Poněkud drahé truetypové fonty

Poněkud drahé truetypové fonty

(Softwarové noviny 12/1992)

Již beta verze postsvazarmovského editoru pro Windows vzbuzovala přinejmenším rozpaky a špatný konec nic nenapravil.

Dlouho očekávaný Text602 for Windows je tedy konečně na světě. Co od něj mohou zákazníci očekávat? WinText602 je, nahlíženo prizmatem Windows, editorem nižší třídy – čímsi mezi Write a Amí Pro 1.2. Ve srovnání s T602 pro DOS je to – alespoň na první pohled – bomba; ve srovnání s kvalitními editory však stále stejná šmíra. Celkově program budí dojem, že byl spíchnut příliš horkou jehlou, aby stihl premiéru na Invexu. Nanicovatá a zhola neobjevná koncepce pak vnucuje otázku, k čemu má WinText vlastně sloužit. Lze se důvodně obávat, že především k ukojení profesionální ješitnosti pánů od firmy Software602, kteří se, bohužel plným právem, pokládají za leadry v oblasti rutinního počítačového zpracování textu u nás.

PRVNÍ DOJMY

jsou ovšem veskrze pozitivní. Vlastní instalace působí pompézním dojmem – po delším čekání se File Manager překreslí firemním zmačkaným modrým papírem v celoobrazovkovém provedení; beta verze ještě nabízela volbu instalovat české prostředí, v definitivní edici je třeba tuto část procesu provést zvlášť.

Kompletní instalace zabere něco přes 2 MB v kuriózně strukturovaném adresáři, který byl v beta verzi zcela prázdný a obsahoval jen podadresář EXEC s vlastním programem. Ve skutečnosti má hlavní adresář patrně sloužit k uskladnění souborů – alespoň v distribučním provedení je plný velmi špatně namalovaných černobílých obrázků ve formátu PCX , ukázkových dokumentů a šablon (templates). Také implicitní název adresáře byl nakonec změněn z původního nepietního WINTEXT na WTEXT602. Po zavolání programu se zhruba za 5 – 10 vteřin (na 486 s 8 MB paměti) vykreslí okno WinTextu a překvapení začíná.

Především je třeba zdůraznit, že program nemá absolutně nic společného s T602 pro DOS. Nejenže mu chybí přečetné nectnosti dosovské verze, ale – zde trochu předběhneme – bohužel i většina méně četných ctností. Práce s editorem je kompletně podřízena ovládání Windows, takže uživatelé zvyklí na Text602 mohou na své zvyklosti zase v klidu zapomenout, na čemž však rozhodně neshledávám nic špatného. Jedinou výjimkou je alternativní volání menu kromě Alt také přes původní F10 (což je ovšem rovněž konvence Windows) . Ty tam jsou borlandovské horké klíče a zachována nezůstala dokonce ani terminologie menu – místo dokumentu se otvírá soubor, místo kontroly pravopisu se zapínají překlepy apod. Zkrátka a dobře přechod z T602 na WinText bude pro uživatele představovat stejný problém, jako přechod z T602 na jakýkoli jiný editor pro Windows.

Při letmé procházce po menu působí WinText jako program, s nímž by se dalo s gustem pracovat. Ikony na horním panelu obsahují základní formátovací příkazy a jsou alespoň celkem přehledné, což nelze tvrdit o ikonách WinWordu či WordPerfectu for Windows, které ze všeho nejspíš připomínají palubní desku letadla. Na druhé straně není ve WinTextu možné ikony editovat, což většina ostatních procesorů pro Wokna dokáže. K dispozici je vkládání obrázků a tabulek, které program ochotně oblomí textem dokonce i v případě, že jsou uprostřed sloupce. Práce s odstavci konečně umožňuje alespoň automatické odsazení, když už ne přesnou definici prokladů řádek a písma; tabelátory fungují jako tabelátory a ne jako vkládač mezer; sloupce se při opravách chovají jako sloupce; nakreslené čáry a rámečky se při vpisování textu nikam neposouvají. Ba dokonce – světe, div se – při ukončení programu chybí obligátní: „Opravdu si přejete skončit? – Ne.“ To vše musí na uživatele dosovské verze působit jako zjevení. Nelze ovšem zároveň nepřiznat, že za většinu z toho může prostředí Windows, a nikoli Software602.

Velmi dobrý první dojem budí slovník – nedisponuje sice možnostmi definice kontroly typografických překlepů (mezera před interpunkčními znaménky, párové uvozovky apod.), ale zato je vybaven dosud, pokud vím, unikátní možností přidávat slovo do slovníku ve všech tvarech prostým zadáním vzoru skloňování či časování. Nabízejí se i velmi luxusní funkce, jako kupříkladu osnova, stylesheety či integrovaný spreadsheet. Prostě samá krása a radost nebývalá – dokud ovšem s programem nezačnete pracovat doopravdy.

Z PRAKTICKÉHO HLEDISKA

lze na na WinTextu602 asi nejvíce ocenit, že alespoň nejeví trend kolabovat. První instalace ostré verze do neimplicitního adresáře na Windows EE sice nefungovala, ale neprojevovalo se to zhroucením celého systému, jen poruchou editace (přebytečná písmenka volně přetékala na další řádek bez ohledu na začátky a konce slov, nebyl k nalezení speller apod.). Vydal jsem se tedy cestou nejmenšího odporu a instaloval program do adresáře jím nabízeného na starou tři-jedničku bez easterňárských serepetiček, což se již setkalo s úspěchem. Další experimenty s instalací jsem neprováděl, ale není důvod nevěřit, že WinText funguje i na Eastern Europe Windows, protože podle firemního katalogu se s nimi i dodává. Přiložená dokumentace se těmito přízemními problémy nezabývá; není dokonce ani jasné, zda je třeba nejprve instalovat české prostředí, nebo program, či zda je to jedno.

Když už jsme u dokumentace, je sice elegantní, ale prakticky k ničemu. Ani ne dvěstěpadesátistránková brožurka s grafickou úpravou vycházející z často tradované poučky, že na stránce má být hodně prázdného prostoru, obsahuje zároveň učebnice a kompletní referenční příručky k editoru i spreadsheetu. Obé je velmi nepřehledné, rejstřík zcela nedostatečný; kdykoli jsem hledal jakoukoli informaci, která chyběla v jinak podrobném, když už ne interaktivním helpu, nenašel jsem ji buď vůbec (což byl častější případ), nebo až po dlouhém a usilovném listování. Pomoci se nelze dovolat ani v jediném kratičkém read.me souboru, který popisuje pouze nejkřiklavější odchylky programu od manuálu (jako třeba změněné názvy některých povelů menu apod.). O takových prkotinách, jako je třeba konfigurace iniciačního souboru WINTEXT.INI, se uživatel nikde slůvka nedozví.

Jestliže jednou z mála významných předností novějších verzí T602 pro DOS byly obstojné možnosti konverze souborů jak do všech existujících českých kódových tabulek, tak do nejfrekventovanějších formátů, působí WinText v tomto směru jako velmi chudý příbuzný. Pokud jde o kódování Windows, trvají exsvazarmovci zarputile na CP1250 (EE). Nic proti tomu – tato tabulka je rozhodně perspektivnější než ECMA94 – jenže bych přece jen čekal, že nebohému uživateli bude poskytnuta alespoň základní informace o spletitostech kódování ve Woknech. V dokumentaci sice nechybí základní průvodce po Windows, avšak je zhruba na úrovni Tutorialu k verzi 3.1 – tzn. obsahuje vesměs informace, které i naprostý laik empiricky zjistí po čtvrthodině hraní s programem. O nějakých problémech s češtinou ani slovo.

Podstatně horší ovšem je, že chybí také volba konverze vstupního a výstupního kódu, a to nejen pro Windows, ale i pro DOS. To bychom u editoru, tradičně pokládaného za hezký, protože český, mohli označit za velmi značný nedostatek, kdyby to nebylo vcelku jedno, protože WinText dokáže ukládat soubory kromě RTF už pouze v ASCII, a tam si s konverzí poradí přiložené české prostředí. Přitom oproti tištěné dokumentaci nově zařazená možnost konverze formátu databáze pro Mail Merge (dokonce i včetně zcela zbytečného kódu KOI8-CS) svědčí o tom, že by nebylo až tak složité doplnit konverzní filtr i do načítání a ukládání textových souborů.

Z manuálu se k celé této problematice dozvíme jedině s příznačnou skromností formulovaný poznatek, že „WinText602 podporuje mnoho známých formátů souborů, můžete tedy používat údaje mnoha oblíbených programů“. Ve skutečnosti jde o jediný, arci ze všech nejoblíbenější formát, totiž Text602, a to v něm ještě, jak ostatně z výše uvedeného vyplývá, WinText dokáže dokument pouze načíst, ale nikoli už uložit (což mimochodem pokládám za zcela nepochopitený a neomluvitelný nedostatek). Abychom nebyli zcela nespravedliví – při otevření dokumentu se kromě u nás vzhledem k problémům s češtinou nepříliš používaného RTF navíc nabízí ještě jakýsi Better Working Format spolu PFS: First Choice. O žádném z těchto formátů jsem v životě neslyšel, nicméně v Cambridgi jsou patrně oblíbené. Podle názvu chystaných PFS:Works602 lze předpokládat, že s druhým z nich se setkáme právě zde.

No potěš pámbů

– říkal jsem si nad nehotovým pokusem o speller v beta verzi – kdyby v tom nakonec zůstala jen část těchhle volovin!

Zůstaly skoro všechny.

Pro představu – jako alternativy k nenalezeným pojmům slovník nabízí kupříkladu k „párové“ termíny pájové a pápové, k „zato“ zito a zimato (nověji zíto a zmato), k „radost“ radhost, k „rámci“ rumci, ke slovu „slovo“ dokonce sálovo, silovo, slzovo, snovo, slevo a slovno; a nejlépe je na tom „file“, které lze nahradit výrazy féle, filce, filče, filec, fille, filme, fine, fióle a fixe. Kromě četných neologismů či naprostých blbostí však slovník často nabízí zároveň i slovo, které údajně nezná, jenže s tečkou na konci.

K částečnému pochopení vzniku těchto chyb pomůže teprve vyzkoušet si funkci automatického skloňování a časování při ukládání nových termínů do slovníku. Jak již bylo řečeno – nápad je to v principu výtečný, kdyby ovšem fungoval. Obavy z hledání náležitého mluvnického vzoru rychle rozptýlí skutečnost, že WinText je ochoten použít jako vzoru cokoliv, co má ve své slovní zásobě. Hlavní problém spočívá v nemožnosti jakkoli editovat nabízené tvary, což při četných nepravidelnostech naší mateřštiny znamená buď tuto funkci prakticky nepoužívat, nebo se smířit s tvaroslovím, jaké nabízí dodaný speller třeba ke slovu „opravdu“: opravd, opravdou, opravdě, opravdo, opravdy.

Osobně nejsem přílišným vyznavačem spellerů od té doby, kdy jsem zjistil, že nejvíc překlepů v textech nechávají ti, kteří své výtvory korigují počítačem. Psychologicky je to vcelku snadno pochopitelné. Navíc nejčastější všední chyby písařek (O místo nul, l místo jedniček, chybějící uvozovky, chybějící či přebývající mezery před procentem apod.) stejně žádný speller nikdy nevychytá. Funkce ve WinTextu602 příhodně nazvaná Překlepy ovšem působí tak tolerantně, že se lze obávat, že nevychytá vůbec nic. Jedním z nemnoha slov, nad nimiž se v tomto článku pozastavovala, bylo „T602“, které odmítala jak nadále ignorovat, tak přidat do slovníku. Jsem pro.

Dalším zklamáním

byl přiložený spreadsheet nazvaný Tab602. Opět na oko sličný, zdánlivě plně funkční tabulkový procesor. Dokud si neusmyslíte třeba vytvořit graf, což je základní funkce, kterou běžný uživatel od jednoduchého spreadsheetu očekává. U Tab602 se nedočká.

Jedinou možností, kterak ve WinTextu vytvořit tabulku (arci kromě postupů známých z T602), je vzít do bloku požadovaný kus spreadsheetu, zkopírovat ho do clipboardu a „vlepit“ do textu. Vzniklé okno pak nelze editovat jinak, než propojením se spreadsheetem a přepsáním dat v původní tabulce. WinText ještě zvládne udělat okolo přenesené tabulky rámeček, avšak čáry mezi sloupci už je třeba domalovat ručně, což je mezi editory psanými pro Windows (pokud ovšem podobnou funkcí disponují) patrně unikát.

Při takovémto způsobu tvorby tabulek samozřejmě nelze napsat do jednoho chlívečku víc než jednu řádku textu, čímž se vytrácí veškerý půvab, který v tomto ohledu woknové procesory mají. Jinak řečeno: textovou tabulku ve WinTextu civilizovaným způsobem neuděláte.

Odhlédneme-li od velmi kvalitního spreadsheetu, jímž je obdařen WinWord 2.0, lze konstatovat, že jiné editory se obejdou vcelku dobře i bez tabulkového procesoru, a přitom s podstatně lepším výsledkem, než nabízí WinText. Asi nejpopulárnější je Amí Pro 1.2, umožňující dokonce i tvorbu grafů, aniž by kvůli tomu bylo třeba opustit rozepsanou stránku. Je tedy otázkou, proč se Software602 obtěžoval s touto zcela zbytečnou utilitou. Nenapadá mne jiná odpověď než – pro parádu. Kdo totiž spreadsheet opravdu potřebuje a ovládá, ten s Tab602 rozhodně nevystačí; těm ostatním tabulkový procesor naopak jen zbytečně zkomplikuje život.

Zcela nedostatečná

je funkce UNDO (Odvolat), která nedokáže vrátit žádnou úpravu textu kromě posledního mazání, a to ještě jen do prvního nového pohybu kurzorem; pak je opět nepřístupná. Ve srovnání s nastavitelným čtyřkrokovým UNDO Amí Pro 1.2, které samozřejmě vrací i všechny provedené změny formátu, je WinText zcela směšný; ještě horší ovšem je, že odvolat poslední formátování či editaci umožňuje dokonce i MS Write ze základního balíku Windows.

Dalším velmi zarážejícím nedostatkem je absence tvorby vlastních maker. Macro Recorder, který nabízejí Windows, je obecně vzato velmi nedostatečný a pro řadu maker zcela nepoužitelný. Bývá dobrým zvykem editorů pro Windows. že si tuhle záležitost obstarávají samy. Bývalo to koneckonců dobrým zvykem i T602 pro DOS. V dokumentaci WinTextu jsem slovo „makro“ vůbec nenalezl.

Překvapující je rovněž zjištění, že nelze přesně definovat rozteč řádků – i tomto případě nachází WinText srovnání pouze s MS Write, od něhož se liší jedině diskutabilním přidáním řádkování nula (či – jak praví Software602 – 100 %) – tedy výška řádku odpovídající výšce fontu. Rovněž nelze uživatelsky definovat stupeň zvětšení zobrazení (k dispozici je pouze 100, 200, 75 a 50 procent). Nepodařilo se mi nalézt ani fukce tak samozřejmé, jako převod verzálek na mínusky, automatické zálohování souborů, přesun bloku, či české třídění odstavců – tedy vesměs záležitosti, s nimiž si už dávno poradil i Text602 pro DOS.

Tolik jsem se těšil,

když jsem si program poprvé prohlédl, že konečně budu moci napsat o šestsetdvojce něco pozitivního, a zase mi sklaplo. Všechny výše uvedené nedostatky by se snad ještě daly nějak omluvit. Nezlomila mne ani nemožnost manuálního vkládání rozdělovacího znaménka, což rovněž bez problémů zvládá i MS Write – koneckonců automatické rozdělování jinak fungovalo celkem korektně a řadu lidí neuráží rozdělení typu kni-hovna. Co mne ovšem definitivně dorazilo, bylo zjištění, že WinText není schopen definovat pevnou mezeru mezi slovy (obvykle Ctrl + mezerník). V angličtině by to ještě tolik nevadilo, přestože neurčitý člen na konci řádku taky nepůsobí nejlíp, nicméně tam alespoň nepíší mezeru po tisícovce a před procentem. Absence funkce pro typografii naší mateřštiny tak nepostradatelné je o to tristnější, vyskytne-li se u potomka programu, který byl tak radikální, že při formátování automaticky přehazoval na začátek dalšího řádku jakýkoli osamělý znak.

Na chvíli mne uklidnilo teprve podrobné prozkoumání manuálu, v němž se na straně C-6 uvádí mezi speciálními řídícími znaky tvrdá mezera i tvrdé rozdělení slova (Ctrl + Shift + mezerník respektive pomlčka). Tyto kombinace sice v beta verzi nefungovaly, ale bylo možné doufat, že v definitivním vydání fungovat budou. Není tomu tak, čemuž odpovídá i fakt, že nikde jinde v dokumentaci ani v helpu se mi na sebemenší zmínku o nich už narazit nepodařilo.

Místo zamýšleného pění ód tedy mohu pouze konstatovat, že jde o program hraničně použitelný v neprofesionálních aplikacích, čímž s ohledem na hardwarovou náročnost Windows v podstatě ztrácí jakýkoli smysl. A to jsem ještě nepochybně zdaleka neodhalil všechny nedostatky; kupříkladu teprve při revizi již napsané recenze jsem zjistil, že nelze otevřít druhé okno se stejným dokumentem, což bývá naprostou samozřejmostí i u editorů pro DOS (včetně T602), natož pro Windows. Není dokonce možné ani použít jako ultimum refugium otevření dalšího okna s WinTextem (leda snad kdyby byl na disku instalován dvakrát – to jsem, pravda, nezkušel). Pro nás sklerotiky, kteří si u textu delšího než třicet řádek nepomatují, co napsali na začátku, jde přitom o zcela základní funkci pro práci s editačními okny. O některých dalších drobnostech se ani nezmiňuji (kupříkladu o špatném vykreslování řádek na konci stránky při zapnuté funkci Souvislé zobrazení).

Nakonec

jsem si nechal české prostředí. Z instalační sady pěti 5,25 palcových HD disket zabírá nadpoloviční většinu – na jedné disketě je vlastní program, na dalších dvou české TrueType fonty. Prostředí je třeba instalovat zvlášť a nenechat se přitom nachytat na tlačítko Nápověda, které funguje teprve po provedení instalace. Prográmek CSWIN602 je poměrně komfortní a pohledně namalovaná utilita, sloužící k nastavení OEM– EECS konverze s možností zobrazení konverzních tabulek, i když ty by uživatel asi ocenil spíše jako tištěnou přílohu. Dále má na starosti přepínání klávesnic místo Control Panelu. Svou přítomnost hlásí při spuštění Woken krátkým zakvičením.

XCONV602 slouží k oboustranné konverzi ASCII souborů mezi CP1250 a jinými kódovými tabulkami – Kamenických, Latin 2, nesmrtelnou KOI8-CS a původními Windows 3.0. Kódová stránka ECMA94 i zde jako by nikdy neexistovala. Úhrnem program vcelku k ničemu – File manager Windows EE umí skoro totéž a naopak řada „češtin“ toho dokáže víc (například konverzi formátovaných dokumentů).

O žádné z těchto utilit není v tištěné průvodní dokumentaci ani slovo. Ze souboru CTIMNE se dozvíme jen několik málo drobností, jako kupříkladu, že při použití jiných Windows než Eastern Europe se instalují bitmapové fonty pro Helvetiku, Times a Courier. To znamená, že původní TrueTypová písma se nenahrazují ani neupravují, pouze jsou odstraněna ze seznamu fontů (dokonce včetně Wingdings a Symbol sady). Na obrazovce se pak substituují písmy nevektorovými. Díky tomu nelze psát Helvetikou a Timesem v jiných programech, než ve WinTextu, v němž to sice jde, ale nedá se na to koukat. Windows EE lze tedy případným zájemcům o WinText602 více než doporučit.

Jinak se ovšem také mohou bez těchto okoukaných fontů obejít a hrábnout do knihovny přiložených TrueType fontů. Na jedné disketě je šestnáct řezů, na druhé dvaadvacet (podle souboru CTIMNE jde o rozšířenou verzi programu – přiložený ceník však o žádné podobné eventualitě nehovoří). S výjimkou Garamondu a AvantGarde jde vesměs o titulková písma, některá oblíbená – Boecklin, Hobo či Revue – jiná téměř nepoužitelná – např. Ponderosa. Tyto fonty jsou na programu to jediné, k čemu nelze mít žádné výhrady. Nicméně viděl jsem onehdy inzerát jakési firmy, která jich nabízela 150 za 2000 Kčs.

ÚHRNEM

lze tedy říci, že komfortem ovládání ani spektrem funkcí WinText rozhodně zdaleka nedosahuje ani doposud nejlevnějšího editoru pro Windows na našem trhu – Amí Pro 1.2. Do hry by navíc měly brzy vstoupit lokalizované verze Amí Pro 2.0 a zejména MS Wordu 2.0 – patrně nejmocnějšího textového editoru, jaký byl dosud vytvořen. Nelze zapomínat ani na WinPerfect 5.1 (ohlášena již verze 5.2), jehož neortodoxní koncepce je v rámci programů pro Windows sice raritní, ale rozhodně nikoli nezajímavá.

V této konkurenci se mohla stát jedinou předností WinTextu nízká cena, a také se jí stala. Nelze ovšem brát úplně doslova jurodivé reklamy, hlásající, že „tisíce registrovaných uživatelů Text602 všech verzí se mohou radovat – nové produkty Calc602 a WinText602 mohou získat téměř za cenu shareware“. Trochu drahý shareware za 1600 (Calc602) či 2500 (WinText), ale budiž; rovněž tak nehodlám polemizovat s více než diskutabilním označením „upgrade“ pro zvýhodnění uživatelů T602 při koupi postsvazarmovského spreadsheetu. Každopádně i za plnou cenu 4000 Kčs (pokud vás to baví, odečtěte si od všech uváděných hodnot dvě koruny – tak totiž Software602 naplňuje odkaz velkého Tomáše Bati) je WinText sice nejhorším, ale také nejlacinějším editorem pro Windows na našem trhu..

WinText602

lze v kontextu historie firmy nesporně hodnotit jako fiasko. Text602 pro DOS byl totiž svého času z hlediska práce s češtinou opravdu převratný program. Jeho komerční úspěch lze brát jako zcela oprávněnou splátku s úroky za hubené roky, kdy se u nás software pouze kradl a kdy Text602 bezplatně používal skutečně kdekdo, protože s monitorem CGA v podstatě neměl na vybranou. Nyní všichni asi tak trochu očekávali, že Text602 pro Windows by mohl někdejší revoluci reprízovat. Nedočkali se.

Ne snad, že by to bylo zvlášť překvapivé po všech těch kosmetických inovacích dávno zastaralého systému, které firma v posledních letech předváděla. Již od verze 2.0 bylo načase zcela změnit formát i způsob ovládání a verze 3.0 byla už jen marným pokusem obléci skelet do žaketu a poslat jej do tanečních v naději, že nikdo neuslyší chrastění kostí. Proč by po tak dlouhém čase naprosté sterility měl najednou Software602 z ničeho nic zopakovat svůj fenomenální úspěch?. Ostatně dnešní společnost s ručením omezeným má už pramálo společného s někdejší základní organizací Svazu pro spolupráci s armádou a pod WinTextem nejsou podepsáni pánové Šiška a Kaucký, ale firma Spinnaker.

Otázkou

ovšem stále zůstává, komu je takový editor určen a k čemu má vlastně sloužit?.

Prestižní záležitost? Těžko o ní hovořit, pokud „váš“ výrobek nese copyright úplně jiné firmy, přičemž i idiotovi je jasné, že licencované „portions of the program“ ve skutečnosti nejspíš znamenaly „main portions“, tedy že hlavní práci odvedli ve Spinnaker Software Corporation, Cambridge, Massachusetts, U.S.A. Má to sice aspoň tu výhodu, že mé kritice nikdo nemůže vyčítat nedostatek vlastenectví; jinak však už asi žádnou. Přímá lokalizace zahraničního softwaru mi připadá podstatně racionálnější, ale to už je problém firmy Software602. Druhým a patrně podstatně větším problémem téže firmy pak bude, jak „svůj“ výrobek prodat.

V případě T602 pro DOS byla kromě geniální reklamy klíčem k úspěchu především skutečnost, že byl svého druhu první a dobře se kradl. WinText je sice optimálně uzpůsoben k tomu, aby se dobře kradl, ale už není první. Všichni, kdo chtěli používat Windows, mají dávno ukradené Amí Pro, a až se v jejich podniku bude zvažovat, jaký editor pro Wokna koupit, vyhraje samozřejmě ten, který už mají osahaný.

Máme-li věřit dennímu tisku, prohlašuje Software602, že prodal 86 000 exemplářů T602 za sto miliónů, což znamená v průměru 1163 Kčs za kus. Jinak řečeno – naprostá většina prodaných editorů byly multiinstalace. Štká-li zároveň jedním dechem, o kolik peněz jejich firmu okradli nelegální uživatelé, znamená to buď naprostou ztrátu soudnosti, nebo přípravu nějaké nové rafinové reklamní koncepce. Nebýt nelegálních uživatelů, Software602 by už možná neexistoval. Hlavním obchodním zájmem firmy by nyní mělo být, aby si WinText nakradlo co nejvíce pracovníků co největšího množství institucí a shledalo v něm co největší zalíbení. Lze totiž předpokládat, že ani v budoucnu nebudou u nás o nákupech programového vybavení rozhodovat kvalifikovanější osoby, než tomu bylo doposud.

Osobně bych ovšem pokládal za poctivější a slušnější, kdyby byl Software602 místo vývoje špatného editoru pro Windows dříve obrátil pozornost k důkladné a zásadní inovaci T602 pro DOS. Když už totiž jednou zamořil všechny české úřady tímto nedodělkem, bylo by skutečně seriózní vůči nebohým úřednicím, které se s ním spokojeně mučí, lepšího nepoznavše, kdyby jim výrobce konečně umožnil pracovat s textovým editorem a nikoli jen s trochu vylepšeným psacím strojem. Těžko totiž očekávat, že by rozpočtové organizace místo ikstéček hned houfně nakoupily třistaosmdesátšestky, aby si jejich zaměstnanci užili s T602 pro Windows.

Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE

Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU