Logo

SUPERKABARET S HLAVENKOU




Jiří Hlavenka: Reklama, antireklama a bulvár everywhere

(vyšlo v Živě, 28. 11.1997)


Nebojte se, nebudeme z našeho milého Živě dělat politicko-ekonomický ani jiný list, ale ve shodě s jeho názvem malé oŽivení jednou za delší čas neškodí. Když vznikla před lety Nova a pár skutečně bulvárních časopisů, mnozí lomili rukama a i já jsem byl osobně nešťastný z výše prodaných nákladů a sledovanosti: proboha, toto je statistický průřez české populace? Je dobrovolné vymývání vlastního mozku nejoblíbenější pravidelnou hygienou našich spoluobčanů? Teď už pár let vím, že ano, ale přesto jsem nebyl připraven na to, že do bulvárních a novinářsky neetických zátočin zamíří i časopisy, které ještě nedávno bulváry nebyly – nebo by se alespoň tohoto označení velmi štítily.

Týdeník Týden, který svou cenou i umírněnou vizáží zde zřejmě má být pro mírně vyšší vrstvy, se dvakrát fatálně netrefil ve svém 48. čísle. V redakčním článku (pozor, nikoli reklamě) se cosi tvrdí o chemickém bělení zubů. Aby byla tato metoda (stojí to len tri tisícky) potvrzena, jsou zveřejněny dvě fotografie, zřejmě před a po vybělení. Ale! Při podrobném pohledu zjistíme, že zbělela i kůžička mezi zuby, jinými slovy, před vybělením žlutší a ohavnější, po vybělení bělejší a kontrastnější. Chachá, to umím taky a zadarmo – ve Photoshopu vezmu obrázek, zadám +10 % Brightness, +10 Contrast, -20 Yellow a je hotovo. Chceš-li vybělit zuby, vezmi Photoshop, popřípadě Corel PhotoPaint; můžeš je míti i zelené, program možno použít vícekrát.
Dobrá, občas je nutné dodat sporným tvrzením vážnosti obrázkem, normální člověk nemá o digitálním kouzlení tušení. V tomtéž časopise je ale třeba zveřejněn obrovský článek, kterému je věnovaná dokonce celá titulní strana – že prý je vevnitř seznam TOP 50 českých kapitalistů (TOP, to je takové nové české slovo, POT zezadu. Dodává punc světovosti a je i jinak užitečné, protože mnozí lidé nevědí, co znamená a proto si koupí časopis, aby se to dozvěděli.). Myslí se těch největších, nejvýznamnějších; redakce diskutuje kritéria, podle kterých byli dotyční řazeni a lze s nimi souhlasit. Tedy s kritérii, nikoli osobami. Nepohybuji se denně v kruzích těch nej nej, ale přesto osobně znám mnoho desítek podnikatelů, kteří vyhovují zadaným kritériím o řád lépe: ať je to osobním majetkem, velikostí a významem vlastněného nebo spoluvlastněného podniku, selfmademanstvím atd. Neboť, milí redaktoři Týdne, nejsou českými kapitalisty jen ti, jejichž jména se často objevují na televizní obrazovce a kteří především usilují o medializaci sebe samých. A když už nemám přehled, raději nepíšu, protože si jako novinář utrhnu ostudu; ale on vlastně za seznamem nikdo podepsaný není, takže těch 57 pánů a 3 dámy možná přišly do redakce samy a vše je tudíž v pořádku. Kdybych jal jisté podezření, tak bych hledal příčinné souvislosti mezi zveřejněnými osobami a inzerenty Týdne třeba v minulém roce; protože ale nemám stará čísla Týdne, tak jsem toto podezření nejal.

Týdeník Televize je dalším masovým médiem, které svým obrovským nákladem zasahuje obrovskou část populace. Zde se samozřejmě nemá smysl věnovat redakční části, protože se jedná pouze o přehled TV pořadů, kde je redakční sekce druhotná, ba přímo třeťotná, a tomu samozřejmě odpovídá její kvalita. Toho týdeník využil k propagaci sebe sama, když naprosto bezvýznamný dvouminutový reklamní šot (na Týdeník Televize) propagoval nejméně pětkrát včetně dlouhého popisu a fotografie – zkrátka na prostoru, který je obvykle věnován kvalitnímu celovečernímu firmu.

Vždy jsem se domníval, že z reklam je vrcholem nesmyslnosti a vlezlosti ta televizní; je zvláštní, že papír na první pohled zjevné bludy snáší hůře. Avšak již ve zmíněném Týdeníku Televize (nyní prosím nehaním časopis, ten za to vůbec nemůže) je reklama na Tamagoči, což je zde definováno jako elektronické živé zvířátko. To je nádherná bizarnost, ale u nás možná nezabrání tisícům lidí vypláznout šest kilo za kus plastiku s výrobní cenou půl dolaru. Cosi napoví zjištění, že toto inzeruje firma Mountfield, pro kterou jsou neférové postupy v reklamě denním chlebem (olympijské soutěže sekaček parazitují na myšlence Olympiád, doporučující Podlaha parazituje na své pověsti z populárního televizního pořadu, zde plastiková hračka parazituje na domácích mazlíčcích z masa a kostí, majoritní vlastník firmy nechybí ve výše zmíněném seznamu TOP 50). Rovněž mě učili, že kromě reklamy existuje takzvaná antireklama, která má v citlivém provedení a s přesně odváženou dávkou sebeironie šanci na úspěch – ale toto myslím jako antireklama míněno nebylo.

Za největší negativní překvapení z poslední doby ovšem musím označit publikování časopisu, který zde musím jmenovat, protože právě on své cíle "nejmenuje" – Softwarových novin. Ve svém posledním čísle jejich pravidelný přispívatel píšící pod pseudonymem Martin Maniš (poznámka Kabaretu: článek, o kterém je řeč, najdete zde) napsal o jiném časopisu konkurujícím Softwarovým novinám, že se jedná o "plátek" a jeho činnost ilustroval hesly "košile hnědé, srdce rudá". Ano, jedná se o časopis Chip, který skutečně vlastní německá firma Vogel Verlag, o rudých srdcích spekulovat nebudu. Anonymní autor, jehož skutečné jméno, příjmení a další kontakt není nikde k dispozici (toto si nedovolí ani tvrdý bulvár – novinář je všude na světě osoba veřejná), bezpečně z ulity své anonymity napadá významného konkurenta Softwarových novin na místech, která jsou pro mnohé lidi neuralgická – vlastnění německým kapitálem a jakási ne až tak zamlžené narážky na jakousi komunistickou minulost českých managerů této firmy. Jistě, na žalování to není, vždyť nikdo není jmenován – akorát že v branži všichni vědí, o co jde. Byť je Vogel Verlag i naším významným konkurentem, musím se jich zde nahlas zastat – byli napadeni mimořádně nefér, podle a jedovatě, navíc za chvályhodnou snahu standardizovat odborné názvosloví (byť zrovna s Internetem s malým "i" nesouhlasím).

Člověk nejmenující se Maniš píše mimořádně vtipně a spoléhá na to, že čeští čtenáři si zamění vtip s rozumem. Opět nejmenovaná firma je v tomtéž článku označena jako bývalá 602. organizace Svazarmu, a zase je tu šíp napuštěný jedem – ty jeden Kaucký, že máš ještě pod polštářem červenou průkazku a v bance svazácký milióny! Tak takhle je to s tvou americkou pobočkou! A jen skutečně několik lidí v branži ví, že se jedná o prachsprosté vyřizování osobních účtů a sporů, na které druhá strana nemá protizbraň, protože prostě nevlastní počítačový časopis, ve kterém by mohla publikovat odpověď. 99,5 % ostatních čtenářů skutečně může nabýt názoru, že Software602 je opravdu ještě živa z prodeje programu T602, což je asi stejně pravdivé, jako že Sony má příjmy převážně z prodeje černobílých televizí.

Zvláštní; nejednalo se jediné anonymně-neanonymní napadení konkurenta v tomto čísle Softwarových novin, zřejmě nastávají nové časy. Hned v úvodních dopisech je věnováno půl strany (!) stížnosti jednoho čtenáře na to, že si koupil knihu, u které bylo cédéčko, a toto cédéčko neobsahovalo to, co se psalo na obálce. Upřesňuji, protože lidi z branže opět mohou snadno zjistit, že tato kniha byla z Computer Pressu, také neméně významného konkurenta Softwarových novin a čtenář-autor má tentokrát úplnou pravdu – text na obálce v otázce cédéčka obsahuje chybu a zavádí. Kdybych si představil, že bychom měli zveřejňovat dopisy čtenářů, jejichž jediným obsahem je kritika práce nebo produktů naší konkurence, propadl bych se hanbou. Nejen že to je věc, která vůbec nezajímá mé čtenáře (či jde už některým vydavatelům pouze o inzerenty, protože zisk ze čtenářstva je mizivý?) a která odporuje zásadní marketingovým poučkám (prodávej a vychvaluj své zboží, ale nezmiňuj a nehaň konkurenci), ale jedná se o postup, který je nemorální, jakkoli je toto slovo dnes nemoderní. Není zde totiž možnost obrany, oplacení stejnou mincí a ve stejném médiu – Softwarové noviny například dobrovolně neposkytnou Chipu na svých stránkách prostor k vyjádření, že v jejich firmě opravdu nejsou hnědokošiláčtí náckové či skrytí ruďoši. Je-li někdo dobrý novinář a vydavatel, nehaní kolegy, protože si je vědom toho, že to všechno dá obrovskou spoustu práce, kde slovo "přesčas" vymizelo jsa samozřejmým atributem novinářského či vydavatelského povolání, a rovněž toho, že se každý dopouští chyb, místy dokonce téměř fatálně dvoustránkových, jako například zmíněné Softwarové noviny ve stejném čísle 11/97 na stranách 80-81, takže biblické přísloví "Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?" (Matouš 7:3-5) se zde naplňuje téměř osudově.



1. ODPOVĚĎ MARTINA MANIŠE

(publikováno v Živě 3. 12. 1997)


Vážený pane kolego,

v dnešní pochmurné době jste mne svým článkem na http://zive.cpress.cz/1pc/bulvar.html alespoň trochu pobavil, za což Vám srdečně děkuji.
Nicméně dovolte, abych opravil několik drobných nepřesností, jichž jste se ve svém textu dopustil.

V prvé řadě zaměňujete blbé noviny za bulvár. Všechny noviny – i ty nejlepší – přinesou čas od času nějakou tu blbost. V zemi, kde vychází tolik novin a kde je přitom tak málo dobrých novinářů jako u nás, je těch blbostí holt víc. Neexistuje však dokonce ani rovnítko mezi neetický = bulvární; zejména mnozí renomovaní investigativní novináři si s etikou přílišné starosti nedělají; jinde ještě mnohem méně než v Česku. A naopak: povrchní a bombastická senzačnost charakteristická pro bulvár nemusí být v rozporu s dobrými mravy. Osobně bych vám vůbec doporučil, abyste se ve svých článcích otázkám novinářské etiky snažil pokud možno vyhýbat – ukazuje se totiž, že ve skutečnosti jen málokdo (pokud vůbec někdo) ví, co si pod tímto pojmem přesně představit, a že ti, kteří se etikou nejhalasněji ohánějí, mívají na hlavě másla nejvíce.
I pravé bulvární plátky jako Blesk či Story se u nás pořád ještě teprve profilují, protože vybalit to na náš nevinný lid najednou by bylo příliš silné kafe. Nicméně dáte-li si tu práci a najdete si někde předválečné tiskoviny z dílny pana Stříbrného, s překvapením zjistíte, že věci, které si dovoloval on, by si netroufl publikovat ani Špígl, Republika či Haló noviny, ba možná dokonce ani Neviditelný pes.
Rovněž nevím, kdo vás vzdělával v propagaci, ale citát z Televize nemá s antireklamou nic společného – Tamagoči je pitomost pro pitomce a k takové cílové skupině je vhodné promlouvat co nejpitoměji. Navíc jde dost možná o pouhý překlad reklamního textu z obalu, který zajisté v angličtině nezní o nic lépe.

Tolik obecně a nyní k mé maličkosti.
Píšete o mně: „Anonymní autor, jehož skutečné jméno, příjmení a další kontakt není nikde k dispozici (toto si nedovolí ani tvrdý bulvár – novinář je všude na světě osoba veřejná)...“
Človíčku, kde jste na takový blábol přišel...?
Za prvé: novinář není nikde na světě osoba veřejná, to si pletete žurnalistiku se záchodky, nebo jste si vzal příliš k srdci Michalovu Mrtvou kočku. Pravda, v padesátých letech tu možná podobné koncepce někdo razil, ale to si zase vztáhnete, že vás kádruju... Za druhé: samozřejmě, že i v těch nejserioznějších listech odjakživa píší autoři pod jinými jmény; abych doplnil Vaše vzdělání – neříká se tomu anonym, ale pseudonym. Útočit kupříkladu na „anonyma“ Olbrachta by věru nedokázal snad ani ten Stříbrný – ne že by se to příčilo jeho etice, ale něco tak absurdního by ho tehdy nejspíš ani ve snu nenapadlo.
Odhlédněme od toho, že navíc také lžete – svou skutečnou identitu jsem nikdy netajil; je podchycena v několika slovnících spisovatelů, vcelku zjevně vyplývá i z mých webovských stránek a pokud jde o kontakt, ten každému, kdo o něj měl zájem, redakce SWN vždy promptně zařídila. Nicméně – je pro vás nějaký rozdíl v tom, že teď víte, jak se jmenuju? Zajímá snad mě, jestli jste Hlavenka nebo ve skutečnosti třeba James Bond?
Uvědomte si laskavě, že kdybyste si pod článkem nepřečetl, že Martin Maniš je pseudonym, spokojeně byste polemizoval s „opravdovým“ Manišem a vůbec by Vám to nepřišlo (a já bych nemusel smolit těchhle zbytečných pět odstavců).

Konečně pokud jde o moje „jedovaté napadání konkurence“ – má konkurence to není, já žádné noviny nevlastním a kdybych nedejbůh jednou nějaké založil, určitě nebudou o počítačích. Ale ten váš výklad mých citací, ten mě opravdu dostal! Já jsem do dneška netušil, co jsem vlastně napsal!!! Kam na takovéhle hledání skrytých souvislostí, proboha, chodíte?! Já myslel, že to vymřelo s převratem, tahleta četba mezi řádky!
Ujišťuji Vás, že kdybych chtěl Chipu vyčítat „vlastnění německým kapitálem a jakési ne až tak zamlžené narážky na jakousi komunistickou minulost českých managerů“, tak to napíšu na plnou hubu. Mně je ale čerta starého po tom, komu ten plátek patří a co dělali jeho šefíčci před převratem – já ty lidi vůbec neznám a o jakési jejich komunistické minulosti slyším poprvé od vás. Já jen prostě nemám rád „snahy standardizovat odborné názvosloví“ – podle vás „chvályhodné“, podle mne tupé, stádní a fašizoidní. Pouze to a nic jiného měla vyjadřovat ta kohoutovská reminiscence, a protože u nás bohužel pořád ještě většina lidí neklade to správné rovnítko mezi bolševismus = fašismus, dovolil jsem si je zdůraznit přebarvením košil z modrých na hnědé. S Vaší logikou by se dalo dospět k závěru, že následující zvolání „Zpátky ni krok!“ mělo být výsměchem tomu, že šéfredaktor Chipu kulhá (doufám, proboha, že nekulhá, jinak nevím, co byste si z toho zas ještě dál přebral!).
Podobně označení „bývalá 602. organizace Svazarmu“ není žádný „šíp napuštěný jedem“, ale prostě můj standardní. nesčetněkrát použitý termín pro Software602, když už si to numero nechali v názvu. Ostatně svazarmovská éra této organizace patří k nejúctyhodnějším v celé její historii; mám dojem, že jste si nějak popletl Svazarm se Svazem socialistické mládeže. Zatímco ta druhá organizace udělala něco dobrého leda omylem, pod hlavičkou Svazarmu se naopak ukrývaly rozličné bohulibé instituce, které by jinak jen těžko přežily – mj. třeba Hi-fi klub nebo Jonáš. Má-li dnes „Kaucký v bance milióny“, rozhodně nejsou „svazácký“ a nepocházejí dokonce ani z jeho ostatně zcela náležité privatizace původní 602. organizace, ale primárně z prodeje nejhoršího textového editoru s nejlepším marketingem, obé možná v celosvětovém měřítku (ta obchodní strategie byla tak geniální, že musela být spíše šťastnou shodou náhod – něco takého se už prostě vymyslet a naplánovat nedá).
Abych opět uvedl nějaký příklad – můj obligatorně používaný termín pro kolektiv Microsoftu zní „Gatesovi braši“; s Vaší paranoickou percepcí by bylo možné vyložit to i tak, že tím zesměšňuji homosexuální část Gatesových zaměstnanců. Přijde Vám to směšné? Pak už snad konečně chápete, proč mne Váš článek tak pobavil.

Mimochodem ani jeho konec není prost komických nesmyslů. Vezměme si třeba větičku: „Kdybych si představil, že bychom měli zveřejňovat dopisy čtenářů, jejichž jediným obsahem je kritika práce nebo produktů naší konkurence, propadl bych se hanbou.“ Za prvé SWN žádné knihy nevydávají, takže Computer Press není jejich konkurencí, a za druhé: jaké zajímavější dopisy čtenářů, než ty, které varují před rozličným šmejdem, by se podle Vás měly tisknout?! „Milá redakce, koupil jsem si krásnou knížku, uvnitř bylo sice něco úplně jiného, než co psali na obálce, ale byl jsem tím tak radostně překvapen, že se z toho dodnes nemohu vzpamatovat...“ ????
Houby, že to „nezajímá Vaše čtenáře“; ty už naopak dávno nezajímají blábolivé pseudorecenze, jimiž jsou vystlány dnes už bez výjimky všechny počítačové časopisy a které v oněch vzácných případech, kdy jsou alespoň trochu gramotné, připomínají přinejlepším dobře napsaný reklamní leták. Sám už nehodlám dále participovat na tom, abych svými občasnými, ostatně taky stále bezzubějšími kritikami dodával těmhle propagačním žvástům alespoň vzdálené zdání autenticity, takže pokud Vás to uklidní, od příštího roku se už s mými články nesetkáte.
Obzvlášť komicky pak působí Váš licoměrný povzdech, že „některým vydavatelům jde pouze o inzerenty, protože zisk ze čtenářstva je mizivý“. Všem vám jde už dávno jen o inzerenty a čtenáři vás zajímají jenom jako číselný údaj sledovanosti, který nabídnete bohatým firmám! Pokud Vás zajímá mé mínění – soudím, že ze všech počítačových periodik přežije pouze to, které si tuto skutečnost otevřeně přizná jako první a začne vycházet v nějakém tom stopadesátitisícovém nákladu ve formě tlustého barevného časopisu rozesílaného zdarma. „Recenzenty“ si pak zaplatí rovnou firmy a jejich hluboce zasvěcené články budou vycházet jako nepřiznaná plošná inzerce.
A zase ten Váš morální apel: „dobrý novinář a vydavatel nehaní kolegy, protože si je vědom toho, že to všechno dá obrovskou spoustu práce“! Budete-li trávit život tím, že každý den desetkrát přenesete pět metráků cihel z jednoho konce dvora na druhý a zpět, bezpochyby Vám to dá taky spoustu práce, ale jen těžko přimějete své spolubližní, aby si při setkání s Vámi neťukali na čelo. Ovšem, pravda, v českém počítačovém tisku se nikdo navzájem nehaní – ne, ne – na tom se přece páni šéfredaktoři už dávno domluvili! Taky ta počítačová publicistika podle toho vypadá – neslaná, nemastná – jen aby se náhodou, nedejpámbů, nějaké to slůvko někoho nedotklo!
Dále musím opět konstatovat, že nevím, kde jste přišel ke svým „zásadním marketingovým poučkám“, každopádně pokud hlásají „prodávej a vychvaluj své zboží, ale nezmiňuj a nehaň konkurenci“, pak za to nepatří doplnit „protože je to nemorální“, ale podstatně prozaičtější „protože by tě zavřeli za nekalou soutěž“. Pokud se to dá ovšem nějak rafinovaně obejít, neváhají agentury ani vteřinu. Jedna z nejgeniálnějších počítačových reklam, které jsem vůbec kdy viděl, byla na kartu Diamond 2000, avšak nedala se adekvátně přeložit do češtiny. Zněla nějak takto: „(YEAR) 2000 – END OF MILLENIUM“. To „year“ bylo hodně maličké; doplňovat že Millenium byla a je slavná a znamenitá karta firmy Matrox snad netřeba.
Stejně jako s reklamou je tomu i s tou žurnalistikou – v krajích na západ od Aše byste ke svému překvapení často vůbec nepotřeboval hledat mezi řádky něco, co tam není, a mohl byste přesto napsat spóóóustu článků o bulvárním tisku. Blbých, nikoli bulvárních! Bulvární totiž Váš článek vskutku není i přesto, že obsahuje tak jednoznačně lživé axiomy, jako je tvrzení, že „Softwarové noviny dobrovolně neposkytnou Chipu na svých stránkách prostor k vyjádření“. Nepoznal jsem v životě bytostnějšího demokrata, než je Petr Koubský, a odmítám uvěřit, že by někdy někomu neposkytl prostor k vyjádření – arci půjde-li skutečně o vyjádření a ne o nějakou vztahovačnou dojmologii!

MUDr. Jan Hýsek
od příštího roku už pouhá MRTVOLA MARTINA MANIŠE

viz též http://lege.cz/kabaret.htm



-------------
(e-mail)
Vazeny kolego,

v priloze je odpoved na Vas absurdni vlanek o bulvaru.
Pochybuji, ze si troufnete jej zverejnit, ale pokuste se
jej alespon pochopit.

S pozdravem

Hysek
-------------





Pozoruhodná reakce na článek Reklama, antireklama a bulvár everywhere

(Hlavenkův komentář k publikaci předchozího Manišova textu na Živě 3. 12. 1997)


Potrefený se ozval – jednu z nejvýraznějších reakcí na tento článek samozřejmě nemůžeme nechat nezveřejněnou. Ve výše uvedeném článku jsem několikrát poměrně ostře zmínil tzv. Maniše, protože se stále domnívám, že proti anonymnímu pisateli to není neetické; poté, co (nepletu-li se) se takto na veřejnosti skutečné jméno autora objevuje poprvé, musím samozřejmě uvést: již nikdy žádný tzv. Maniš, ale MUDR. Jan Hýsek. No tedy; možná – adresa není, e-mail uveden taky ne a zda jím je nicneříkající law@lege.cz nebo není, zkoumat nebudu.

 Reakce skutečně stojí za zveřejnění. Už proto, že v e-mailu autor píše "pochybuji, že si jej troufnete zveřejnit", což je téměř TradeMark všech urážlivých dopisů, které docházejí do adres redakcí na celém světě. Pochopitelně bych jej nezveřejnil do časopisu, na to je příliš dlouhý a čtenáře zajímají informace o počítačích (dle Hýska "blábolivé pseudorecenze", o které si neustále píší, nikoli hromada osobních útoků); web ale snese (snese?) prakticky cokoli, a pochopitelně mě zajímá, co budou naši čtenáři o této reakci soudit.

Nelze polemizovat s tím, zda jsem úplně blbej, jak se snaží dr. Hýsek v reakci neustále podsouvat – to musíte posoudit sami. Jednoznačně chybná fakta, ze kterých se ale samozřejmě vždycky rozteče spousta už pověstného manišovského jedu, ale vyvrátit musím. Autor dříve známý jako Martin Maniš se skutečně důsledně skrýval v autorské anonymitě a šéfredaktoři počítačových časopisů (níže zmínění i nezmínění), se kterými spolupracoval, mě toto potvrdili s tím, že faktické jméno a kontakt nikomu předat nesmějí. Zde buď lže dr. Hýsek, nebo hned několik šéfredaktorů – posuďte sam.
Softwarové noviny samozřejmě jsou naším konkurentem – působíme na naprosto totožném maličkém trhu se stejnou obcí čtenářskou a inzertní. To je ale jen další z jasných omylů, kterých se Hýsek kromě neustálého osobního napadání, poučování autora a jeho debilizace ("pokuste se alespoň pochopit", "osobně bych vám doporučil", "dáte-li si tu práci", "uvědomte si laskavě", "kde jste přišel") dopouští – co nejdál od subjektu, co nejblíže napadanému člověku. Chci-li reagovat na článek a nechci-li si "zadat", tj. vysvětlit, proč jsem se vůbec snížil k tomu, že jsem reagoval a že to tedy nebyla moje uražená ješitnost, napíši "váš článek mě aspoň pobavil" – jo, to všechno jsou naprosto známé receptury, které má každý zkušený autor v malíčku.
Jsou články ve všech domácích počítačových časopisech "blábolivé pseudorecenze, které nejsou ničím jiným než propagačním šmejdem", jak tvrdí Hýsek? Mnoho desítek opravdu nezávislých autorů (externích spolupracovníků, lidí z vysokých škol a výzkumných institucí, konzultantů atd., které vůbec nezajímá, jestli se nějaký inzerent naštve nebo ne) tráví noci při testování produktů a váží každé slovo, aby byla zpráva maximálně exaktní – pane kolego, nevykreslujte odbornou novinářskou branži jako totální prodejný marasmus, tak to prostě není. Spřísahání šéfredaktorů o vzájemném nenapadání je pak už jen půvabnou třešničkou – přátelé a kolegové, proč jste mě na to vaše tajné setkání taky nepozvali?

Protože se události skutečně valí, musím závěrem uvést některá fakta na pravou míru. Velmi si cením rychlé odpovědi Petra Koubského, kterým se lidem a firmám napadeným dr. Hýskem omluvil a nabídl zveřejnění stanoviska – jedna ze závěrečných vět výše uvedeného článku skutečně není pravdivá. Avšak, vzít zpět se nedá ani jednou již vyřčené, natož pak napsané a vytištěné.




2. OPOVĚD MARTINA MANIŠE

(tento text si již Hlavenka zveřejnit netroufl)


Vážený pane kolego,

mám už opravdu plné zuby toho, abych musel neustále ztrácet čas kvůli Vaší samolibé exhibici, jejímž jediným důvodem podle všeho byl Váš od počátku chybný předpoklad, že jsem skutečně jakýmsi anonymním skřetem, který se krčí za svým pseudonymem a neodváží se vystrčit nos, i kdybyste o něm lhal sebevíc. Lépe byste udělal, kdybyste se byl napřed někoho zeptal – plácat nesmysly, vymýšlet si surreálné výklady cizích textů a cpát lidem do huby to, co nikdy neřekli – to všechno jsou věci, které JSOU VE SKUTEČNÉM ROZPORU S ETIKOU, přestože rozhodně nejde o bulvární praktiky; kdyby takto amatérsky měly pracovat bulvární listy, nedoplatily by se na odškodném!
Petr Koubský tvrdí, že jste vynikající novinář – já nevím, Váš list nesleduji a z případných nahodilých setkání s ním mi žádný z Vašich příspěvků neutkvěl. Je zajisté vskutku možné, že ten Váš text byl jen jakýsi úlet. Pak jste měl ovšem sklopit uši, slušně se mi omluvit a mohli jsme za vším udělat tečku rovnou. Místo toho reagujete dalším podobným výlevem, obsahující tak zjevné a snadno ověřitelné lži, že byste za ně dostal padáka snad i ve Špíglu (pokud ještě existuje).
Vůbec není „neetické zmínit se o něčem ostře“; jestli to tak skutečně vnímáte a pokud jste se proti své vlastní etice o mě opravdu zmínil ostře jen pro mou „anonymitu“ pak jste nejen lhář, ale také sprostý zbabělec, který si troufne napadnout jen někoho zdánlivě bezbranného. Pište si o mně ostře jak chcete, můžete mi klidně třeba i nadávat – já nepatřím mezi ty pišišvory, kteří hned vyhrožují každému žalobou – ale pište laskavě čestně a pravdivě!
Pokud dokážete, že jsem někde napsal věcný nesmysl, klidně mi vynadejte do hlupáků, já Vám to podepíšu a ještě si posypu hlavu popelem. Kolega Straka to zkoušel pět let a nepovedlo se mu to (ten jeden lapsus, o kterém vím, naštěstí přehlédl).

Ukažte mi třeba laskavě, kde Vám ve svém textu „podsouvám“, abyste „polemizoval s tím, zda jste úplně blbej“. Pokud za takové „podsouvání“ pokládáte konstatování faktu, že najít tiskoviny z dílny pana Stříbrného Vám dá práci (a to opravdu dá, věřte mi, já ty věci sbírám a zatím jsem sehnal jenom nekompletní první čtyři ročníky Šejdrem) nebo kolegiální upozornění na to, jakým námětům je třeba se vyhýbat právě PROTO, aby člověk ze sebe toho blbce neudělal, pak už opravdu nevím, jaká slova jen slova volit, aby si je Váš stihomam nevyložil úkorně. Nicméně jestli to chcete slyšet na rovinu – pokud přes můj podrobný výklad a obecnou dostupnost slovníků cizích slov skutečně pořád nechápete, jaký je rozdíl mezi anonymem a pseudonymem, pak jste opravdu úplně blbej a nic na tom „neodpolemizujete“. Předpokládám však, že svou nevědomost jen předstíráte, protože se Vám to hodí do krámu; snad jste se až příliš nechal unést současným politickým děním, v němž také většina potentátů „nechápe“, nač se jich novináři ptají.

Dále už jen k těm nejmarkantnějším z Vašich lží:

1) „poté, co (nepletu-li se) se takto na veřejnosti skutečné jméno autora objevuje poprvé, musím samozřejmě uvést: již nikdy žádný tzv. Maniš, ale MUDR. Jan Hýsek. No tedy; možná – adresa není, e-mail uveden taky ne a zda jím je nicneříkající legarts@login.cz nebo není, zkoumat nebudu.“
Pletete se a zatraceně dobře to víte, nebo byste to alespoň mohl vědět, což je pro žurnalistu totéž. Stačilo by projít se chvilku po zaslané http adrese (http://lege.cz) a zjistil byste nejen kdo jsem a co dělám kromě vedení nesmyslných promluv k hluchým po Internetu, ale našel byste tam i moji adresu do bytu a telefon a bez větších problémů byste si mohl vydedukovat nejméně tři z mých dalších pseudonymů (k otázce proč používám různé pseudonymy viz můj starší článek na http://lege.cz/archiv/man017.htm, a krom toho je to moje věc). Jest pravdou, že přímo vyjmenovány tam nikde nejsou, ale člověku průměrné inteligence dá nejvýše deset minut práce, aby mu došlo, oč jde. Argument, že Vy se přece nebudete obtěžovat něco „zkoumat“, je prostě absurdní – pokud nehodláte zkoumat, o čem píšete, pak se, prosím vás, na tu žurnalistiku jednou pro vždy vykašlete a dělejte něco, kde budete užitečnější.
V tomto případě jste ovšem k „nepletení se“ ani nic zkoumat nemusel. Už ve své předchozí odpovědi jsem vás upozorňoval, že pseudonym Maniš byl uveden v několika slovnících spisovatelů. Nejstarším z nich je Adamovičův Slovník české literární fantastiky a SF (R3 Praha, 1995, pod heslem Crasst), v dalších by už mělo být jako základní heslo uvedeno Hýsek; bohužel nemám tyto příručky po ruce a ani nevím, co všechno vlastně vyšlo – viděl jsem z toho jen nějaký slovník redakčně připravený v Olomouci asi před rokem.
A konečně: „již nikdy žádný tzv. Maniš, ale MUDR. Jan Hýsek“ – člověče drzá!!! Sám neumíte ani správně napsat „MUDr.“ a chcete mi předepisovat, jaký pseudonym jako nezávislý publicista smím a jaký nesmím používat???!! To si nedovolili ani za bolševika bolševici v bolševický redakci a teď přijde nějakej voprsklej Hlavenka a bude mi diktovat, že „již nikdy žádný tzv. Maniš“???!!! Už jsem se na Maniše chtěl opravdu jednou provždy vykašlat, ale takhle by to vypadalo, že to dělám na Váš povel. Takže velký kulový – Martin Maniš je věčnej a i jako Mrtvola dokáže pořád ještě hlasitě výt!

2) „Autor dříve známý jako Martin Maniš se skutečně důsledně skrýval v autorské anonymitě a šéfredaktoři počítačových časopisů (níže zmínění i nezmínění), se kterými spolupracoval, mě toto potvrdili s tím, že faktické jméno a kontakt nikomu předat nesmějí. Zde buď lže dr. Hýsek, nebo hned několik šéfredaktorů – posuďte sam.“
Nikoli – jako vždy lžete Vy – těch „hned několik šéfredaktorů“ jste si vybájil ve své bujné fantazii, která by Vám umožnila klidně tvrdit, že napíši-li „budík“ je to rafinovaný jinotaj, kterým ve skutečnosti myslím „vepřové“. Navíc se opět prezentujete jako naprostý žurnalistický amatér, protože jste si mohl snadno ověřit, že nic takového prostě není možné, kdybyste se ovšem obtěžoval jen přeběhnout očima základní soupis v archivu mých článků (http://lege.cz/archiv/archall.htm). Snadno byste zjistil, že kromě 7 (slovy sedmi) publikací v Computerworldu a dvou v PC Worldu jsem nikdy nepublikoval v žádném jiném počítačovém periodiku než v Softwarových novinách, jejichž šéfredaktor se k mému údajnému „skrývání“ vyjádří ve vlastním komentáři. Po těch pěti letech si už nepamatuji, jaké zvyklosti v redakcích IDG panovaly a dokonce ani kdo tomu šéfoval (kromě Jelínka a Bahenského); tehdy se to tam dost měnilo. Nevím, zda tam z těch lidí ještě vůbec někdo zbyl (jejich časopisy už dávno nesleduji) a silně pochybuji, že by tam byl někdo, kdo by dokázal bez dlouhého hledání ve starých knihách honorářů najít moji adresu, a zcela určitě tam není nikdo, kdo by znal můj nový telefon.
Rád bych tedy, abyste uvedl jméno ALESPOŇ JEDINÉHO z oněch údajných „hned několika šéfredaktorů“ – opravdu bych si osobně velmi rád ověřil, zda si ten člověk (arci pokud existuje) troufne říci mi do očí, že jsem mu já osobně zakázal komukoli sdělovat mé skutečné jméno. Pokud ano, bude lhát, jak může snadno doložit Petr Koubský, který tehdy od IDG získal kontakt na mě zcela bez problémů.
Pod mým pravým jménem mne po celou dobu Manišovské éry znali bez výjimky všichni distributoři, kteří mi své programy (ojediněle i hardware) k recenzování předávali. Na všechny dotazy čtenářů, adresované přímo mně, jsem až na jedinou výjimku, u nichž to nemělo význam, odpovídal dopisem podepsaným pleno titulo včetně adresy do bytu.

3) „Softwarové Noviny samozřejmě jsou naším konkurentem – působíme na naprosto totožném, maličkém trhu se stejnou obcí čtenářskou a inzertní.“
Ano Softwarové noviny jsou konkurentem vašich časopisů. Pravděpodobně spoléháte na to, že čtenář už mezitím zapomněl, že jste se ve svém původním článku hovořil o recenzi KNIHY. Knihu Softwarové noviny nevydaly ani jednu, takže nejsou Vaším konkurentem. Vaším konkurentem jsem já, protože vlastním knižní nakladatelství. Já jsem ovšem žádný dopis čtenáře zhnuseného kvalitou Vaší produkce neotiskl. Kdybych ho otiskl já, rovnou bych vám řekl, že Vám po tom nic není, protože má knižní produkce počítačové publikace nezahrnuje, takže by stejně nešlo o nekalou soutěž. A představujete-li si demokracii tak, že jiné časopisy nebudou zveřejňovat kritiku Vašich knih (navíc podle všeho zcela oprávněnou) jen proto, že Vám to připadá neetické, pak nás pámbů chraň před globálním rozšířením Vašich deviantních představ o morálce.

4) „Spřísahání šéfredaktorů“ bylo samozřejmě neformálním vedlejším produktem nějakého neformálního sezení kdesi u piva. Nevím, kdo u toho všechno byl; říkal mi o tom kdysi Petr Koubský – podrobnosti dodá on, jsou-li jaké. Já jsem napsal pouze, že „páni šéfredaktoři se už dávno domluvili“ – „tajné setkání“ si z toho udělal opět jen Vaše stihomam.
Na to, abych s Vámi polemizoval o objektivnosti počítačové publicistiky jsem už příliš unavený a Vaší tvrdohlavou lživou demagogií příliš zhnusený, takže jen tak na okraj k těm „maximálně exaktním“ recenzím: uveďte mi alespoň jeden příklad, kdy si Vaše noviny troufly natvrdo napsat o nějakém komerčním výrobku firmy, která u nás distribuuje, že je to šmejd, podvod, zgruntu nepodařený produkt nebo alespoň, že je prostě špatný.
Pokud to svedete, omluvím se Vám a odvolám vše, co jsem prohlásil o kvalitě naší počítačové publicistiky. Upozorňuji Vás však, že jestli se budete vymlouvat, že jste žádný špatný produkt nikdy nerecenzovali, uděláte ze sebe naprostého blba, protože tomu, že najust zrovna v počítačové branži jako v jediné na světě nikdo žádný šmejd nevyrábí, neuvěří snad už ani ti údajní čtenáři, kteří si „neustále píši“ o Vaše objektivní recenze.
Na druhé straně mne napadlo, že právě odtud může rezultovat Váš zlozvyk číst mezi řádky, protože jak jinak rozeznat mezi samými pochvalnými recenzemi tu, která ve skutečnosti něco haní...

ZÁVĚREM

Petr Koubský mi naznačil, že Vaše paranoia vyvolala indukovanou psychózu též u Chipu a Softwaru602, kde údajně uvěřili Vašemu podlému výkladu mé citace. Další řádky tedy adresuji jim.

CHIPU A SOFTWARU602:

Vážení pánové,
vzhledem k nastalé situaci pokládám za nutné hluboce se Vám omluvit, že jste mohli být jen na vteřinu uvedeni v omyl, že se za mými sentencemi, citovanými panem Hlavenkou, skrývalo něco jiného, než co skutečně hlásaly. Není to sice má vina – podobně nízkým způsobem lze zneužít prakticky cokoli – avšak přece jen to bylo mé pero (má klávesnice), z něhož citace původně vzešly. Prohlašuji tedy na svou čest, že jsem se ani v nejmenším nechtěl dotknout minulosti žádného ze zaměstnanců či majitelů Vašich firem a už vůbec ne pak země původu kapitálu financujícího časopis Chip.
Podrobný výklad podávám ve své předchozí odpovědi panu Hlavenkovi. Zde bych snad měl pouze doplnit, že pojem „bývalá 602. organizace Svazarmu“ jsem ve svých článcích během let použil nejméně desetkrát (ve skutečnosti asi vícekrát – vyhledávač objevil v archivu celkem deset souborů; v článcích o T602 se však toto slovní spojení nepochybně opakovalo častěji) aniž by Vás (či mne a kohokoli jiného) napadl nějaký jiný výklad, než že jste prostě bývalá 602. organizace Svazarmu, což koneckonců jste. Přiznávám, že jsem si neuvědomil, že se mohou najít jedinci, kteří by to z osobních důvodů mohli pokládat za určitou dehonestaci, jelikož jsem vždy Svazarm vnímal relativně pozitivně a sám jsem býval zcela dobrovolným (narozdíl od SSM) členem obou organizací uvedených v předchozí odpovědi.
Pokud jde o Chip, pak musím především potvrdit, že má citace skutečně pojednávala o Vašem časopisu. Snad Vás trochu potěší, že jiné počítačové periodikum už pravidelně nekupuji; nicméně abych byl upřímný, není to proto, že bych o Chipu měl lepší mínění než o ostatních časopisech v branži – kupuju ho prostě proto, že je v poměru k ceně nejtlustší. Kdyby stál míň peněz, kupoval bych si asi spíš PC Magazine, ale vyhazovat takový balík za dva fejetony Johna C. Dvoraka mi většinou nestojí za to. Tyto skutečnosti zde uvádím proto, abych Vás přesvědčil, že Vám ani v nejmenším nehodlám mazat med kolem huby. Opravdu se mi ani trochu nelíbilo, že jste si samozvaně uzákonili vlastní pravopis a opravdu mne těší (stejně jako zajisté i Vás), že nejsem Vaším autorem, protože svůj pravopis někdy používám jako stylotvorný prvek a jsem schopen v jediném článku záměrně použít různé transkripce téhož slova, takže bych těžko snášel Vaše rovnání do latě. Připouštím, že ve Vaší pravopisné normalizaci vidím částečně i vliv minulého režimu, jímž je naprosto každý z nás bez ohledu na nějakou minulou stranickou či nestranickou příslušnost v různých oblastech různým způsobem (ale obecně vždy hodně) postižen; já samozřejmě také, jenom prostě jinde než Vy. Toto a nic jiného jsem měl na mysli svou parafrází titulu Kohoutovy juvenilní básně Košile modré, srdce rudá. Mimochodem – je to tahleta:


Snad uznáte, že něčím tak pitoreskním dnes člověk nemůže už jaksi z principu myslet nic zlého...




Po krátké kulturní vložce si dovolím obrátit se znovu a naposled k panu Hlavenkovi.

VÁŽENÝ KOLEGO

Ztratil jsem kvůli Vám dvě noci, které jsem potřeboval na jinou práci. Třetí vám už neobětuji, ať o mně napíšete cokoliv. Bude to koneckonců Vaše vizitka.
Podaří-li se Vám v sobě probudit smysl pro pravdu a pro čest, omluvte se především Chipu a Softwaru602, dále Petru Koubskému, kterého jste také zcela zbytečně připravil o čas; na čtenáře se klidně vykašlete – ti si na podobných hádkách vždy jen smlsnou – a ztratíte-li slůvko omluvy vůči mně, je předem přijata.

MARTIN MANIŠ, Praha 4. prosince 1997 v 5 hodin ráno



ODPOVĚĎ PETRA KOUBSKÉHO

(ani tento text si Hlavenka netroufl zveřejnit)


Jirko,
o Tvých názorech ve věci Maniš polemizovat nehodlám, byla by to oboustranná ztráta času. Prosil bych ale o přesnost, pokud jde o fakta. V článku (http://zive.cpress.cz/1pc/bulvar2.html) jsou dvě, velmi zdvořile řečeno, nepřesnosti.
Za prvé, píšeš (po opravě překlepů cituji doslova): „Autor dříve známý jako Martin Maniš se skutečně důsledně skrýval v autorské anonymitě a šéfredaktoři počítačových časopisů (níže zmínění i nezmínění), se kterými spolupracoval, mě toto potvrdili s tím, že faktické jméno a kontakt nikomu předat nesmějí. Zda buď lže dr. Hýsek, nebo hned několik šéfredaktorů – posuďte sami.“ Níže zmíněn jsem pak pouze já, ostatně, pokud vím, cca od roku 1992 jsou Softwarové noviny jediným počítačovým časopisem, do něhož Martin Maniš přispívá. A pokud jde o mne, nikdy jsem Ti nic takového nepotvrdil a potvrdit nemohl. Opak je totiž pravdou: kdykoli naši redakci někdo požádal o kontakt na Martina Maniše, vždy jsme jej poskytli. Kdybys to udělal Ty namísto sepisování úvah o „bezpečné ulitě anonymity“, poskytli bychom Ti jej také. Dr. Hýsek tedy nelže, nelže ani „hned několik šéfredaktorů“, lže jen jeden šéfredaktor a já to opravdu nejsem.
Za druhé, pochválil jsi mne, že jsem se omluvil „lidem a firmám napadeným dr. Hýskem“. Jelikož jsem Ti poskytl kopie svých dopisů adresovaných jak společnosti Software602, tak vydavatelství Vogel Verlag, víš dobře, že to bylo maličko jinak. Napsal jsem doslova tohle (cituji klíčovou pasáž ze svého dopisu adresovaného panu Richardu Kauckému, generálnímu řediteli Software602 a.s., dopis pro Vogel Verlag byl téměř identický): „Jakkoli si pana Hlavenky vážím jako vynikajícího novináře, nesouhlasím s jeho interpretací zmíněné pasáže; domnívám se, že to, co zde čte mezi řádky, tam prostě obsaženo není. Nicméně jsem si nad jeho komentářem uvědomil, že zmíněný Manišův článek lze skutečně vykládat i takto, že je podobnému výkladu otevřen a že je tudíž vůči Vám nekorektní. Je mi skutečně líto, že jsme si tuto skutečnost neuvědomili jako dříve – a jako šéfredaktor přirozeně nesu za tento přehmat plnou osobní odpovědnost.“
Neomlouvám se tedy za článek jako takový. Kdybych to udělal, přiznal bych tím vinu a zlý úmysl redakce, autora, nebo obou, a to nemohu udělat, protože to není pravda: nebudu se nikomu na světě omlouvat za něco, co jsme neudělali! Omlouvám se za to, že jsme ponechali otevřenu možnost účelového a manipulativního výkladu; že náš časopis nechtě zavdal příčinu, aby se dvě firmy, jichž si vážíme, ocitly uprostřed této aférky. To je rozdíl; přinejmenším z mého hlediska dost důležitý.

Petr Koubský, Softwarové noviny, pkoubsky@softnov.cz



TŘI E-MAILY MÍSTO TEČKY



---------------------
(4. 12. 1997, průvodní mail k předchozímu článku:)

Podruhe a naposled

V priloze je opet zapakovany text.
Tentokrat vas o jeho publikaci na Vasich
strankach rovnou zadam, protoze
nemuzete dost dobre rici A a nepridat k tomu B.

Spanembohem

Hysek
---------------------


(Hlavenkova odpověď ze 4. 12. 1997)

Nezlobte se, ale po par vetach jsem to prestal cist a smazal jsem to.
Vulgarnosti je kolem nas dost, nebudu s tim svinit nase Zive; kdyz
tak si to opublikujte k sobe.
Jiri Hlavenka

---------------------


(Manišova odpověď z 5. 12. 1997)

V mem textu nejsou zadne vulgarnosti!!!
(Najdete si ve slovniku co to slovo znamena.)
V mem textu jsou pouze exaktni doklady toho, ze jste
SPROSTY LHAR a NEPROFESIONALNI PUBLICISTA!
Je v nem vsak take ma omluva - de facto ZA VAS! -
Softwaru602 a CHIPU!
Proto Vas znovu zadam o zverejneni me odpovedi
spolu s odpovedi Petra Koubskeho, ktera dokazuje,
ze pravda je na me strane (a jehoz jste si VY
dovolil osocovat z toho, ze nekomu nechce poskytnout
prostor k vyjadreni!!!).
Neucinite-li tak do zacatku pristiho tydne,
zaslu text obou clanku s prislusnym komentarem
obema organizacim dotcenym Vasimi paranoickymi
vymysly a samozrejme jej tez zverejnim na svych
strankach spolu s Vasim puvodnim textem
o odpovedi - co kdybyste se rozhodl tyto
perly sveho ducha napriste cudne smazat
- ZBABELY jste na to, zda se, opravdu dost!

Umoznil jsem Vam v poslednich radcich sveho
textu z cele zalezitosti jeste vcelku elegantne
vybruslit, stacilo napsat par veticek, ze se
tedy take pripojujete k omluvam, blebleble
a sbohem armado.
Dobra tedy - zadne Vase budouci omluvy
neprijimam!
Deset let pracuji mj. tez jako profesionalni publicista
a novinar. Buh vi, ze nemam nijak nadnesene
mineni o obecne urovni ceskych zurnalistu,
ALE VY JSTE ZIVOUCI HANBOU NASEHO STAVU!
Neodvazujte se uz nikdy kritizovat "bulvar"
- i posledni elevka z Blesku ma v malicku
vic profesionality a poctivosti, nez kolik jste Vy
prevedl v tomto svem extempore!

Hysek
---------------------


Od té doby se pan Hlavenka už neozval.

Martin Maniš, 6. 12. 1997




PS: PŘECE JEŠTĚ JEDNA PORCE

15. 12. se ve webových SWN objevila poslední Hlavenkova reakce z 9. 12. 1997 adresovaná Petrovi Koubskému:

Milý Petře;
děkuji za komentář na webu vašeho časopisu. Musím ale konstatovat, že se zde dopouštíš některých opomenutí a polopravd, což mě vede k zaslání "mého názoru na Vaše názory", ke kterému mě vybízíš.
1. Obdobně jako švýcarské miliony ODS se z diskuse vytratilo například to, že jste na poměrně prestižní stránce tištěného časopisu otiskujete dopis čtenáře, kterým napadá naši firmu, tedy vašeho konkurenta. To není nedůležité - v jednom čísle jste napadli hned dva své konkurenty, což se dle mého názoru stalo na scéně počítačových časopisů poprvé a že to provedete zrovna v SWN, jsem opravdu nečekal a i jsem na to reagoval.
2. Tvrdíš, že můj výklad, že jste "nepěkně urazili firmu Software602 a časopis CHIP" je natolik absurdní, že jej ani nedovedeš parafrázovat. Připomenu, co jste sami otiskli:
"... je bývalá 602. organizace Svazarmu slušně živa už léta."
"... že už se dokonce našel plátek, kde radostně vyhlásili, že od teďka budou nadále psát Internet jen s malým i, aby šli všem vzorem. Košile hnědé, srdce rudá! Zpátky ni krok!"
Ano, Petře, skutečně jste nepěkně urazili tyto dvě firmy a stačí mě k tomu už jen citace vašich vlastních řádků.
3. Skutečně jsem odmítl zveřejnit druhou odpověď pana Hýska-Maniše, není už naprosto k tématu a je to jen nepřetržitý sled osobních útoků na mou osobu, například:
"jste nejen lhář, ale i sprostý zbabělec"
"pak jste opravdu úplně blbej"
"vašich deviantních představ o morálce"
Předtím jsem četl to, co napsal Hýsek-Maniš pánům Neffovi a Dočekalovi a publikoval to na vlastním webu:
"Vás voba ale do tý prdele tak nanejvejš mrdám; proplachujte si dál mozky svejm oddanejm ovečkám a masturbujte se při pohledu na countery - ten zkurvenej Internejt už kvůli vám horši nebude! Pámbů ale natřes ty masy ubožáků, kerý vám ty moudra a vtipnosti žerou - z éry vědeckýho komunismu rovnou do éry Novy a Psa, to je fakt z bláta do hovna"
a vzdal se tudíž marných pokusů pokračovat ve veřejné, publikované diskusi s Hýskem-Manišem.
4. Ihned poté, co jsi napsal omluvné dopisy mě, Chipu a Software602, jsem na Živě zveřejnil, že jsem se v prvním článku (tj. že DOBROVOLNĚ neposkytnete napadeným na vašich stránkách možnost obrany) mýlil! Možná, že jsi to přehlédl, ale skutečně to tam je, nečekáš marně.
Leč, poměrně důležité. SWN vyšly, řadu dní se nic nedělo. Pak jsem napsal zmíněný článek a během dvou dní (nemýlím-li se) jsi napsal třem napadeným omluvu a nabídl jsi jim prostor pro vyjádření. Píšeš, že to bylo "nikoli na mou výzvu". No, nemyslím si to a rovněž bych zmínil docela důležité slovo DOBROVOLNĚ. Protože si myslím, že to až tak dobrovolně nebylo, že jsi prostě takto reagovat musel, abys uhájil pověst bytostného demokrata, kterým tě obdařil Maniš-Hýsek. (Omlouvám se, teď jsem si trošku rýpnul).
5. Maniš se údajně ve svých počítačových článcích nemýlí, prý jen jednou v životě a ještě se mu na to nepřišlo. V jeho zmíněné odpovědi mě oslovuje jako redaktora Chipu, čímž se mýlí poprvé, ale omluvitelně; pak píše, že jsme ani jednou nezveřejnili recenzi, kde bychom napsali, že produkt je prostě špatný; čímž se mýlí podruhé, a to již méně omluvitelně.
Závěrem. Prostě jste v čísle 11 udělali botu a hotovo. Já jsem reagoval hodně ostře a skutečně jsem si dovolil Hýskovy výlevy extrapolovat. (Leč, jak píše náš oblíbenec, jsi naznačil, že v Chipu a Software602 uvěřili mému výkladu.). Rovněž jsem se dopustil omylů: zaměnil jsem anonym za pseudonym a napsal jsem o vašem údajném dobrovolném neposkytnutí, ale přesvědčil jsem se, že tomu tak není a uveřejnil jsem opravu.
Jako nejpozitivnější této diskuse ovšem považuji, že po dlouhé době zajdeme (doufám) s Richardem Kauckým na pivo.
Jiří Hlavenka, hlavenka@cpress.cz


Petr Koubský necítil potřebu na to reagovat, čemuž se vskutku nedivím; já jsem bohužel kvůli bodu 3 alespoň stručně musel. Vyšlo to ve webových SWN z 22. 12. 1997:

NĚKOLIK POZNÁMEK K DOPISU JANA HLAVENKY Z 9. 12. 1997

V souvislosti s výroky panu Hlavenky už nehodlám podrobněji komentovat vůbec nic, takže jen heslovitě k jeho, eufemisticky řečeno, dalším či opakovaným omylům:
a) Já, ani čtenář pan Chamula, nejsme a nikdy jsme nebyli členy redakčního týmu SWN; tvrzení, že SWN napadly konkurenci je tedy nesmyslné (jakož ostatně i ta samotná „konkurence“, ale to zde už nebudu potřetí znovu rozvádět).
b) V případě pana Chamuly navíc rozhodně nejde o „napadnutí“, ale o zcela případnou kritiku a bylo by rozhodně důležitější, kdyby pan Hlavenka vysvětlil, proč jeho vydavatelství pracuje s klamavou reklamou, než aby se rozhořčoval nad tím, že si na tento fakt někdo dovolí upozornit. Já si po přečtení dopisu panu Chamuly naopak dovoluji upozornit všechny majitele zmíněné příručky, že mají plné právo ji reklamovat a trvat na vrácení peněz.
c) Termín „urážka“ je opravdu dost široký (pro spoustu lidí je smrtelnou urážkou třeba slovo intelektuál), takže nejspíš ano – urazil jsem je. NIKOLI však „jsme je“ – jsem svéprávná osoba a SWN jsou svobodný časopis, který otiskuje různé názory. Pokud v Computeru redaktoři a externisté nesmí psát nic jiného, než co si myslí pan Hlavenka, pak jsou to opravdu politováníhodní lidé.
d) Tři řádečky z několika stran jinak zcela věcného textu opravdu nejsou „nepřetržitý sled osobních útoků“ – dvě první „citace“ byly navíc původně v podmiňovacím způsobu, a pokud jde o třetí – ano, představy pana Hlavenky o morálce jsou deviantní, což opakovaně doložil naposledy tímto svým dopisem (nejmarkantněji pak v bodě 4., který je skutečně k zblití!).
e) Uvedený citát jsem NEPSAL Neffovi, ale pouze Dočekalovi, a sice v soukromém mailu. Po té, co tento z kontextu vytržený citát Dočekal v intencích svých podlých praktik zveřejnil, jsem byl přinucen publikovat naši korespondenci CELOU (viz lege.cz/kocka/docek.htm). Mimochodem Hlavenkova opětovná citace tohoto vytrženého, účelově expresivního odstavce je jediným důvodem, proč na jeho dopis vůbec reaguji – aby čtenář SWN měl možnost učinit si na výše zmíněné adrese SKUTEČNÝ obrázek toho, o co šlo.
f) NIKDE pana Hlavenku neoslovuji jako redaktora Chipu – nejsem idiot a samozřejmě jsem si předem zjistil, kdo takový Hlavenka je; možná by bylo dobré, kdyby se nejprve naučil číst. NIKDE netvrdím, že v Computeru ani jednou nezveřejnili negativní recenzi. Tvrdit to ani nemohu, protože jejich plátek prakticky nečtu (mimochodem slovo „plátek“ osobně nevnímám pejorativně; i v dobách, kdy jsem ještě býval v různých novinách zaměstnán, jsem o nich vždy hovořil a psal jako o „tom našem plátku“ – což je dobrá ukázka gumovitosti pojmu „urážka“). Napsal jsem pouze: „uveďte mi alespoň jeden příklad, kdy si Vaše noviny troufly natvrdo napsat o nějakém komerčním výrobku (...), že je prostě špatný. Pokud to svedete, omluvím se Vám...“. Tedy opět podmíněné omezení, logická to finesa panu Hlavenkovi patrně neznámá. Zato demagogii zvládá bravurně: prý se s tou neexistencí negativních recenzí mýlím, ale důkaz – tedy ona kritická recenze – jako vždy chybí.
g) Softwarové noviny žádnou botu neudělaly, já rovněž ne. Pan Hlavenka jich zato nadělal tolik, že kdyby existovaly fyzicky, mohl by si otevřít prosperující obuvnictví.
Nejsem ale po tom všem jaksi dost dobře schopen spatřovat pokrok v tom, že se konečně už alespoň ke dvěma z nich přiznal (přičemž stačil současně uprtat několik dalších).
h) Nebyla to diskuse. Nicméně to pivo je zajisté pozitivní výsledek, a kdyby si na ně Hlavenka býval zašel včas místo psaní článků o „bulváru“, jistě by udělal lépe.

Martin Maniš (ve smrtelných křečích), Praha 16. 12. 1997

--------------

A to už je snad, xakru, opravdu všechno!







Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE

Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU