Logo


Country & eastern ze Slušovic







Komentář: Recenze psaná původně na objednávku pro Computerworld. Nevzali ji a nepodařilo se mi ani později udat přepracovanou verzi v SWN (viz dodatek na konci článku). Slušovice tehdy zkrátka byly do té míry tabu, že neprošlo ani tak bezzubé konstatování, jako byl fakt, že dělaly vcelku fungující software bez instalačního programu a dokumentace. Moje nevalné nadšení pro Slušovice ostatně nikdy nevyplývalo z toho, co se dělo tam, jako spíše z toho, co ostatní dělali okolo nich (až už v dobrém či ve zlém). Dnes už je to celé naštěstí dávná minulost.



Dopsáno 22. 6. 1991



Kopat do Slušovic se dnes stává nesportovním. Slušovická mafie (což je aktuální terminus technicus) má za sebou v oblasti výpočetní techniky bezesporu velmi temnou minulost. Necítím se však oprávněn k tomu, abych hodnotil, jaký podíl na ní měla nomenklaturní přízeň a jaký spontánní mafiánská dovednost. Je totiž nepochybné, že ve Slušovicích byli opravdu mimořádně schopní lidé (v tom ostatně také spočívala hlavní slabina argumentace těch, kteří dávali Agrokombinát za obecně použitelný vzor správné organizace práce). Nicméně ať už někdejší slušovický monopol v oblasti výpočetní techniky pramenil z toho, že zde jako jediní mohli, či z toho, že to jako jediní dokázali, byly jeho důsledky tak hrůzné, že jsme se z nich dodnes zcela nevzpamatovali. Podmiňovat prodej počítače vázaným odběrem předraženého a navíc prý velmi mizerného softwaru, jak bývalo kdysi dobrým zvykem družstevníků, si už naštěstí nemůže nikdo dovolit, ale odrazem slušovické inspirace například stále zůstává absurdní výše cen rozličných uživatelských příruček.

Ať však byla minulost SWS jakákoli, pořád ještě jde o naši nejstarší a nejzavedenější firmu v oboru. Dalo by se tedy čekat, že právě na tom se nyní bude pokoušet vystavět seriózní image „malé české modré“. Pozice státního otloukánka k tomu potenciálně může jen přispět. A tak jsem byl vskutku pln očekávání, když mi v redakci CW zapůjčili čerstvou disketu, na níž se měl nacházet slušovický „český DOS 5.0“.

Důvodem k napsání výše uvedených řádků bylo, že jsem se ve svých očekáváních zklamal. Jak rád bych šel proti proudu a oslavil Slušovice v době, kdy se stalo obecným zvykem na ně plivat. Takhle to bude ještě vypadat, že jen defekuji na větší hromadu. Disketa s názvem COUNTRY 1.50 si však, bohužel, nic lepšího nezaslouží.

Původní obal programu byl v době, kdy jsem se k němu dostal, již zbaven části obsahu, a sice jakéhosi nafukovacího panďuláka, z něhož se už mezitím radoval některý z redaktorů Computerworldu. Zbyla jen disketa a formulář licenční smlouvy. Manuál žádný. Nic proti nafukovacím panďulákům, pomyslil jsem si, leč návod k použití by byl přece jen užitečnější. Ale třeba je celá instalace tak automatizovaná a jednoduchá, že prostě manuál nepotřebuje.

Disketa COUNTRY obsahovala dva adresáře, návod k použití a program na čtení návodu k požití. Jmenuje se Navod.com a kromě prohlížení umožňuje manuál i vytisknout. To vše ovšem bez diakritiky, ačkoli text je jinak psán v kódu Kamenických. Ač jsem se o to dlouho snažil, nepodařilo se mi program přemluvit k tomu, aby se počeštil. Pro ty retardované jedince, kteří podobně jako já neuvykli příliš komunikovat s počítačem pomocí systémových povelů, snad jen doplním, že nejjednodušším způsobem, jak si manuál vytisknout na hardwarově upravené jehličkové tiskárně, je pokyn PRINT.

Po úspěšném vytištění a prostudování patnáctistránkové příručky zjistíte, že zcela zbytečný Navod.com je prakticky jediný program na disketě, pomineme-li tři prográmky k nastavení češtiny pro DOS 3.2 a starší, jeden k počeštění CGA a jeden public domain nazvaný 3cpwrite.exe, který má snad nějaký instruktivní smysl pro programátory, běžnému uživateli je však zcela k ničemu. Velikost těchto programů se pohybuje mezi jedním až pěti kilobajty; zbylé místo na disketě zabírají systémové ovladače klávesnice, obrazovky a tiskárny pro DOS ve všech možných verzích.

Z již řečeného začíná čtenáři patrně svítat, že COUNTRY nejspíš nebude patřit mezi software typu user-friendly. Ba, co více: je uživatelsky zcela nepřátelský a troufám si dokonce prohlásit, že čirý uživatel onoho typu, který jsem v jednom ze svých předchozích článků nazval tchýní, může bez cizí pomoci korektně nastavit COUNTRY jen čirou náhodu. Sám jsem hraním se slušovickými ovladači pro DOS 3.3 a 5.0 ztrávil dvě bezesné noci a mám-li být upřímný, dodnes nevím, jak se mi nakonec podařilo uvést je do chodu, ani proč mi to tak dlouho nešlo.

Ovladače fungují pochopitelně pouze v zobrazení EGA, VGA či LCD, takže jsem navíc musel nejprve vyměnit svou přepálenou Hercules kartu za zánovní „Intelligent EGA“, kterou se mi – s ohledem na tuto recenzi naštěstí – přes veškerou snahu dosud nepovedlo prodat (případný zájemce nechť dopíše redakci CW).

Vysoce interaktivní instalace probíhá tak, že sami zkopírujete potřebné soubory do adresáře DOS, ručně přepíšete pět řádek v souboru autoexec.bat a tři v config.sys, vyresetujete počítač a je to. Jak prosté, že? A zajisté, že jsem předtím jen někde udělal chybu, jediný maličký překlep...

Zejména při srovnání s MS-DOS 5.0, který při instalaci div nevystrkuje pařátek z disketové jednotky a nehladí vás po vlasech, člověka napadne, zda snad přece jen nebylo možné přidat místo nafukovacího panďuláka program, který by podle zadaného systému a tiskárny zkopíroval sám příslušné soubory a přepsal autoexec a config. Na druhé straně zase vlastně proč, když se SWS neobtěžoval ani ujednotit jazyk manuálu, který je psán z části slovensky, takže našinec musí bádat nad tím, čo je to taký vokáň či dĺžeň. Přitom udělat jednu českou a jednu slovenskou verzi by dalo průměrné písařce práci asi tak na čtyři hodiny a ještě by si stačila v klidu vypít kávu.

Ačkoli pro čistě textové práce s výstupem „na jehlu“ pokládám stále ještě za nejvhodnější hardwarově upravenou Hercules kartu a tiskárnu, nelze upřít, že systémově ovládaná čeština má své výhody i při používání monitoru Hercules. Perspektivně jde samozřejmě o jediné možné řešení; koneckonců už dnes jsou monitory VGA-mono jen o pár stovek dražší než Hercules, takže ekonomické hledisko přestává hrát roli. Hlavní výhodou softwarové češtiny je možnost snadného přepínání mezi kódem Kamenických a Latin II, což bude mít bohužel patrně stále větší význam.

Kdo si sliboval, že DOS 5.0 přinese konečně oficiální standard češtiny, byl asi poněkud zklamán. Pánové z Microsoftu především usoudili, že v našich krajích píšeme datum ve formátu rok-měsíc-den. Chybí české třídění, což by ještě tak dalece nevadilo, protože řada programů se v tomto směru na DOS stejně neohlíží; totéž platí i pro převod verzálek na minusky. Všechny uvedené nedostatky lze pomocí slušovického programu COUNTRY odstranit (netrváme-li na českém třídění s CH). Navíc získáme možnost i nadále používat tabulku Kamenických, což jistě ocení každý, kdo ví, co mu Latin II udělá třeba už jen s Norton Commanderem (namísto rohů oken se objeví všelijaká A s vlnovkou apod.). Doufejme, že Latin II přece jen nebude posledním slovem Microsoftu, jinak hrozí, že se opět stane standard z nejhorší možné alternativy.

Ovladač tiskárny jsem nezkoušel, potřebného typu tiskárny k dispozici nemaje. Pokud jde o klávesnici, má slušovická určité odchylky od obligátní keybcs2, nicméně jediné, co by se jí dalo vytknout, je absence obrácené šikmé závorky (\), na jejíž původní poloze se zcela zbytečně nacházejí uvozovky, které jsou zároveň ještě jednou na klávese s ů. Znak \ lze vyvolat pouze použitím Grey Alt + Q, což může u některých programů interferovat s jejich ovládáním. Podobný problém vzniká i při psaní přehlásek (Grey Alt + původní klávesa pro pomlčku). Nezvyklý je způsob generování kroužkovaného Ů (kroužek má samostatnou mrtvou klávesu, která stisknuta s O dává Ô, s jinými písmeny znak pro stupeň ° následovaný příslušným písmenem). Výhodou je naopak přítomnost apostrofu, který v keybcs2 chybí.

Úhrnem řečeno: pokud by ovladače pro příslušnou verzi opatřené tištěným manuálem a instalačním programem (a třeba i tím panďulákem) dodával Software Slušovice zdarma k prodávaným operačním systémům, naplňovalo by to mou představu o seriózní firmě. Ono „zdarma“ by pochopitelně bylo poněkud iluzorní, protože obvyklou vlastností seriózních firem je, že bývají dražší než ostatní. I když cena na výrobku chyběla, lze předpokládat, že pár korun SWS za COUNTRY 1.50 chtít bude, takže z uvedených podmínek seriózního dojmu není splněna ani jediná. Vše dobré, co lze o tomto produktu říci, tedy je, že funguje tak jak má. Ale to by snad mělo být, k sakru, samozřejmé. Nebo ne?





Dodatek: Úvod dopsaný pro SWN 4. 12. 1991



Slovo úvodem:

Tento článek jsem napsal na přelomu září a října roku 1991 pro týdeník ComputerWorld. Protože se jednalo o slušovický program, pokládal jsem za vhodné uvést recenzi do kontextu doby, v níž právě probíhala branně-politická hra Vyhoďte Čubu z kola ven. Dozvídali jsme se tehdy kuriózní odhalení o podlosti Slušovic, které drze lepily své samolepky na korejské no-name klony; z druhé strany se zase ozývala (tuším ústy podnikového právníka Agrokombinátu) pitoreskní obrana, že k tomuto aktu potměšilí asiaté nebohé Slušovice nutili. Ani jednou nepadla zmínka o tom, že jde o naprosto běžný způsob nakládání s výrobky no name všude ve světě. Ostatně i počítač, na kterém tyto řádky píši a který jsem si přivezl z jedné obce poblíž Mnichova, nese hrdý štítek německé firmy, který je patrně jedinou německou součástkou na celém přístroji.

Ne snad, že by podobný způsob nacházení s pravdou mohl zásadně překvapit občana, uvyklého surreálnému socialismu. Obě strany se mi tak pouze upřímně znechutily, leč i to je po převratu poměrně častá emoce. Znechucení se ovšem netýkalo Softwaru Slušovice (neměl ostatně s celou „bojovkou“ co do činění), takže jsem pokládal za vhodné zdůraznit, že má recenze není příspěvkem k obecnému nástupu neohrožených bojovníků s mafií.

Redakce ComputerWorldu ovšem striktně odmítla jakékoli negativní zmínky o činnosti SWS, byť se jednalo výhradně o marginálie k minulosti této firmy, na jejíž současnost a blízkou budoucnost jsem sám nejvíce zvědav. A nebylo to poprvé, kdy CW mé příspěvky v tomto ohledu cenzuroval – bylo to přesně po třetí. Nevím, jaké jsou příčiny této animozity při každé jen trochu nelichotivé poznámce o Slušovicích. Každopádně jsem článek přepracoval podle požadovaných propozic, nicméně celkové hodnocení softwaru jsem při nejlepší vůli změnit nemohl. Proto redakce zadala recenzi jinému autoru – výsledek do začátku prosince, kdy tyto řádky píši, pokud vím, dosud nevyšel.

Protože nerad pracuji do šuplíku a protože ani s odstupem času nemám pocit, že by recenze byla zase až tak špatná, nabídl jsem ji Softwarovým novinám. Pochopitelně v původní, necenzurované versi. Skutečnost, že tyto řádky čtete, svědčí o tom, že optimistické předpoklady o budoucnosti SWS, které jsou v článku vysloveny, mají své opodstatnění.







Poznámka: Nečetli a neměly.




Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE

Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU