vystačí s tím však i velmi spokojeně a s potěšením. Je ovšem otázka, jak dopadne lokalizace programu – fiasko s verzí 2.0 varuje dosti výmluvně. Pokud se tyto obavy nesplní, je zde konečně program, který svým pohodlím a komfortem uspokojí i naprosté začátečníky a zároveň poskytuje dostatek prostředků pro plně profesionální práci.

Pokud jde o konkurenci – WordPerfect 6.0 toho nepochybně umí ještě víc, ale umí to podstatně složitěji. Momentálně se jeví jako jednoznačná volba pro skutečně náročné uživatele, kteří se neobejdou bez oblamování kontur obrázků nebo kteří potřebují často vytvářet elegantní tabulky. Přednosti hypertextu asi zatím mnoho lidí neocení, ale pro řadu firem s mezinárodní působností může být nepostradatelná schopnost WordPerfectu pracovat s dokumenty pořízenými v nejrůznějších jazycích a kódových tabulkách. Rovněž skutečnost, že formát verze pro DOS i pro Windows je (narozdíl od Wordu) naprosto identický, by se mohla ukázat jako rozhodující zejména tam, kde ještě nemíní vyházet svá stará átéčka. Přitom složitost ovládání je značně relativní – ve srovnání s nehostinností WordPerfectu pro DOS do verze 5.0 včetně je WP 6.0 pro Windows samozřejmě vysloveně mazlivý program. Bude ovšem zapotřebí, aby si oremští pospíšili s lokalizací více, než u verze 5.2, kde už pozbylo smysl ji vůbec ještě uvádět na trh.

Ostatní editory pro Windows zůstaly po „šestkové“ smršti značně pozadu za pelotonem, nevyjímaje pochopitelně ani předchozí verze Wordu a WordPerfectu. Pro AmiPro, jehož slogan o „nejlepším textovém editoru pro Windows“ se nyní konečně jeví právě tak směšný, jak vždy v pravdě byl, mluví už pouze velmi kvalitně provedená lokalizace (pomineme-li chybějící dokumentaci) a snad také jistá tradice v našich zemích. Nicméně nepospíší-li si Lotus, aby dohnal ztracené metry, nezachrání ho ani ta – vymoženosti WinWordu se mohou časem ukázat příliš svůdné i pro nejskalnější amíčkovské fanoušky.

Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE

Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU