O Invexu, kšeftech a myších
(My Glossary II)
(Softwarové noviny 12/1993)
Už prostě nebylo možné tam nebýt, tak jsem se po letech zase vydal do Brna. Nemám to město rád, ačkoli (či snad právě proto) su po rodičích takřka čistokrevný Brňák, a zas mě nezklamalo. Ani čtyři roky kapitalismu nestačily nic změnit na oprýskané perifernosti, jakou působilo, dokud ještě stálo na okraji bolševických investičních zájmů. V kombinaci s pošmourným podzimním počasím opravdu nic povzbudivého a samotná výstava to jen dorazila.
Pro ty, kteří ještě na Invexu nebyli – je to veliké, větší než byste čekali, takže za jediný den ani nestačíte všechno obejít, natož něco vidět, protože pokud je náhodou někde aspoň něco k vidění, je tam zaručeně tolik lidí, že pokud nemáte hodně ostré lokty, stejně se tam nedostanete. Všechno je překvapivě podřízeno, nikoli obchodu, ale pouťovému humbuku, v němž přes silnou konkurenci nejvíce vynikalo IDG a TH`system; obě firmy dohromady ostatně zabraly snad třetinu výstavní plochy. Pořvávání závodního rozhlasu, který si propachtoval TH`system, bylo ve své všudypřítomnosti sice nepochybně účinnější, ale o nic méně nevkusné, než „přistání balónu“, při kterém IDG v hale B s cirkusáckou deklamací rozdávalo šťastným vylosovancům počítadla. Při pohledu na tento způsob managementu mi maně přišel na mysl dnes už pozapomenutý termín menažérie, jímž se označoval kočovný zvěřinec.
Největším hitem výstavy nebylo ani Pentium, ani Windows NT, ani jiné výdobytky techniky, ale – Spielbergův Jurský park. S reklamou, která byla na toto dílko vynaložena, by se dal udělat světový bestseller snad i ze Dnů zrady, a tak nebylo divu, že stánek s prezentacemi animací pravěkých potvor byl oblehnut tak dokonale, že – vždy čelem od mas – vůbec nevím, co se v něm vlastně prezentovalo.
Návštěvníků bylo na Invexu tolik, že bylo plno i u Minolty, z jejíchž robotických lidí v růžových sakách jde jinak takový strach, že na pražském Ifabu k nim noha nepáchla a oni chudáci postávali rozpačitě v prázdném prostoru po skupinkách nikoli nepodobných oněm, které ještě nedávno na billboardech hyzdily pražská nároží. Přečetní vystavovatelé nabízeli v některých případech takové nesmysly, že bych se už býval nedivil ani stánku s Cardanovými hřídelemi či kečupy Spack. Prostě stokrát dobrý dort, jenom místo břicha vás z něj rozbolejí nohy.
Nejvíce mne však překvapilo, že na veletrhu kromě počítačových časopisů nebylo co ke koupení. Při celkově populistické orientaci Invexu bych čekal, že spousta maličkých firmiček se pokusí částečně sanovat mutnou prodělkovost své účasti alespoň prodejem levné počítačové veteše – disket, krabiček a jiných drobností. Nikoli – i od outsiderů z naprostých zapadákovů, kterým zaplacení stánku na Invexu muselo spolkout půl celoročního zisku, se vám dostane rozhorčené odpovědi, že oni tady přece neprodávají, oni se prezentují! Malé české hogo fogo.
A to je také pravděpodobně jediný smysl celého Invexu – mít náš malý velký CeBit. Akce je vhodná především pro školní výpravy; pokud se skutečně zajímáte o počítače, vyberte si něco menšího, neboť přísloví, že méně by znamenalo více, platí v případě Invexu stoprocentně.
Podobný trend poznamenává tak trochu celou počítačovou branži – možná, že velké peníze, které se tu točí, si to sami vynucují, nebo šustot bankovek láká hochštaplery všeho druhu stejně neomylně, jako kočky šanta. Takřka vždy se přitom jedná o nafouklé bubliny, čím větší, tím prázdnější. A tak ani od halasné reklamy na nové pražské počítačové „supermarkety“ jsem si věru nesliboval mnoho; skutečnost – jako obvykle – předčila očekávání.
Jeden pořádný obchod s počítači by už tato země potřebovala jako prase drbání. Představoval bych si taková tři čtyři patra plná hardwaru a softwaru všeho druhu od nejrůznějších firem, což by umožňovalo konečně si na jednom jediném místě něco vybrat. Dosavadní praxe značně připomíná výběr při volbách kandidátů Národní fronty – každý obchod si prostě nasmlouvá odběr od několika málo dodavatelů, kteří mu umožní napsat si na ceník „autorizovaný dealer toho a toho“, což je dostatečná záplata na český hogofogismus, a už se jede. Tím pádem například neexistuje krám, do kterého byste si přišli koupit laserovou tiskárnu a mohli si vybrat z výrobků třeba jen deseti různých firem. Momentálně jsou už dvě úspěch.
Dalo by se čekat, že alespoň konkrétní specializace na určitý druh výrobků ponese ovoce, takže jsem zastříhal ušima při reklamě firmy Kulkoni, inzerující svou úzkou specializaci na počítačové monitory. Konečně – říkal jsem si – snad někdo, kdo by mohl mít přehled o všech výrobcích na trhu, a pomohl mi najít velkou bednu s optimálním poměrem ceny a výkonu. Houby s octem – firma Kulkoni nabízí pouze monitory ADI, Bermon a EIZO a o jakýchkoli jiných produktech tu mají ponětí stejně nulové, jako kdekoli jinde. Na druhé straně zas aspoň nelže – jenom jsem prostě správně nepochopil, že jde o onu formu úzké specializace, jejímž extrémním případem je zaměření na dovoz jednoho jediného typu monitoru.
Po podobných zkušenostech mne už pak arci představa našich obchodníků o počítačových „megastorech“ nijak nezaskočila. Slavnostně otevřená prodejna Integrate v Dejvicích je ještě relativně alespoň trochu zajímavá, ovšem jen díky u nás dosud stále nepříliš běžné nabídce herního softwaru pro Macy i PC; výběr hardwaru ve shora uvedeném smyslu zde však rovněž prakticky neexistuje. Ovšem ve srovnání s „počítačovými samoobsluhami“ H&J u Anděla a na Letné je to pořád ještě doslova luxus – podobné umění, jak vyplnit tak velký prostor tak omezeným sortimentem, pamatuji naposledy z obchodů v bývalém Sovětském svazu. Od normálního krámu s počítači se „samoobsluhy“ liší jen tím, že si u vchodu musíte vzít košík.
Celá ta legrace tak trochu připomíná onehdy kdesi nabízený emulátor ZX Spectra, který za devět stovek přemění vaši čtyřistaosmdesátšestku na oblíbený osmibiťák. Podobné deviace asi mají budoucnost – sentimentálním zbohatlíkům by se určitě dal prodat i nástavec na výfuk, s nímž by jejich nový Mercedes rachtal jako embéčko. A tak je pravděpodobné, že až někdo otevře třípatrový hypermegasupermarket s počítači, bude v něm mít stejný totéž, co měl v rodné prodejničce na deseti čtverečních metrech.
Na konec ještě taky o něčem veselém. Asi před týdnem mi pošla myš, což od časů, kdy jsem začal používat Windows, činívá v půlročních intervalech, takže už mám docela pěknou sbírku mrtvých hlodavců. I rozhodl jsem se plácnout se přes kapsu, a pořídit si tentokrát opravdovou od Microsoftu. Jednak abych vyzkoušel, zda aspoň ta vydrží o trochu déle, jednak proto, že ergonomická varianta MS Mouse 2.0 mi při letmém osahání přišla velice příjemná do ruky.
Anabáze, která následovala, byla hlavní příčinou, proč jsem navštívil výše uvedené „supermarkety“. V žádném z nich (jakož ani v žádné jiné z asi třiceti pražských prodejen) o tomto výrobku v životě neslyšeli – toliko dva ostřílenější obchodníci se tvářili, jako by jich prodali už pěkných pár tisíc, ale že bohužel momentálně zrovna... A tak jsem nakonec s povzdechem vytáhl katalog firmy FROG SYSTEMS, která tuto myšku tradičně nabízí na PC Salónech (ale ano, na Invexu taky), i když jinak zásadně odmítám mít cokoli společného s kýmkoli, kdo místo adresy uvádí jen P.O. BOX. Z žabích systémů se nakonec vyklubala zcela normální slušná firma, sice poněkud z ruky, ale zato sídlící v provizorní stavbařské buňce, což je podle třetího Parkinsonova zákona základním předpokladem fungování podniku. Jenom nevím, proč ten P.O. BOX; v době rozkvětu Home Shoppingů a Jan, co už to ví, bych svou firmu takto neprezentoval, i kdyby měla pronajatou zemljanku ve dvoře státního statku.
Protože psát samostatnou recenzi na myš mi přijde trochu nesmyslné, dovolím si porušit žánrovou čistotu a přeměnit tento komentář na chvíli v rubriku „první dojmy“: MS Mouse 2.0 je ještě lepší, než na první pohled vypadá. Nevím, jak to u Microsoftů dokázali, ale nějakým zázračným způsobem padne stejně dobře velké jako malé ruce – arci však pouze pravé. Microsoft sice tvrdí opak a zvláštní verzi pro leváky nevyrábí, ale když si to zkusíte levou, není to prostě ono. Základní nevýhodou je ovšem cena – za tři tisíce dnes s trochou snahy pořídíte šest vcelku obstojných myší. Pokud ale pracujete s Windows, stojí tato investice za zvážení, alespoň dokud ostatní firmy tvůrčím způsobem nápad s ergonomickou myší Microsoftu neukradnou.
Za své peníze navíc dostanete i tzv. Mouse Manager pro DOS i Windows. Zatímco verze pro DOS nijak nepřekvapí (kromě naprosto absurdní volby velikosti kursoru – „střední“ je kříž z pěti normálních kursorů, „velký“ pak obdélníček z osmi kursorů kolem centrální díry), Manager pro Windows je opravdu užitečná drobnost. Pomineme-li různé parádičky (Pointer Growth – zvětšování kursoru při pohybu, Mouse Trails – protažený „ocas“ kursoru známý uživatelům GEMu nebo MATu), je už samotná možnost volby velikosti, inverzního zobrazení a transparence kursoru ve Windows na rozdíl od DOSu vcelku užitečná. K dispozici jsou dále čtyři funkce z nichž nejméně přínosná je Snap-to – tedy automatické nastavení kursoru nad „default“ volbu v dialogových oknech (většinou nad tlačítko O.K.) při jejich otevření. Podstatně užitečnější je Magnify, které promění kursor v lupu, umožňující ohledat špatně čitelná místa na obrazovce. Poslední dvě funkce ocení zejména uživatelé velkých monitorů: Locate přemístí jediným kliknutím kursor do středu obrazovky, zatímco Screen Wrap, patrně nejefektnější ze všech těchto vymožeností, dovoluje „nekonečný“ pohyb kursoru – pokud pohybujete myší za pravý okraj obrazovky, objeví se na levém a putuje dál k pravému – apod. všemi směry. Je to sice trochu neobvyklé, ale za pár hodin se na to dá zvyknout tak, že vám v DOSu začne přepych screenwrappingu scházet. Žádná s funkcí se kupodivu nepere třeba ani s programem More Windows, kde by se to dalo téměř s jistotou očekávat; pouze Screen Wrap je zde z praktických důvodů téměř nepoužitelný. Pokud se k článku vešel obrázek (což bych rád, protože komentář s obrázkem jsem ještě nenapsal), předvede vám, jak vypadá lupa.
Díky vložené recenzi se mi podařilo téměř nemožné, a sice že alespoň závěr tohoto komentáře vyzněl pozitivně, což pokládám v čase předvánočním za žádoucí. Takže hodně počítačů a softwaru pod stromečkem a v novém roce nedej zahynouti nám i budoucím, jak se praví na dvacetikoruně české.
Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE
Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU