Magická desetina?
(Softwarové noviny 2/1993)
V poslední době se stalo jakýmsi podivným zvykem softwarových firem uvádět na trh zcela inovované výrobky s číslem verze zvýšeným o pouhou desetinu. WordPerfect 5.1 představuje zásadní změnou ovládání a práce se znakovými sadami proti verzi 5.0 nepochybně větší zlom, než jaký přinesla verze 5.0 uživatelům WordPerfectu 4.2; Windows 3.1 toho sice naopak na první pohled ve srovnání s verzí 3.0 mnoho nepřinesly, ale ve skutečnosti jde v podstatě o úplně jiný program – především s ohledem na možnosti tisku a multimediálních aplikací. Podobně i známý a oblíbený DTP systém Xeroxu Ventura Publisher pokročil kratičným přískokem od verze 4.0 (respektive 4.01) k verzi 4.1 o zatraceně pěkný kus kupředu.
Ventura 4.0 byla určitým zklamáním. Přestože Xerox se jejím uvedením na trh definitivně rozžehnal s prostředím GEM, jemuž zůstával věrný jako jeden z posledních kavalírů na IBM kompatibilním bálu, samotný program připomínal i nadále spíše GEM než Windows. I přes zařazení nových a nikoli nepodstatných funkcí (kupříkladu vyhledávání a záměny textu, formátu a stylu, lepší práce s barvami apod.) zůstalo uživatelské prostředí v podstatě na stejné úrovni, na jakou byli zvyklí „venturisté“ z konce osmdesátých let. V hedonisticky koncipovaných Woknech to působilo poněkud archaicky, nicméně dalo se to vydržet. Podstatnější drobností byly chyby v programu, které za určité vhodné konstelace vedly k ještě daleko častějšímu zhroucení systému, než bývá u Windows normálně zvykem (zejména při zavolání helpu a současném chodu jiného programu puštěného před Venturou).
Verze 4.1 nepřináší sice mnoho nových funkcí, zato však totální změnu vzhledu programu. Původní tři okénka pro volbu nástroje, stylesheetu a souboru vystřídala lišta s divoce barevnými ikonami, jimiž lze ovládat všechny funkce menu. Původní okénka je ovšem možné používat i nadále, bohužel nikoli současně s lištou, což by se zejména v případě velkém počtu použitých stylů mohlo hodit. K dispozici je rovněž editor ikon, který sice neumožňuje vlastní tvořivost pokud jde o obrázky, ale dovoluje modifikovat pořadí a výběr ikon. Další výhodu je zařazení extenzí Ventura Scan a Ventura Separator rovnou do základního programového balíku, takže uživatel nemusí jako doposud vyhazovat nemalé částky na jejich dokoupení (není mi ovšem známo, jaká bude cena verze 4.1, ale předpokládám, že by neměla být vyšší než předtím).
Program je celkově daleko stabilnější – když už spadne, neputují rovnou s ním celá Windows. V použité instalaci se sice Ventura 4.1 absolutně nesnášela s volbou české klávesnice v International (po každém stisku klávesy Ctrl se nabídla známá volba, zda si přejete skončit hned, nebo až za chvilku), ale to by se asi dalo po delším souboji s ini soubory nějak vyřešit. (Zajímavé mimochodem je, že při nastavení originální US klávesnice v Control Panelu a přepnutí do téže české jako předtím pomocí utility Keyboard Layout, dodávené k češtině firmy TH'system, se Ventura 4.1 chová naprosto spokojeně. Inu – nevyzpytatelné jsou cesty Windows). Přetrvávají rovněž určité problémy při práci s pamětí, kterou si program jakýmsi podivným způsobem uzurpuje pro sebe (i když všechna měřící zařízení říkají, že nikoliv), takže pokud si chcete aspoň tak trochu swapnout, je 8 MB zdravým minimem. Vynikající je naproti tomu Help, který předvádí všechny pojednáváné funkce in natura, s možností osahat si je myší a dozvědět se, k čemu má ten který chlíveček dialogového okna sloužit.
Propagační leták, který Xerox nedávno vydal, obsahoval velmi podrobnou komparaci Ventury 4.0 s PageMakerem 4.0, jejímž nepochybným smyslem bylo, aby se v dalším podobném letáku firma mohla pochlubit, kolik nedostatků proti konkurenčnímu DTP systému s verzí 4.1 šťastně odstranila. Vzhledem k tomu, že většina plus pro PageMakera se nacházela v rubrice User Interface, nepochybně to půjde. Do uživatelského rozhraní totiž byly doplněny i ikonky pro listování dokumentem, přibyla možnost volitelného zobrazení z deseti různých měřítek (včetně 1250% zvětšení), velmi výrazně se zjednodušila a zrychlila práce s tabulátory a zarovnáním textu pomocí pravítka a myši. Naproti tomu ani do verze 4.1 se nepodařilo implemetovat automatické obtékání nepravidelných obrázků textem, slibované již v dokumentaci k Ventuře 4.0 (v menu po něm dokonce zůstal prázdný chlíveček, ve verzi 4.1 už odstraněný).
Řada nedostatků společných s Pagemakerem (a tudíž v komparativním letáčku nezachycených) ovšem rovněž přetrvala. Jde přitom o často záležitosti, které zvládá i řada kvalitnějších textových editorů. Namátkou jmenujme nepohodlné vkládání rejstříkových vstupů, jež je třeba vždy kompletně vypsat, zatímco by jistě nebylo až tak složité zařídit, aby se označený blok sám nabídl jako vstup, který by si uživatal mohl případně opravit dle potřeby. Podobně postrádám nabídku importu textového či spreadsheetového souboru při vytváření tabulek (podobná operace je sice ve Ventuře principiálně proveditelná, ale nikoli způsobem, který by bylo možné v roce 1993 pokládat za uživatelsky přijatelný). Rovněž nástup DTP pro idioty – MS Publisheru – ukazuje některé cesty, kterými by se mohl další vývoj ubírat; kupříkladu velmi bolestně postrádám ve Ventuře možnost provádět montáž stránek přímo v počítači, což Publisher alespoň naznačuje několika variantami předdefinovaných sestav archů (pokud jsem se vyjádřil příliš nepochopitelně, mám tím na mysli, aby bylo možno například navolit, že na jednu ležatou stránku A4 se vejdou čtyři stránky formátu A6 v tom pořadí a poloze, v jakých budou ve složeném archu vytištěny). Běžným uživatelům se bude možná zdát, že si opět vymýšlím zbytečnosti, ale mohu je ujistit, že podobná funkce by řadě lidí ušetřila nemálo peněz za osvit filmů pro tisk i část starostí s hlídáním tiskařů. Dalším nedostatkem je například nemožnost zužovat a rozšiřovat písmo, přestože u vektorových fontů by se podobná funkce dala očekávat; otravná je i nezbytnost neustálých útěků do Corelu pokaždé, potřebujete-li nejen nějaké rotované a deformované extrabuřty, ale i pouhý našikmo položený titulek.
Snad se na lepší časy blýskne s Venturou 5.0, která se při dnešním překotném vývoji softwaru nepochybně objeví v kratším intervalu, než jaký si vyžádala inovace z verze 3.0 na 4.0. Do té doby bude nesporně mnohem a mnohem příjemnější vystačit s Venturou 4.1, než by bývalo s programem o desetinku menším.
Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE
Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU