PRAGA CAPUT verse 5.0
aneb O rozbité disketě a devíti tisícovkách
(Softwarové noviny 1/1994)
Jednou z mála výhod novinářského řemesla je, že se člověk dostane bezplatně k různým periodikům, jejichž četba je do jisté míry vlastně novinářovou pracovní náplní – hezky o tom kdesi píše Čapek. A tak se mi onehdy stalo, že jsem se v Rudém právu dočetl o aféře okolo firmy PJsoft. V jiných novinách jsem si podobného příspěvku nevšiml, takže bude možná zajímavé zreprodukovat v kostce, o co šlo.
PJSoft je autorem programu Mapa Prahy, který se v současné době dokodrcal k páté verzi, aniž by se na něm co zásadního změnilo. Upřímně řečeno – není to dobrý software. Ne snad ani pro rozličné chybičky v datech či funkcích, ale jaksi od podstaty. Koncepce ovládání je zbytečně složitá – pokud si chcete na mapě cokoli prohlédnout, je třeba přepnout do jiného režimu, v němž není možný pohyb po plánu, apod. Především však samotné zobrazení je ošklivé, špatně čitelné a vykreslení obrazovky trvá i na velmi rychlém počítači relativně dlouho. Za nejpodstatnější závadu ovšem pokládám, že není možný plynulý posun výřezu mapy na monitoru; změna polohy se uskutečňuje skokem a obrazovka se přemalovává znovu. Protože se však zatím nikdo o jiný počítačový plán Prahy nepokusil, nebyl PJsoft motivován, aby to udělal jinak a lépe, takže nové verze se lišily kromě inovovaných dat už jen nepatrnými vylepšeními (často dosti diskutabilní hodnoty) a odstraněním některých předchozích chyb. Avšak všeho do času, protože na městské plány si už brousí zuby další firmy, takže se nechme překvapit.
Další význačnou vlastností programu Mapa Prahy je naprosto paranoidní způsob ochrany, která ovšem nikdy nezabránila tomu, aby se každá nová verze vcukuletu neobjevila mezi lidmi více či méně dokonale nabořená. A o to právě ve zmíněném článku jde. Tedy o to, že jeden z hackerů měl tu drzost podepsat se na svou práci jako „Fantomas Cracker Service“ a ještě se ani neobtěžoval zlikvidovat licenční číslo. A tak PJsoft objevil, že původní instalační disketa patřila ČEZu a rád by ho zažaloval. Tečka.
Proč o tom mluvím. Na článku jsou pozoruhodné dva aspekty – novinářský a obchodní. Z žurnalistického hlediska jde o dokonalou zpatlaninu – jen těžko říci, zda z viny autora či jazykového redaktora. Titulek „Softwarový pirát z ČEZ umožnil machinace s nelegálně kopírovaným programem firmy PJsoft“ by se snad ještě dal omluvit běžnými zvyklostmi sloupkařů černé kroniky. Zato sentence „V Českých energetických závodech objevila policie rozbitou instalační disketu programu Mapa Prahy...“ vysloveně svádí k představě hackera divoce bušícího kladivem do diskety, aby z ní vyprostil magnetickou fólii a s ní pak umožňoval machinace.
Poslední a nejzajímavější informací v článku bylo tvrzení, že je vyšetřován též jakýsi student, který zcrackovanou verzi prodával kdesi v podchodu po tisícovce. Ona totiž úplná česká verze Mapy Prahy stojí nějakých devět tisíc, což je ta poslední a nejzásadnější výhrada vůči ní. Jde o projev mimořádné hrabivosti a obchodní krátkozrakosti zároveň, a to i v případě, že by šlo o program zdařilý. Fakt, že i ve stávající podobě ho někdo dokáže prodat ilegálně za 1000 korun, dokazuje více než výmluvně, že zájem o něj by mohl výrobci vynést opravdu hodně peněz – kdyby ho ovšem prodával za cenu o řád nižší.
A tak i když kšeftování s kradeným softwarem lze pokládat za vůbec nejzávažnější delikt v autorskoprávní oblasti, v tomto případě soudím, že výrobce jen sklidil, co sám zasel. A to hned dvakrát – jednak předražením programu, jednak jeho hypertrofovanou ochranou; nejlepším způsobem, jak zajistit, aby se program hodně kradl, je opatřit ho co nejrafinovanějšími opatřeními proti tomu. Pro hackera je to vítané zpestřestření všednosti života, pro uživatele téměř prestižní záležitost, že mu na počítači chodí program, o němž je všeobecně známo, že nejde zkopírovat.
Cena Mapy Prahy dokonale demonstruje nesmyslnost premisy, bohužel stále ještě zákazníky tolerované, že software je vzácnější, než papír. Podle této stupidní logiky pak pochopitelně musí být softwarová mapa o 3000 procent dražší, než tištěná, přestože její výroba je po stránce personální, časové i finanční daleko méně náročná, než přesná kartografická práce a barevný tisk. Musí být dražší, přestože její výrobce neriskuje nic, kromě své práce – pokud program neprodá, stačí přelepit etikety na disketách – zatímco vydavateli tištěných plánů zbydou oči pro pláč a neprodané výtisky mu nevezmou ani do sběru.
Veškeré argumenty podporující tento nechutný status quo jsou účelově lživé. Může být zajisté podstatný rozdíl, pokud jde o počet vydaných exemplářů, ovšem právě v případě Mapy Prahy za to může pouze současná cena. Za dvě stovky by se určitě kvalitní provedení plánu stalo jedním z nejprodávanějších programů vůbec – každý počítačový Pražák (a nejen Pražák) by si jej s gustem koupil, zejména při záruce levné a pravidelné aktualizace, která by zabránila jeho kradení spíš než rafinovaná ochrana. Protože si však národ už zvykl na to, že software je drahý špás, sneslo by se snad ještě tak nějakých 500-800 Kč, čímž by se bohatě zaplatili i ti, kteří si program ukradnou. Vysokou cenu neospravedlní ani argumentace, že v softwarové mapě je spousta věcí, které tištěná podoba nemá – kdyby tomu tak nebylo, neexistoval by už vůbec žádný důvod, proč program kupovat.
Pokud se najde výrobce, který uvede na trh kvalitní plán za rozumnou cenu, mají v PJsoftu naději, že další verzi Mapy Prahy už konečně nikdo nezcrackuje. Snad jim to udělá radost.
Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE
Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU