S Pragotextem je aspoň sranda

(Softwarové noviny 6/1991)



Zatímco předchozí verze Pragotextu byly mimo vši kritiku, začíná se verze 3.0 již skutečně podobat textovému editoru. Přesto však stále nepřekonává žádný z limitů, které svazují dosavadní domácí softwarové produkty tohoto druhu.

INSTALACE

Program se dodává na dvou dobře zalepených 5,25'' DD disketách. Instalace je interaktivní, umožňuje zvolit si cílový disk (nikoli však název adresáře), vybrat si typ tiskárny (9 či 24 jehel) a adresář pro dávkový soubor pt.bat. Soubory jsou archivovány programem LHARC, který nepatří k nejrychlejším, takže celý proces zabere několik minut. Výsledkem je adresář obsahující zhruba 860 kB (při volbě devítijehličkové tiskárny). Celkem vzato lze instalaci na poměry hodnotit jako velmi uspokojivou.

DOKUMENTACE

K dispozici je tištěná příručka, která však vzbuzuje značné rozpaky. Na 124 stranách přináší opravdu jen ty nejnutnější informace, z nichž navíc většina je zcela doslovně obsažena ve velmi podrobném helpu. Nalezneme zde na jedné straně naprosto absurdní text, líčící výhody počítače oproti psacímu stroji (vskutku velmi objevné pro zákazníka, který právě za editor vyplázl tři a půl tisíce), na druhé straně chybí sebemenší zmínka o procesu instalace, ale i o mnohých dalších dosti podstatných věcech. Jinak je manuál pojednán místy velmi svěžím stylem, i když si nejsem zcela jist, zda usilovná snaha o co největší srozumitelnost byla vždy korunována úspěchem. Nejde vlastně o Příručku uživatele, jak slibuje titul, ale pouze o heslovitou referenci, navíc neopatřenou rejstříkem. Z čistě technického hlediska by bylo vhodné přidat na konec brožurky jeden list tužšího papíru, protože takto je vznik oslích uší na posledních stránkách otázkou doslova několika minut používání.

VYVOLÁNÍ PROGRAMU

Program lze spustit pomocí dávkového souboru pt.bat z jakéhokoli adresáře. Pracuje vždy tam, odkud byl volán, což lze snadno změnit doplněním dávkového souboru (cd C:\stabilně používaný adresář). Po odeslání příkazu se nejdříve objeví rámeček s nabízenou extenzí (*.TXT) a nápověda klíče k zásobníku souborů (Alt+F3). Nevložíte-li název nového souboru, ukáže se po stisknutí Enter seznam souborů v daném adresáři s maskou *.TXT, či tou, kterou jste zvolili. Poněkud složitější je, rozhodnete-li se začít pracovat s nepojmenovaným textem. V takovém případě je třeba stisknout nejprve Enter, pak Escape, odmazat celý řádek s nabídnutou cestou a extenzí a opět stisknout Enter. K tomuto postupu jsem došel empiricky – v manuálu o něm není ani slovo.

V každém adresáři, ve kterém pracuje, si Pragotext vytváří informaci pro zásobník souborů pt.pck. Jaké jsou výhody funkce zásobníku souborů oproti přímému listování v aktuálním adresáři mi stále zůstává trochu nejasné, snad kromě nepříliš obvyklé eventuality práce s různými extenzemi souborů. V zásobníku zůstávají uchovány názvy šestnácti textů, s nimiž se v příslušném adresáři naposledy pracovalo. Nesporným nedostatkem je naproti tomu nemožnost přejít přímo z okna nabídky souborů na jiný disk či adresář. K tomu je třeba vypsat kompletní cestu v úvodním rámečku s maskou. O to výsměšněji pak působí poměrně luxusní manažer souborů, který lze však vyvolat až z hlavního menu.

EDITACE

Vlastní editor se prezentuje neodmazatelnou tučnou stavovou řádkou s volitelným měřítkem nahoře a nekompletním seznamem osazení funkčních klíčů ve spodní řádce. Tu lze sice také vypnout, ovšem zároveň tak odpadne i funkce stručné nápovědy při listování v menu. Roletové menu je možno vyvolat buď obvyklým, i když nikoli příliš praktickým klíčem F10 nebo pravým uchem myši. Pragotext pracuje v textovém režimu, z čehož vyplývají jeho hlavní výhody (případně pro uživatele s neadaptovanými kartami CGA či Hercules nevýhody) oproti T602 či ESU. Jinak jde o program principiálně stejný, jako všechny ostatní české editory, tzn. pracující s řádkou, nikoli s odstavcem. Text se tedy při doplňování či mazání automaticky nepřeskládává a je třeba jej pokaždé znovu formátovat. Pragotext navíc zná pouze tvrdý konec řádky, takže pro přeformátování odstavce i pro použití textu v jiných editorech je třeba dělat mezi odstavci mezeru. Pokud se tak nestane, jsou pokynem pro formátování odstavce (Ctrl+B) zrušeny všechny odstavce až k nejbližší mezeře.

Maximální velikost souboru, jíž se mi podařilo dosáhnout při instalovaném DOS 3.3, činila zhruba 250 kB. Pragotext pracuje s čistým ASCII kódem, do něhož pouze vkládá řídící znaky pro tiskárnu, které lze snadno zrušit funkcí Text/Konverze. Výsledný dokument má tedy tu výhodu, že je bez problémů převoditelný do jakéhokoli editoru, kterému nevadí značky pro odstavce na koncích řádek, nebo který je dokáže odstranit. Druhou výhodu tohoto způsobu formátování textu ocení ti, kteří byli u T602 znechuceni skutečností, že opravy provedené slovníkem či funkcí Nahraď nerespektují charakter písma.

To jsou ovšem bohužel také všechny klady editace pomocí Pragotextu, které těžko stačí vyvážit podstatné zápory. Především není možné předčasně ukončit stránku a právě tak nelze zvolit jiné řádkování textu než jedna. Obojí patrně nemá mezi českými editory obdoby. Kromě toho zcela chybí funkce „autosave“. Práce s textem je tak zcela zbytečně degradována na úroveň sotva vyhovující.

MYŠ

Možnosti ovládání programu myší příliš nepřekvapí. Jak bývá v kraji zvykem, je jednokurzorová, neumožňující jakékoli složité finty, takže její použití se omezuje na definici bloku a na nepříliš pohodlný způsob pohybu v menu. Citlivost myši nelze Pragotextem ovlivnit.

ČEŠTINA

Program disponuje všemi třemi kódovými tabulkami; standardně pracuje v režimu Kamenických. Změna verzálek na minusky a zpět funguje korektně, k dispozici je i možnost odstranění nabodeníček či převod do tabulky Latin1. V programu je integrován i download češtiny do karet EGA a VGA. Tyto poměrně komfortní funkce však opět zhola nepochopitelně devalvuje fakt, že Pragotext nedisponuje standardní českou klávesnicí! Každou klávesu je sice možné libovolně předefinovat, avšak nelze (nebo alespoň z dokumentace není jasné jak) vyrobit mrtvou klávesu pro háček a čárku. Jedinou možností, kterou editor sám o sobě nabízí, je přidání nabodeníčka k písmenu pomocí klávesy Alt!!! Lze sice pochopitelně použít rezidentní nebo systémový ovladač, ale podobné rafinovanosti se dají asi těžko čekat od zákazníka, který si dobrovolně zakoupí něco podobného, jako je Pragotext.

Na rozdíl od T602 se při přeformátování odstavce nepřesunují předložky a spojky o jedné liteře na začátek dalšího řádku. Funkce rozdělování slov či třídění nejsou k dispozici. Program je zato vybaven poměrně uspokojivým slovníkem Socrates. Hlavními výhodami proti editoru T602 jsou praktičtější ovládání a schopnost korigovat i jednopísmenné výrazy. V druhém případě jde však o výhodu pouze zdánlivou, protože časem zjistíte, že speller za správné pokládá také slova r p d g j l n m č ř á. Není samozřejmě schopen vnímat logické či grafické chyby (například mezeru před interpunkčním znaménkem, špatně otočenou závorku apod.). Verze se zásobou jednoho miliónu tvarů našla v textu, který jste zatím přečetli, zhruba šedesát neznámých slov. Přitom ovšem z nejasných důvodů korektor není ochoten akceptovat pokyn Ignoruj v celém dokumentu, takže řada slov byla detekována opakovaně. Dalším nedostatkem je nemožnost volby automatické nabídky podobných tvarů.

HELP

Jde o patrně nejlépe dotaženou stránku programu – k naprosté spokojenosti chybí jen index. Help lze vyvolat klávesou F1 buď z textu (pak se objeví menu Pomocné texty), nebo interaktivně k aktuální položce nabídky. Rovněž je k dispozici při všech chybových hlášeních.

BLOKY A MAKRA

Pragotext umožňuje standardní blokové operace včetně transportu mezi textovými okny, kterých dokáže otevřít celkem šest. Ovládání myší je poněkud odlišné od T602 – je třeba kliknout levým tlačítkem na začátek bloku a držet je stisknuté, dokud nedojedeme na konec. Podobný způsob používají například produkty Microsoftu, jenže u nich dochází k okamžitému zvýraznění „chycené“ části textu, kterou kurzor jakoby „táhne“ za sebou, což je podstatně přehlednější.

Definice maker je poměrně jednoduchá. Lze jich najednou používat údajně nejvýše deset; funkčních klíčů pro ovládání je však dipozici pouze devět (Alt + 1 – 9). Výrobce dodává hotový soubor s devíti makry tajuplných názvů, jako Obal procedury či Obal unitu, aniž by se obtěžoval uživateli kdekoli vysvětlit, k čemu mají vlastně sloužit. Celkově ani po této stránce nebudí Pragotext žádné mimořádné nadšení.

FORMÁTOVÁNÍ TEXTU

Minimální možnosti Pragotextu při úpravě dokumentu jsou velmi překvapivým nedostatkem programu. Řada výhrad byla již výše zmíněna (především nemožnost nastavení rozteče řádek a nemožnost tvrdého ukončení stránky). Není k dispozici funkce sloupcových bloků. Nelze provést zarovnání textu doprava. Zarovnání na střed je nutné opakovat po každé úpravě, která změní délku řádky. Automatické kreslení rámečků je tak složité, že je pohodlnější kreslit je manuálně, pokud ovšem vůbec dokážete vydedukovat, že se oba tyto povely skrývají ve třetí úrovni menu pod zcela irelevantní rubrikou Vlož text. Stránkování není registrováno automaticky podle nastaveného rozměru strany, ale je nutné je zvlášť zapnout, čímž přibude na monitor velmi nepříjemně rušivá tlustá čára po levé straně textu. Jediným „komfortem“, který je k dispozici, zůstává tedy pouze možnost nastavení automatického odsazování řádky vždy o stejný počet odklepů, jako u řádky předchozí.

KONFIGURACE

Pod hlavičkou Možnosti se v Pragotextu skrývá menu umožňující nastavit řadu parametrů, z nichž některé nepatří k obvyklému vybavení domácích editorů. Lze například trvale přikázat, aby po načtení textu editor skočil vždy okamžitě na konec souboru, což v některých případech patrně skutečně může mít určitý smysl (jako příklad použití uvádí help vedení laboratorního deníku). Méně jasný je význam možnosti definování paměti smazaných řádek (od 0 do 20) pro funkci Obnov smazané. Snížení počtu řádek nevede k tak výraznému zvětšení volné paměti (asi 1,5 kB), aby odůvodňovalo zařazení této volby. Rovněž funkce Kontrola sněžení na kartách CGA, která přetrvala ze starších verzí Pragotextu, už snad pomalu ztrácí na opodstatněnosti.

Konfigurační soubory mají složitou strukturu a hierarchii, umožňující definovat jednak zvláštní nastavení pro určitou extenzi (např. dok.cfg), jednak nastavení obecné (pt.cfg). Konfigurační soubory se zapisují do adresáře, z něhož byl Pragotext spuštěn, a při opětovné iniciaci programu z téhož adresáře mají přednost před údaji zapsanými v hlavním adresáři Pragotextu. To umožňuje více uživatelům jednoduchou definici a používání vlastního nastavení.

TISK

K testování jsem používal hardwarově upravenou tiskárnu EPSON LX 400. Pragotext nabízí pro devítijehličkové tiskárny celkem osm driverů, nazvaných G9DRA, G9MED, G9NLQ, G9EDRA, G9EMED, G9ENLQ, PT a EPSON. Nikde v dokumentaci není vysvětleno, k čemu jednotlivé drivery slouží!!! Teprve metodou pokusu a omylu uživatel dospěje k vysvětlení, že zkratka G9 znamená grafický tisk pro 9 jehel, DRA, MED a NLQ různé stupně hustoty tisku a E písmo Elite. Na použité tiskárně však všechny tyto drivery ignorovaly horní a dolní indexy, větší font (v terminologii Pragotextu dvojnásobné písmo) a tučnou kurzívu (kterou tiskly jako obyčejnou kurzívu a následující obyčejnou jako standardní písmo). Driver PT ruší veškeré formátování typu písma, a konečně EPSON tiskne sice korektně indexy i dvojnásobné písmo, zato však netiskne tučně. Tyto závady by snad bylo možné dosti složitým způsobem odstranit (k dispozici je funkce Editovat řetězce pro tiskárnu), avšak míra mé trpělivosti s Pragotextem už byla natolik vyčerpána, že jsem se o to ani nepokusil – nic podobného ostatně nelze od běžného uživatele žádat.

Možnost tisku do souboru je sice inzerována na čtyřicáté straně manuálu jako volitelný parametr, program ve verzi 3.0 však nic podobného neobsahuje.

Absence laserových fontů může být mnohými pociťována jako závažný nedostatek. V době, kdy se ceny laserových tiskáren začínají výrazně přibližovat poměrně nedávným cenám tiskáren čtyřiadvacetijehličkových, by to k podobnému mínění svádělo. Osobně však soudím, že vzhledem k celkové koncepci programu je to úplně jedno; laserový výstup z editorů, jako je T602 či Pragotext, vždy působí pouze komicky trapným dojmem neschopnosti adekvátního využití drahého hardwaru.

KOMFORTNÍ FUNKCE

Kromě korektoru překlepů, o kterém již byla řeč, nabízí Pragotext i další více či méně praktické vymoženosti. Poměrně impozantním dojmem působí Manažer souborů, umožňující kromě listování v disku, kopírování, mazání a dalších rutinních operací také nahlížet alespoň do pěti prvních řádků souboru. K dispozici je šest způsobů třídění (u všech souborů se zobrazují informace o délce, datu a času záznamu, které lze seřadit sestupně či vzestupně). Mimořádně milou a užitečnou drobností pro lidi „od pera“, je informační okno, obsahující kromě údajů o stavu paměti, prostoru na disku a velikosti zpracovávaného souboru také přepočet délky souboru na tzv. normostrany (podle nichž se například vyplácejí autorské honoráře). Sympatické jsou i nadstandardní možnosti při vyhledávání a nahrazování (bez vypisování lze vložit jako hledaný řetězec blok nebo slovo, na kterém stojí kurzor; lze zadat makro, které bude na všech nalezených výrazech provedeno).

Velké nadšení naproti tomu nebudí jinak potenciálně zajímavá funkce srovnání dvou souborů. Nejenže její ovládání není příliš šťastné, ale navíc funguje pouze v případě, kryjí-li se začátky řádků ve srovnávaných dokumentech. Toho lze ovšem dosáhnout jen zcela výjimečně, takže celá funkce je nakonec prakticky k ničemu. Podobně rozpačité je i vyhledávání podobných slov, které má patrně sloužit místo obvyklých „wildcards“. Hledání má nastavitelnou toleranci od jedné do deseti; při nejvyšší hodnotě vyhledá ke vzoru „příklad“ slova „počala“, „pohled“ či „předmluva“. Opravdu si neumím představit, k čemu by podobný „luxus“ mohl být užitečný.

GENERÁTOR PROJEVŮ

To nejlepší na konec. Děkuji autorovi programu, že jsem se nad jeho duchovním dítkem mohl alespoň od srdce zasmát, když jsem konečně poněkud nevěřícně pochopil, co znamená tato seriózně se tvářící funkce zařazená v hlavním menu pro práci se soubory. Skrývá se pod ní submenu, umožňující vybrat si styl projevu (KSČ nebo Občanské fórum) a vygenerovat jednu větu projevu. Vypadá to takhle:

KSČ – Nesmíme však zapomínat, že realizace vytýčených plánovaných úkolů hraje závažnou roli při utváření existujících finančních a administrativních podmínek. Ideové úvahy nejvyššího řádu, a rovněž stálé informačně-propagandistické zabezpečení naší práce ve značné míře podporuje vytvoření systémů výchovy kádrů, odpovídajících aktuálním potřebám. Zkušenosti z minulých úspěšných let ukazují, že upevnění a rozvoj struktur umožňuje zhodnotit význam odpovídajících podmínek aktivizace.

OF – Musíme však mít na zřeteli, že uskutečnění smysluplných podnikatelských záměrů hraje závažnou roli při utváření přežívajících finančních a administrativních podmínek. Závažnost těchto problémů je natolik zřejmá, že vytvořená struktura firmy napomáhá přípravě a realizaci pozic jednotlivých subjektů k předloženým návrhům. Zkušenosti z uplynulých čtyřiceti let ukazují, že nový model manažerské práce zabezpečuje širokému okruhu odborníků účast při tvorbě nových návrhů.

Nahlédnutím do programu zjistíme, že jde vlastně jen o pár řádek textu, který náhodnými kombinacemi utváří tyto důvěrně nám známé bláboly. Velmi záhy také generátoru dojde dech a začne se opakovat, nicméně jako idea je tato funkce bezesporu největším přínosem Pragotextu. Kdyby jeho autor, pan Tomáš Svoboda, místo vymýšlení špatných editorů dopracoval tuto svou geniální myšlenku do konce, mohl by vytvořit zcela originální program, s nímž by mu naši politikové dojista utrhali ruce. Navíc bychom tím plně v intencích našeho národního ducha položili základy novému světovému trendu v kybernetice, směřujícímu místo k umělé inteligenci k umělé debilitě.

ZÁVĚR

I přes nadšení, které ve mně vzbudil generátor projevů, musím v zájmu objektivity připustit, že kvůli němu si běžný zákazník nejspíš Pragotext kupovat nebude. Zároveň nevím, kvůli čemu jinému by tak činit měl. Jedinou, navíc pro mnohé diskutabilní výhodou oproti T602 je práce v textovém režimu; vše ostatní bohužel stále mluví pro svazarmovský „standard“, jakkoli jej osobně pokládám za minořádně nešťastný.

Pragotext ve verzi 3.0 představuje celkově výrobek velmi nevyrovnané kvality – na jedné straně disponuje mnohými pozoruhodnými a užitečnými funkcemi, na straně druhé mu chybějí zcela bazální předpoklady pro náležité použití. Jako u všech ostatních domácích procesorů, které jsou si ostatně základní filozofií podobné jako vejce vejci, jde i zde o program přinejlepším střední kategorie, nepovyšující příliš výrazně počítač nad psací stroj. I kdyby výrobce časem doplnil laserové fonty, nebude moci Pragotext se stávající koncepcí nikdy ani z dálky konkurovat skutečně výkonným editorům.

Použití příkazů WordStaru se stalo jedním ze zcestných dogmat vývoje našich editorů; někteří autoři je dokonce povyšují na kritérium kvality programu. Dovoluji si v této souvislosti pouze podotknout, že žádný ze současných nejlepších a nejprodávanějších světových texteditorů – MS Word ani WordPerfect – tyto příkazy nepoužívá. Jsem zvědav, kdo první a zda vůbec někdo dokáže překonat nesmyslné obsese „wordstarovského standardu“ a troufne si přijít s něčím skutečně původním. Může to být jistě i Pragotext, ale pak nebude mít se svou dnešní podobou společného zhola nic.

---

Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE

Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU