ČÍSLO 5 (4 v SWN)
Poznámka z prosince 1997:
Toto je vlastně čtvrtý papírový Kabaret původně vydaný v Softwarových novinách 11/1997. Na Internetu se objevil teprve po smrti Martina Maniše v prosinci 1997.
----------------------------------------------
Předpokládaná divergence softwarové a tištěné podoby Kabaretu nabývá tímto čtvrtým pokračováním neočekávaných a trochu bizarních rozměrů: jde tentokrát o naprosto odlišné materiály. Na lege.cz/archiv/kabar04.htm tedy najdete úplně jiný text, než na následujících řádcích, které naopak budou (alespoň prozatím) chybět na Internetu.
Poněkud jalový upgrade
aneb
Zapomeňte na Corel WordPerfect 8
Recenzi minulé verze WordPerfectu (SWN 12/1997) jsem zakončoval chmurnými úvahami, zda se Corelu zdaří alespoň příští verzi lokalizovat včas. Kanadští braši to vyřešili šalamounsky – rozhodli se WordPerfect 8 nepočeštit vůbec. Místo toho se naopak přidrželi dobré tradice předchozích lokalizací Oremu i Novellu a uvedli na trh českou verzi 7 s několikaměsíčním zpožděním po osmičce.
Už jsem, tuším, kdesi konstatoval, že obchodní politika Corelu v Čechách mi připomíná promyšlenou sabotáž. Těžko akceptovat, že by tomu tak skutečně bylo. Daleko spíše se jedná o nezájem, vyvěrající patrně z představy, že jsme něco mezi banánovou republikou a osadou Inuitů. Jestliže pánové z Kanady navštívili naše bohulibé kraje, nelze se podobným závěrům příliš divit; ostatně i bez nutnosti osobní vizitace tam dnes slyneme místo produkty druhdy prý zlatých českých ručiček hlavně exportem Romů. Snad by to Corelu i prošlo, nebýt toho, že existují jiné firmy, které si možná sice myslí úplně totéž, ale nechovají se podle toho.
Naskýtá se každopádně otázka, proč tedy o WordPerfectu 8 vůbec hovořit. Nelokalizovaný textový editor je totiž ve druhé polovině devadesátých let naprosto neprodejným artiklem už asi kdekoli, a to plným právem. Bez spelleru, rozdělování a dalších náležitostí respektujících daný jazyk jde o zcela bezcennou hromádku bitů. S perspektivou definitivní absence češtiny si u nás WordPerfect 8 nejspíš nekoupí ani ten největší počítačový ignorant – všichni buď dají přednost lokalizované verzi 7, nebo si počkají na devítku, nebo – a to bude, obávám se, nejčastější případ – si zakoupí MS Word či dokonce Wintext 602, který poslední dobou opět agresivně vystrkuje čiperné reklamní růžky.
Navíc ačkoli mám pro WordPerfect až nevysvětlitelnou slabost – přesto, či možná naopak proto, že jsem s ním nikdy trvale nepracoval – musím tentokrát konstatovat, že „osmička“ je spíše tím, co by dříve neslo označení 7.1. Corel však na desetinky nehraje, takže nová verze se hlásí nepříliš vydařeným logem s nápisem eight. Pořád je to samozřejmě týž znamenitý editor, jehož neoddiskutovatelnou výhodou je příjemný konzervatismus, díky němuž vám mimo jiné kupříkladu nehrozí makroviry, neboť formát textu by měl být stále ještě i zdola kompatibilní s verzí 6.0 pro DOS. V anglofonních krajích by se mohl prodávat opravdu dobře...
Co je v programu nového? Nic moc, zejména prozkoumáme-li ho z hlediska českého uživatele, jemuž je lautr k ničemu, že místo 150 fontů, které obdržel s verzí 7, jich nyní – anglických – dostane celý tisíc. Ani slibovaných možností Internetové publikace si neužije; ačkoli do osmičky je konečně možno rovnou načíst HTML jako jakýkoli jiný textový formát, nelze jej uložit v CP 1250, což je opravdu dosti podstatný zádrhel. Vzhledem k jinak excelentním a bezkonkurenčním schopnostem WordPerfectu, pokud jde o volbu vstupních a výstupních kódových stránek, je to natolik překvapivé, že jsem nelenil a zavolal do Apra, které momentálně obhospospodařuje corelovský hot-line v Bohémii. Bylo mi řečeno, že to opravdu nejde, ale že je to tak přece z hlediska formátu HTML správně. Tu mi došlo, že ten človíček na druhém konci drátu toho o Internetu ví ještě méně než já – a nejspíš dobře dělá.
Koneckonců – kdo jsem já a co je Internet...? Zrovna onehdá jsem se dočetl v mravných ponaučováních jistého mnou srdečně neoblíbeného Internetově moudrého Katona, že jediným správným kódováním češtiny na Webu je nějaká stránka, o které jsem jakživ neslyšel; pak to sice zase odvolával, ale čert aby se v tom nakonec vyznal.
Takže jinak – pokud jste jako já vlastníkem nějakých těch stránek na serveru spravovaném Spinetem, potažmo Eunetem, na němž je základní kódování CP 1250, bude vám WordPerfectem puristicky připravený HTML dokument, ve kterém editor vtipně nahradil všechny háčky a čárky za „´“, přesně na jednu jedinou věc.
K témuž je našinci rovněž nově doplněná funkce Grammar-As-You-Go, což, jak zkušenější uživatelé jistě pochopili, je možnost nechat program, aby vám za chodu camral nejen do překlepů, ale ještě i do gramatiky, kterážto funkce bude do naší mateřštiny implementována patrně až s nástupem umělé inteligence.
Po pravdě asi nejhezčí inovaci na celém programu spatřuji v absolutně intuitivně pojaté práci s tabulkami, beztak už tradičně wordperfektní. Nemá smysl se o tom rezepisovat – to se prostě musí zkusit.
Podobně jako v Draw 7 a Ventuře 7 jsou i ve WordPerfectu 8 ikony interaktivní – obsah lišt se mění podle toho, co zrovna děláte. Tento nápad zajisté brzy okoukají všichni ostatní softwaroví návrháři, neboť jest dobrý. Uživateli sice přibyde trochu práce při přizpůsobování obsahu lišt k obrazu svému, ale výsledek bezesporu stojí za tu trochu námahy.
Řada dalších drobných vylepšení přináší sice některé vcelku příjemné momenty, ale rozhodně nejde o nic fundamentálního, kvůli čemu by si příčetný majitel WordPerfectu 7 měl rychle běžet pro novou verzi. Většího ocenění se nakonec asi dostane spíše rozličným šikovným detailům uživatelského rozhraní než těm nejokatějším novinkám, jichž je ostatně pramálo.
Někdejší QuickSpots, které jsem už v minulé recenzi (SWN 12/96) komentoval bez valného nadšení, zmizely, jelikož po zavedení kontextově senzitivních ikon pozbyly smyslu. Místo nich se objevil tzv. Shadow cursor. Ani ten mne neuvádí do bůhvíjaké extáze – jde v podstatě pouze o to, že kliknete-li někam na dosud nepopsanou plochu stránky (včetně kupříkladu eventuálního prázdného místa v řádku na konci odstavce), můžete od tohoto místa začít psát, což se (při implicitním nastavení) prakticky realizuje tak, že WordPerfect sám přidá potřebný počet tabelátorů a případně i prázdných paragrafů. Žádný zázrak, nicméně na rozdíl od QuickSpots se tento fígl jistě ujme, ba celkem pravděpodobně bude časem okopírován i konkurencí, a to proto, že je v souladu se selskou logikou tužky a papíru.
Zato tzv. Corel PerfectExpert (viz obrázek) se asi masového rozšíření nedočká. Jeho účelem je poskytnout začínajícímu uživateli větší jistotu, než jakou nabízí stále mizející, či alespoň překážející Help. Ubere sice kus okna, ale zato je tam furt, takže i naprostý počítačový analfabet si ve chvíli rozpaků může kdykoli kliknout třeba na rubriku Psaní textu, z ní si vybrat třeba Změň font, načež se úslužně otevře okno s volbou parametrů fontu. Vhodného anglofonního blba po ruce nemaje, nemohl jsem si ověřit, zda to funguje; osobně se domnívám, že nikoli. Ve svých agilnějších letech, ještě za éry DOSu, jsem se pokoušel načrtnout schéma takovéhoto úkonově zaměřeného ovládání, a došel jsem k závěru, že buď bude pochopitelné, přehledné a zcela nedostatečné pro řešení skutečných problémů, nebo bude vyčerpávající a o nic přehlednější než jakékoli jiné ovládání. Problémy cílové skupiny, jíž je podobný „komfort“ v principu určen, bývají ostatně spíše typu: „Kde je ten text, co jsem včera napsal?“ – „Tam, kam jsi ho uložil.“ – „Co?“ – „No ten soubor! – „Jakej?“ atd.
V podobných případech rozhodně nepomůže ani tucet Expertů.
Úhrnem vzato je WordPerfect 8 názorným dokladem, že kancelářský software se dostal na hranici, kdy prakticky už nelze nic zásadního vylepšovat a další vývoj spočívá pouze v přidávání polštářků a výměně čalounění. Ani to ovšem nemůže pokračovat věčně, jednoho dne už bude všude tak krásně měkoučko, že uživatele prostě nepřimějete, aby si sedl jinam. Zlomové body byly podle mého mínění MS Word 6.0 a Excel 5.0; od nich dál je vývoj všech „office“ už v podstatě kosmetickou a nepříliš zajímavou záležitostí.
V této souvislosti nelze nezmínit, že i WordPerfect 8 je dodáván minimálně v podobě „Suite“, tj. i s Quatrem, Presentations a dalšími programy, včetně Netscape Navigatoru 3.0 (když si o něj napíšete) a Photo Housu (viz následující článek). Oproti verzi 7 však chybí nejen Sidekick a Dashboard, ale hlavně též dosti podstatný CorelFlow.
Uvidíme, co Corel přisype k verzi 9, nicméně jedním dechem dodejme, že právě tohle rozhodně nebude to nejdůležitější. Jako skutečně podstatné se jeví, zda konečně poprvé uvede na trh českou verzi současně s anglickou. Šanci na to má, neboť tentokrát alespoň nebude možné, aby se lokalizace předchozí verze objevila až po vydání nové.
Ohlášení kabaretního čísla:
Corel WordPerfect Suite 8
Nová verze technicky asi nejdokonalejšího textového editoru sice přináší pár zajímavých novinek, avšak nebude upravena pro český trh, takže na ni můžete klidně zase zapomenout.
Print House CZ – Corel Draw pro idioty
(už i pro české, hurá!)
Zdá se, že Corel začíná zjišťovat, že zdaleka ne vždy se ten technicky nejvyspělejší a nejvydařenější program prodává nejlépe. Nic nového pod sluncem – z podobné empirie je bývalá 602. organizace Svazarmu slušně živa už léta. Chce to ovšem dobrou reklamu a kus intuice; jako všechno, co je v kšeftu podstatné, se to nedá předem spočítat, jinak by se konzulanti neživili konzultantstvím a měli by všichni dávno vlastní prosperující firmy. Nicméně v případě dárkového balíčku Print House se možná Corel opravdu strefil do černého.
Print House je odpadek z détépáckého stolu, předložený na čistém tácku oné uživatelské chásce, pro kterou je i Corel Draw 3 zbytečně složitým programem. Za nějaké dvě tisícovky obdrží 100 ucházejících českých TrueTypů, což je sama o sobě už celkem lukrativní nabídka; k tomu spoustu obrázků, fotek a jiných nesmyslů, a jako třešinku na zmrzlině pak samotný brutálně primitivní program, který jim to vše umožní dát jednoduše dohromady a napustit to do šablon a návrhů, v nichž jsou předem připravené ČESKÉ texty. Podobný program zajisté upotřebí i paní Nováková, když bude chtít originálně popřát neteři k svátku, či pan Vonásek na výrobu diplomů do klubu kuželkářů...
Pravda, napřed musí mít počítač nejlépe s Windows 95 (do českých 3.11 se mi jaksi nedaří instalovat nezbytné win32s, což ovšem nemusí být obecný problém – možná se to jen pere s SCSI diskem či nějakými drivery) a pak taky nějakou tu alespoň inkoustovou tiskárnu, aby výsledek vypadal trochu k světu.
Vlastní program nekompromisně (tj. nikoli volitelně) nabízí obdobu výše zmíněného PerfectExpertu, základní corelovské ikony s bazálními editačními možnostmi a prakticky už skoro nic jiného. Pro cílovou skupinu uživatelů je toho ovšem právě dost; nepředpokládá se jaksi, že by novopečený majitel dychtil kdovíco editovat. Jeho úkolem je vybrat si v bohatých knihovnách a nanejvýš si něco jen tu a tam maličko přizpůsobit k obrazu svému.
Součástí dodávky je tlustý katalog obrázků a šablon a tenký český manuálek, obsahující obstojné překlady asi 400 žertovných i vážných průpovídek na blahopřání všeho druhu; přeloženy jsou pochopitelně i v náležitých souborech na cédéčku. Podle letmého ohledání obsahují až překvapivě málo chyb, překlepů a stylistických nesmyslů, které podobné produkty celkem standardně provázejí.
Určitou výhradu lze vznést k faktu, že Print House bez ptaní naistaluje značnou část průvodních fontů, i když i v tom lze snad spatřovat součást celkově triviálního zaměření. Hlavním nepříjemným nedostatkem je ovšem absence českého spelleru, který by roce 1997 opravdu u žádné české verze softwaru neměl a nemusel chybět.
Program je velmi hbitý a příjemně intuitivní, pomineme-li použitý princip vektorového editoru, který je pro úplného laika přece jen poněkud nezvyklý a nefyziologický.
Mimochodem – existuje též podobný, avšak dosud nelokalizovaný produkt Corel Photo House. Jak lze již z názvu vydedukovat, jedná se o jednoduchý editor bitmap. Některé z jeho funkcí jsou opět geniální ukázkou uživatelské přítulnosti, ba téměř až vlezlosti, nicméně jeho využití je přece jen poněkud méně univerzální. Výběr Print Housu k lokalizaci se tedy jeví jako vcelku racionální úvaha.
Není bez zajímavosti, že z jakéhosi neznámého důvodu u obou těchto programů Corel upustil od své nevraživosti vůči desetinkám – v obou případech jsem měl k dispozici verzi 1.1. Nevyzpytatelné jsou úradky Velikého Corelu...
Konečný verdikt vyznívá jednoznačně pozitivně, avšak jedním dechem dlužno konstatovat, že většina uživatelů, jimž je Print House určen, pravděpodobně nečte počítačová periodika, SWN nevyjímaje, takže všechny naše soudy zde nebudou mnoho platné.
Při správně cílené propagaci by tento dárkový balíček mohl mít – zvlášť za ty peníze – na vánočním trhu nevídaný úspěch, a to i mezi těmi domácími uživateli, kteří dosud za legální software (kromě Cimrmanovy truhly) nevydali ani korunu.
Ohlášení kabaretního čísla:
Corel Print House
Promyšleně triviální, laciný vektorový editor pro domácí použití doprovázený balíkem obrázků a českých fontů. Nepostradatelné pro každého, kdo má příslušné technické vybavení, a přitom si nehodlá kupovat Corel Draw.
KLIKY KLEPY
Pokud by zvídavější čtenář (proč by to ale dělal?) skutečně nahlédl do loňského prosincového čísla na článek o WordPerfectu 7, zjistil by, že místo klikání se v něm myší klepe. Nebyla to moje agilita, ale redakční úprava; Petr Koubský tehdy nějak dospěl k závěru, že klikání není hezké slovo. Byl to za celých sedm let, co ho znám, jeho druhý lingvistický názor, s nímž jsem nesouhlasil; první se týkal jeho dávné obhajoby nabodeníček, přičemž tehdy šlo o čistě akademický problém – ne snad, že bych patřil k ojedinělým bojovníkům za jejich zrušení, ale pouze jsem si narozdíl od Petra myslel a stále si myslím, že by nám bez Husa bývalo lépe.
Pokud jde o to klepání – jediný způsob, jak myší řádně klepnout, je uchopit ji za ocas a majznout s ní o stůl. V žádném případě ale nemohu akceptovat toto slovo pro postup, jehož jediný přesný český ekvivalent zní „nastavit kurzor nad požadovaný objekt a stisknout tlačítko myši“ – nic, co by sémanticky či jen onomatopoeticky vzato připomínalo klepnutí, se při tom neodehrává (Slovník spisovného jazyka českého překládá slůvko klepati jako „vydávati zřetelný zvuk způsobený nárazy“). Naproti tomu neologismus kliknout (mimochodem téhož citoslovečného původu jako klepání) má svou logiku alespoň v tom, že zvuk, který tlačítko myši při zmáčknutí vydá, je skutečně podobný citoslovci „klik“. Fakt, že jde o tvar přejatý z angličtiny, na tom absolutně nic nemění a snaha nahradit tento beztak už zažitý pojem mi přijde jako zcela irelevantní, obrozenecký pseudopurismus; ze všech nesčetných přejatých počítačových termínů je právě kliknutí utvořeno patrně nejčistším a české slovní novotvorbě plně odpovídajícím způsobem.
Opačná strana zajisté ovšem dokáže snést mnoho stejně dobrých argumentů a mně osobně je, upřímně řečeno, absolutně putna, jestli ostatní autoři budou svými myšmi klikat, klepat, práskat, umísťovat, klinkat, břinkat, poklepávat, cvakat, poukazovat či ťukat. Nijak zvlášť mi nevadí ani klepání v mých vlastních článcích – koneckonců překousl jsem už daleko razantnější redakční zásahy; je to možná trest Boží za časy, kdy jsem sám takové věci dělal druhým. Jde zde toliko o princip – přece jen mne trochu zaskočilo, že Petr, neskrývaný čapkovec, může připustit, aby se v jeho časopise myší výhradně a pouze klepalo. Bývaly časy, kdy se Softwarové noviny více zajímaly o to, co v nich je a jak je to napsané, než o to, aby všechno bylo STEJNĚ.
Jde ovšem o symptom doby; jakési spontánní a neorganizované normalizace, která, podobna letošním povodním, s sebou bere všecko pozitivní, tj. individualistické, co se po převratu objevilo. Smetení mainstreamem se neubránilo nic, co mu stálo v cestě, takže bych z pozice své dobře opevněné ulity, vybudované na kopci egosolismu, neměl moc kritizovat; sám bych určitě nedopadl lépe, spíše naopak. A já také nekritizuji – jen je mi trochu smutno, když vidím, že se ani tak výrazná a silná osobnost, jakou je Petr, nedokáže vždy úplně ubránit „novákovským“ tlakům establishmentu.
Rovnání do latě není v české žurnalistice ničím novým; nové je pouze to, že už se z něj zase stává obecný úzus, jako v časech nedávno minulých. Soudím, že celá záležitost má původně interní genezi – ve většině redakčních kolektivů se najde jedinec natolik neschopný, že mu nezbyde, než nahrazovat absenci talentu důkladným uplatňováním narychlo nadřených pravidel pravopisu, čímž se rodí nemalá část nových jazykových redaktorů. Jde totiž o hnusně piplavou, nekreativní práci, do které se nikomu nechce; inteligentní a schopný jazykový redaktor by měl být vyvažován zlatem a divoce lanařen. Věci už ale došly tak daleko, že pokud se někde vyskytne, nakonec si ho pomalu ani neváží, protože jde o tak vzácný zjev, že už jej ani nedokážou rozeznat. Ti běžní – a podotýkám, že nemusí být vždy vedeni zrovna jako jazykoví redaktoři – se pak prosazují o to agresivněji, oč méně toho znají, tj. obvykle velmi. A je pak opravdu těžké polemizovat s jejich dogmaty, že v časopisu se nikde nesmí objevit třeba slůvko harddisk, alébrž je třeba vždy psát hezky česky „pevný disk“ – bez ohledu na to, jaká je to sémantická blbost vzniklá tupě otrockým překladem z angličtiny. Případné protiargumenty snadno smete ze stolu námitka, že v X.Y. (obvykle nejvíce konkurenční časopis) se to dělá taky tak, čímž se z původně interního problému postupně stává globální infekce, díky níž dnes už zase většina periodik není ke čtení, neboť působí dojmem, jako by je všechny psal jeden a týž člověk.
Ještě horší jsou ovšem samozvaní ochránci jazyka, kteří to berou z gruntu a chtějí spasit hned všechny najednou. Tak třeba onehdy se objevila podobná fašizoidní partička, která si vzala za cíl zavést povinné jednotné psaní slova Internet s malým „i“. No, krucifix (ježto jsem už profilován jako starý sprosťák, doplňte si tak tři řádky vulgarit), jak si taková svoloč může vůbec dovolit chtít mně předepisovat, jak mám co psát! Čerta starého na tom samozřejmě záleží, koneckonců sám jsem psával Internet s malým „i“ dávno předtím, než to tyhle dárečky vůbec napadlo, KDYŽ JSEM CÍTIL, ŽE BY TO TAK V DANÉM KONTEXTU MĚLO BÝT! Ale jedině a pouze správně s malým „i“, v době, kdy i ten sterilní a zkostnatělý Ústav pro jazyk český konečně začíná rozumně přicházet na to, že bohatství jazyka nespočívá v tom, že se všechno píše tím jediným správným a kodifikovaným způsobem, to je fakt silná káva!
A co budou dělat, když budu Internet psát dál s velkým I (a já najust budu!)? Zavřou mě do koncentráku? Obnoví kvůli mně a mně podobným trest smrti? Kruci laudón... (doplň asi tak deset řádek nadávek).
A úplně nejlepší na celé záležitosti je, že už se dokonce našel plátek, kde radostně vyhlásili, že od teďka budou nadále psát Internet jen s malým „i“, aby šli všem vzorem. Košile hnědé, srdce rudá! Zpátky ni krok!
A tak se radostně překulíme do nového tisíciletí s žurnalistikou zase pěkně znormalizovanou; všichni budou psát stejná krásná slova o krásných věcech a radostném budování kapitalistické, respektive tou dobou už nejspíš sociálně-demokratické společnosti a šmahem odsuzovat drogy a to, co se bude v té době zrovna odsuzovat. Počítačová periodika půjdou jistě příkladem, už dnes do toho nemají daleko. Těžko do nich tou dobou budu ještě psát, leda kdyby opravdu už jinak nebylo co huby (a pak to zajisté nebude pod pseudonymem Maniš!), velmi pochybuji, že bych je ještě četl, a zcela jistě je ovšem nebudu kupovat – reklamy mi chodí domů zadarmo tolik, že ji nestačím vyhazovat.
Pokud pak jde o naši mateřštinu, nezbývá mi, než vyzvat všechny svobodné duchy, aby ji nadále znásilňovali, mučili a trýznili, jak jen to půjde; nevyhlásíme-li včas naprostou anarchii SLOVA, zbyde z ní za chvíli zas toliko jazyk zdeúřední.
Jak praví nesmrtelný Car Osten:
Běsněte, buďte děsní!
Na třísky štípejte vesmír!
Dnes ke všemu máte svolení.
Nastal den Velkého Holení.
Do rukou břitvy! Vše se smí!
Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE
Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU