Čtyři v punku a pes
+
Umaštěnci se bojej tmy
ČÁST 1 - ČTYŘI V PUNKU A PES
(Mišmašistický příspěvek do Namlouvání*)
Vybrané árie z mišmašopery.
Námět, libreto a základní "folkpunková" hudební idea Mistr Miš.
Nahráno na podzim 1980.
Mistr Miš: Nemo / Adam / Mars; kytara. flétna, percussion.
Miša: Vinnetou / Aléna / Teta Sally; percussion.
Šmaš 0: Punkista; kytara, flétna, percussion.
1. Svoboda, svoboda, Štěpáne (sbor) - text Mistr Miš / trad.
2. Jsem mladá moderní dívka (Aléna) - Aloe Cucflajšová / Šmaš 0
3. Hmm, Alénu já mám rád (Adam) - text i hudba Mistr Miš
4. Chci tě líbat (Adam) - text i hudba Mistr Miš
5. Na Strahově pod Petřinou** (Aléna+Adam) - text i hudba Mistr Miš
6. Zelený zpěv (Mars) - Mistr Miš / Šmaš 0
7. Dojedem zajisté*** (Punkista) - text i hudba Mistr Miš
8. Milá Sally (Adam) - text i hudba Mistr Miš
9. Máš pravdu, milý Adame (Teta Sally****) - text i hudba Mistr Miš
10. Finále (sbor) - text i hudba Mistr Miš
Poznámky:
* Namlouvání byla rubrika ve svazáckém časopisu Mladý svět, v níž se teenageři svěřovali ostatním se svými předsexuálnímí zážitky, protože s tím dalším se tehdy ještě veřejně svěřovat nešlo; v Bravíčku (nebo co teď zrovna vychází) by se podobná rubrika musela jmenovat Mrdání, ale pochybuji, že by používali tak explicitně pravdivý název; určitě to opisují nějak eufemisticky.
Každopádně insitní poetika těchto textů tehdy mišmašisty velmi zaujala; jiným, již dávno publikovaným produktem tohoto zájmu byl dokument "Aloe Cucflajšová" (LA12: Psychopatologické sešity sv. 7, rozebráno), jejíž titulní "báseň" byla ostatně použita i jako jeden z textů ve Čtyřech v punku.
** Ota Petřina byl režimní bigbíťák, který se jako mnozí jiní marně pokoušel hrát rock na bolševickém hřišti. Nicméně navzdory impozantní mařeně, která musela soudruhy "kdo máš dlouhý vlas, nechoď mezi nás" neuvěřitelně iritovat, se mu v roce 1978 skutečně podařilo vydat LP Super-robot, které nabylo ve svazáckých kruzích až kultovní status a objektivně vzato na svou dobu asi nebylo nejhorší. Tehdy jsme z něj ovšem měli obrovskou prdel a její pozdní reflexí je i na "Na Strahově pod Petřinou". Celou dobu jsem se mylně domníval, že Petřina byl i autorem originálu Neckářovy písně "Chci tě líbat", z níž v našem podání zbyla jen parafráze prvního verše, avšak nyní jsem ke svému překvapení vygoogloval, že šlo o cover verzi fláku pánů Sagera a Hammonda otextovanou Krečmarem. Autorem sloganu "Chci tě lízat, tak přijď lásko má, nač ji skrývat" byl jistý Miloš Hobl, já to pak jen rozvedl do epické šíře.
*** Text je parafrází popěvku čtyř tankistů a chlapců z Goldingova románu Pán much.
**** Teta Sally byla psycholožka Jiřina Hanušová, která na stránkách výše zmíněného Mladého světa systematicky ničila pohlavní život několika generacím čtenářů a neváhal bych ji přirovnat k proslulému Batistovi (autoru obávaného dílka Sebeochrana a pohlavní zdravověda). Text písně je naprosto relevantní a nevyžaduje dalších komentářů, snad krom jediného pro nepamětníky: Futurum byl svazácký klub na Smíchově, do kterého jsem nikdy ani nevkročil, protože to se prostě opravdu nedalo; velmi trefně ho tehdy zvěčnil Oldřich Janota verši "Pojď se mnou má milá do Futura, bude tam za bůra kultůra. Neptej se, co je to za kultůra, vždyť je to jenom za bůra." (citováno po paměti, takže určitě ne úplně přesně).
Kompletní libreto a scénické poznámky
Původně to bylo zamýšleno pro cca 30 lidí včetně mišmašistického antibaletu, vycházejícího z fascinujího vjemu jakési staré ožralé oligofreničky, zcela neuměle tančící (či spíše potácející se) v Lucerně na tehdy naprosto ojedinělé akci nazvané Rock'n'rollové velikonoce. Závistivým zrakem ji kromě nás tehdy sledoval i Frank Towen, který náhle pochopil, že celý jeho vyhlášený soubor dohromady nebude nikdy schopen vyprodukovat tak neuvěřitelný feeling, jaký ta tlustá kráva vyjadřovala každičkým pohybem. Bohužel celá idea jaksi nekalkulovala s faktem, že i když seženeme pár lidí zcela nepostižených tanečními a dostatečně je před představením ožereme, stejně nebude žádná záruka, že se alespoň jediný z nich kvalitám té fantastické baby třeba jen zdáli přiblíží.
Existují dvě verze scénáře; starší z 10. 5. 1980 obsahuje jinou svazácky debilní úvodní písničku:
Lalala lalala, komu je dnes do zpěvu,
Lalala lalala, komu je dnes do tance,
Lalala lalala, všem je nám dnes do zpěvu,
Lalala lalala, všem je nám dnes do tance.
Lalala lalala, všude plno legrace,
Lalala lalala, s chutí jdeme do práce.
Lalala lalala, komu je dnes do zpěvu,
Lalala lalala, komu je dnes do tance,
Lalala lalala, všem je nám dnes do zpěvu,
Lalala lalala, všem je nám dnes do tance.
Lalala lalala, vesele si zpíváme,
Lalala lalala a zlých lidí nedbáme.
Lalala lalala, komu je dnes do zpěvu,
Lalala lalala, komu je dnes do tance,
Lalala lalala, všem je nám dnes do zpěvu,
Lalala lalala, všem je nám dnes do tance.
Lalala lalala, celý den se radujem
Lalala lalala, zpíváme a tancujem.
Definitivní verze scénáře byla ve zkrácené formě (originální ještě obsahovala tři stránky podrobných poznámek k choreografii) vydána v samizdatu Mišovo Hovno 1 (viz MO07) a zněla takto:
Na jeviště přichází skupina různě oděných osob včetně antibaletu a statistů, kteří v průběhu produkce zůstávají sedět na libovolných místech jeviště a zaobírají se libovolnou činností (jedí, čtou si, hrají šachy, povídají si spolu...). Jeden z nich (Štěpán) kráčí v popředí, nese v ruce nádobu plnou krabiček od prezervativů, Biogestu apod. a spolu s ostatními zpívá na známý nápěv:
1. Svoboda, svoboda, Štěpáne
Svoboda, svoboda, Štěpáne,
co to neseš ve džbáně ?
Nesu, nesu svobodu,
sexuální svobodu.
Po dozpívání rozhodí Štěpán prázdné krabičky do publika. Členové baletu zalezou za oponu (za níž je schovaná triga - viz dále). Z playbacku hraje "Tam v horách nad strží". Hudebnice v šatech Vinnetoua (sedí v popředí na jedné straně kapely; symetricky na opačné straně sedí kapitán Nemo; oba samozřejmě označeni velkými jmenovkami) povstane a pateticky recituje: "Já jsem ten velký Vinnetou, mám rodiče a strýčka s tetou, mám oči na koukání a uši k poslouchání. A teď se plížím v trávě, po někom slídím právě." [Šlo o citaci z upraveného vydání Mayova Petrolejového prince, Albatros 1970]. Tam v horách se ztišuje, Vinnetou vytáhne kytaru pobitou stříbrnými hřeby a spustí Mladou moderní dívku. Současně na podium připajdá antibaletka (představitelka Alény) a improvizuje neelegantními pohyby podle textu.
2. Jsem mladá moderní dívka
Jsem mladá moderní dívka
a je mi šestnáct let,
už dávno nejsem dítě
a přede mnou je celý svět.
Dívky v mém věku
se starají o chlapce,
já toužím po sportu
a vyhýbám se lásce.
Však mě se láska nevyhla,
při západu slunce jsem ho potkala,
když tehdy pro radost si cvičila
a do vody přitom spadla.
Petr byl z Brna a já z Prahy
a dopisy mi potom psával,
však potkala jsem Mirka
a on to pouto přerval.
Já miluju sport, slunce vzduch,
toť celý můj svět,
však objevil se Michal
a utrhl mě jako květ.
On vnikl do mého království,
ve kterém chtěla jsem být sama,
já jsem ho milovala
a byla milována.
Však i toto pouto jsem přervala,
já chci být paní svou,
chci sama tápat ve dne
a sama tápat tmou.
Jarda objevil se zas,
já však ho odmítla
a on, aby mi lásku dokázal,
šel a zlomil si vaz.
A pak jsem tě potkala
a mám tě ráda,
já miluju tě víc než bratra
a jsem snad milována.
Však překážka se objevila,
Jardy duch na mně mstí se,
on prodal můj telefon
a já nemám klidu více.
Proč mě láska potkává,
když já ji nechci
a když ji jednou budu chtít,
snad vyhne se mi přeci.
Já lhala bych, že nemiluju,
já jednu velkou lásku mám,
já miluju tebe a přírodu
a nikdy se vás nevzdám.
Já chtěla bych žít jak víla,
tančit a zpívat celý den,
já tělo mám jak gazela...
však to bude přáním jen.
Jsem jako ten jarní květ
a ty jsi motýlem,
jako on i ty mne ve snu obletuješ,
tak probuď se, já nejsem sen!
Hudba přechází bez přestávky do další skladby, kterou zpívá kapitán Nemo (má dlouhé fousy a sedí pod cedulí s nápisem "Nobilis in nobili").
3. Hmm, Alénu já mám rád
Hmm Alénu, hmm Alénu,
hmm Alénu já mám rád,
hmm Alénu, hmm Alénu,
hmm Alénu chci milovat.
Hmm Aléno, hmm Aléno,
vzpomínáš si na ten den,
hmm Aléno, hmm Aléno,
bylo to na zájezdu cé-ká-em,
Seděla jsi u táboráku
a měla jsi svůj pytlík buráků
a jsem též seděl u táboráku
a taky jsem měl svůj pytlík buráků.
Povídala's o práci ve vaší základní organizaci
a taky v celoškolní a obvodní organizaci
a kolik srandy jste si užili,
když jste byli loni na horách...
Hmm Aléno, hmm Aléno,
pak jsi řekla svoje jméno...
A Aléno, já jsem věděl,
že budeš moje, za pár neděl!
Hmm Aléno, vzpomínáš si
na tu noc, jak byla tlustá,
hvězdy plály, tuk z nich kapal
a měsíc byl jako opar.
Hmm Aléno, vzpomínáš si
řek' jsem ti, že tě miluju.
A Aléno, a Aléno,
ty jsi na to řekla: "hmm".
Hmm Aléno, vzpomínáš si
znova jsem řek', že tě miluju.
A Aléno, a Aléno,
ty jsi znova řekla: "hmm".
Hmm Aléno, potkal jsem tě
znovu zas teprv až v Praze.
Seděla jsi v první řadě
na koncertě é-té-cé.
V ruce's měla Mladej svět
a četla sis Namlouvání.
Sedl jsem si vedle tebe
a Mišík nám zpíval předehru k milování.
A za týden na diskotéce
jsem tě poprvý políbil.
A pak už šlo
všechno snadno...
Kytary dohrávají v nemalebném duetu, do kterého se mísí přednahraný smích, v němž rozeznáváme s hysterickým despektem vyplivované slovo "láska". Antibaletka Aléna s Adamem, který mezitím přišel na jeviště a improvizoval k předcházející skladbě, spolu dále divoce trsají. Hudba opět bez přestávky přechází do další skladby a přidává se i zbytek kapely, kromě čtyř punkistů, kteří stojí ve stínu. Nemo zpívá:
4. Chci tě líbat
Chci tě líbat,
tak přijď lásko má,
nač to skrývat,
jen přijď lásko má,
koupím láhev vína.
jen přijď lásko má,
vožereš se, bude hlína,
jen přijď lásko má!
Já mám klíče vod kámoše,
ten kámo má kvartýr,
na prahu zuješ galoše
a jedem na věc, my dear,
maj dýr, maj dýr, che!
Chci tě svlíkat,
jen přijď lásko má,
budeš slastí vzdychat,
jen přijď lásko má,
trochu yohimbinu.
hmm, přijď lásko má,
uvidíš tu psinu,
jen přijď lásko má!
Poklopec je lásky brána,
a tou se mnou pudeš,
budem spolu až do rána
jenom moje budeš,
budeš, budeš, cha!
Chci tě lízat,
hmmm, přijď lásko má,
nač ji skrývat,
glc! přijď lásko má,
pustím k tomu Queeny,
hhh, přijď lásko má,
uvidíš tý psiny,
jedem lásko má!
Další plynulý přechod; Vinnetou vzdychá a zpívá:
5. Na Strahově pod Petřinou
Na Strahově pod Petřínem,
zkoušel on mne opít vínem.
Na Strahově pod Petřínou,
řek', že nechce žádnou jinou.
Na Strahově pod Petřinou,
vzdychala jsem sladkou vinou
Adam a Aléna stojí od druhého sloky v pevném objetí (v průběhu písně se musejí vyhnout jakýmkoli náznakům kopulačních pohybů a antibalet by měl vyznít co nejsentimentálněji). Po posledním vzdechu okamžitě začíná další skladba a na podium přijíždí triga s Marsem, tažená několika otroky, kteří odvlečou zuřivě se bránícího Adama do armády. Mars recituje:
6. Zelený zpěv
Zrodil se život z lůna matky,
která při tom křičela.
Bodejť by nekřičela, když ji to bolelo.
Vy byste křičeli taky!
Tatínek byl seržant u armády,
měl zelený nos a zelené ponožky,
moc mu to slušelo,
a taky nikdy nechodil po trávě.
Na zahrádce si pěstoval kytičky,
takové které nekvetou,
na skalce měl ostřici
a na záhoncích taky.
Ale děťátko už bylo umyté,
na pupeční šňůře mělo uvázanou dračí smyčku,
na ruce vytetované číslo, aby ho poznali,
a třáslo se od zimy.
Maminka se právě houpala na zahradní houpačce,
přinesli jí ukázat děťátko,
slezla z houpačky
a prohlížela si fialová písmenka na zápěstí novorozence.
Zavolala tatínka, který rozkazoval z nějakého kopce,
děťátko zakřičelo
a tatínek s maminkou zrudli.
Jeden kus zelené látky visel oběšen.
Psssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssst!!!
udělali maminka a tatínek
a děťátko zakřičelo
a tatínek se už zpola propadl.
Šli za panem doktorem,
tomu je přeci možno věřit,
má bílý plášť, v každé kapse tisíc bílých myší
a byl už taky na vojně.
Pochopil je a přejde to, když ho vychovají.
Doktorův zelený plášť se začal natahovat;
vytáhl jednu zelenou myš a ukázal ji děťátku, které ji snědlo a nekřičelo.
To je disciplína, řekl doktor.
Černé sanitní auto odvezlo všechny tři domů,
tatínek, maminka a děťátko si lehli a spali,
děťátko zakřičelo
a tatínek s maminkou se probudili.
Ale neměli už žádnou zelenou myš,
a tak tatínek došel pro služební pistoli,
odšrouboval tlumič a ucpal děťátko,
aby nekřičelo.
Mezitím než ho znovu otevřeli, bylo už trochu starší,
mohli ho pustit, aby si hrálo,
běhalo po zelených kopcích, hrálo si na vojáky,
jako to dělají všechna pořádná děťátka.
A děťátko odběhlo. Nehrálo si na vojáky,
ale bylo to opravdové děťátko, proto se také zašpinilo
a přišlo tak domů, protože to nevědělo,
že se rodičům zhnusí.
Fuj, takové špinavé děťátko!
Ale my máme automatickou pračku,
s milionem programů,
můžem s ní hrát i šachy.
Předeprali,
vyvařili,
vyždímali,
usušili,
Teď mají hezké děťátko!
Vzali usušenou kůžičku,
koupili skleněná očička
a nějakou smradlavou impregnaci.
Vycpali děťátkovou kůžičku,
než ji vycpali musela být naimpregnovaná,
zasadili očička,
zahnuli ručičku, aby salutovala.
Nožičky dali pěkně k sobě,
neslušnou a dosud nemužnou věc přikryli lampasem,
celou kůžičku vystavili do skleněné mísy, ze které vývěvou vyčerpali vzduch
a pověsili to nad dveře.
Na večer pozvali hodně zelených hostí,
ti přišli a najedli se hrachu.
Jej! to bylo dobré jídlo,
a mělo hezkou barvu!
Pak se hosté zvedli a s obdivem prohlíželi děťátko nad dveřmi.
Ó, to je hezké děťátko, volali všichni,
ale byl tam jeden a nevolal,
protože zvracel přejeden hrachem.
Tak ho zavřeli až zčernal,
ale přitom pořád uvnitř zelenal,
volal: to bylo hezké děťátko!
a nakonec úplně zezelenal.
Ale děťátko zatím rostlo, až šlo na vojnu,
dostalo plynovou masku
zabíjelo zlá trnitá křoviska
a moc se mu tam líbilo.
Taky se tam z něho stal chlap
a muž
a zesílil
a umřel.
Po skončení árie okamžik mrtvého ticha; zatmít. Zhruba po 10-20 vteřinách se rozsvítí silný reflektor na skupinu čtyř punkistů, která spustí rachot:
7. Dojedem zajisté
Dojedem zajisté
my čtyři punkisté!
Zabijem Šaryka,
upečem, sežerem,
ať krev stříká,
pod nožem, pod nožem!
Hahahaha!
Blbci jdou ve fracích
na prodlouženou
bavěj se, hodní hoši,
nic nepřeženou!
Veselo bude dnes
večer v Lucerně;
bez plesů, ježíši,
je jim mizerně.
Co tady, prasata,
na nás čumíte?
Sami nic chytrýho
asi neumíte!
Chcete žít kulturně
ve společnosti
chcete bejt jak druhý,
nemít starosti.
Blaho a peníze
jsou vaše starost,
prožrat se životem,
nasrat na věčnost!
Myslet se bojíte,
štěstí je v tuposti,
s ženskejma chodíte,
dyk jsou to kosti.
Kolektiv je droga
zapomenutí,
jedině kopance
žít vás donutí,
na chvíli, než zase
zapomenete
až se na Silvestra
všichni vožerete.
Však jednou
to skončí kdes,
my čtyři, punk a náš pes
vrátíme se zpět!
Zatím však,
je to sen,
my čtyři s naším psem
jedem stále vpřed!
Zabijem Šaryka,
upečem, sežerem,
ať krev stříká,
pod nožem, pod nožem!
Jakmile punkisté dohrají, zhasne světlo namířené na ně a nasvítí se bodově kapitán Nemo. V průběhu árie kytarista punkistů odloží nástroj a přidá se k antibaletu. Dvoří se Aléně, která po odvlečení Adama zůstala sedět s hlavou v dlaních; jakmile však punkisté spustili, zpozorněla a poslouchala. Punkista ji samozřejmě úspěšně nabalí, zatímco Nemo zpívá:
8. Milá Sally
Hmmm, milá Sally,
píšu ti o tom, jak
jsme se milovali.
Ó, Sally!
Jsem teď chlapec
v zeleném
a má dívka je tam
sama s tím degénem!
Aléna byla překrásná má láska
a chtěli jsme se brát.
Byla mezi námi i taková sázka,
že než se vrátím, nebude s nikým spát.
Vím že by mi byla
zůstala vždycky věrná,
ale von ji voblb',
potvora mizerná!
Kytarista z punku,
ten dekadentní blbec,
vyloupil moji banku,
učinil lásky konec.
Když napsala mi,
že si našla jiného,
chtěl střelit jsem
buď do sebe, či do něho.
Bohužel však sloužím beze zbraně,
bez pušky já hájím naši vlast,
a tak teď nijak nemůžu já na ně,
jako když se za mnou uzavírá past.
Plakal jsem v nocích, kdy burácela děla,
i tento papír smáčejí mé slzy.
Ach poraď mi Sally, co s tím vším mám dělat,
poraď mi Sally, ale hlavně brzy!
Reflektor namířený na Nema zhasne a rozsvítí se opačný na Vinnetoua. K Adamovi, který seděl skrčený v koutku a psal, přichází obézní ošklivá dívka v plavkách a konejší ho. Vinnetou - Teta Sally zpívá:
9. Máš pravdu, milý Adame
Máš pravdu, milý Adame,
že láska, láska je lék.
Máš pravdu, milý Adame,
že dočkal se za ni malý vděk.
Je to pro tebe jistě bolestné,
ale tak už to na tom světě chodí,
někdy si tak člověk zasteskne,
ale štěstí se zas z neštěstí zrodí!
Zkus se též sám nad sebou zamyslet,
zda byl jsi pro ni ten pravý
a že to třebas též nemohla vydržet,
vždyť pro ženskou je to o zdraví!
Tvá chyba - nemáš bejt na vojně
moch sis ji ohlídat sám
a jestli tě tvé starosti nepřebolí,
přijď do Futura do poradny k nám!
K nám, k nám, k nám,
(každé pondělí)
k nám, k nám, k nám,
(od čtyř do sedmi)
k nám, k nám, k nám,
do Futura k nám!
Aléna a punkista předstupují před oddávajícího úředníka. Sbor psychologů z Futura se ztišuje.
Úředník promlouvá:
Berete se dobrovolně?
Aléna s punkistou:
Ano
Úředník:
Tož se vemte a již se nechéte.
Buďte svorni!
Aléna s punkistou:
Žlutá barva je naše.
Úředník:
Nevyzraďte nic, co víte!
Aléna s punkistou:
Mlčelivost chrání nás!
Úředník:
Nechť vaše srdce spojí se jako tyto dva spínací špendlíky...
Vytáhne dvě obrovské sichrhajcky, vloží jim je do rukou, oni je s posvátným výrazem propojí a dívají se na sebe.
Všichni na jevišti začnou do něčeho mlátit a štěkat, do toho je vpuštěno několik psů. Rachot postupně přechází v přednahraný cinkot sklenic a křik hostů svatební hostiny, v němž dominuje opilecký hlas (a posléze sbor), který zpívá pořád dokola:
10. Finále
Tam u rybnikáááá,
ú tý hóspodýýý,
prrrrděla moje
milá do vody.
Všichni zúčastnění se sesednou ke svatebnímu stolu v pozadí jeviště a debatují, dokud divákům nedojde, že mají odejít, nebo dokud neskončí přednahraná cívka. Pokud by to možnosti sálu časově nedovolovaly, je vystoupení zakončeno znělkou z TV seriálu Čtyři v tanku a pes [což bylo použito i na nahrávce, ale z kapacitních důvodů se to na CD nevešlo, stejně jako vinnetouovská koláž v úvodu].
[Za zmínku stojí ještě praskavý zvuk v úplném závěru nahrávky, následovaný rozpačitou odmlkou a poněkud hysteroidním smíchem, což je záznam mého nakročení k potenciometru, při kterém jsem Šmašovi 0 prošlápnul poměrně kvalitní španělku, která by v relaci k tehdejší průměrné mzdě dnes obnášela asi 30.000 Kč - bezpochyby nejdražších pár vteřin, jaké jsme kdy nahráli.]
ČÁST 2 - UMAŠTĚNCI SE BOJEJ TMY
Hudebně ilustrovaná detektivní novela.
Věnováno Radimu Štrajtovi* a Miroslavu Kapkovi - Müllerovi** pro jejich nekompromisní názory na kulturu.
Základní koncepce, text novely a organizace Mistr Miš.
Texty a hudba Mistr Miš a Šmaš 0; v kolážích byly použity různé dobové zvuky, jehož původ a interpreti nám už převážně nejsou známy kromě dvou: "mámočky" byly na nějakém flexisinglu z "Kalabku" (viz Pravda o Školníkově bytu) a "Za tou naší garáží" na meziválečné šelakové desce (konkrétně Karel Hruška - Za tou naší garáží / Já líbám ručku Vám.. Madame (parodie) E REKORD 2067).
Nahráno koncem roku 1980.
Mistr Miš: zpěv, kytara, flétna, harmonika, xylofon, pille***, percussion
Šmaš 0: zpěv, kytara, pille***, percussion
Miša: zpěv, akustická kytara, percussion.
Provedeno celkem 14x v letech 1980-1988, později už nereprizováno.
1 (11). Dneska jste zase měli prasečí hody
2 (12). Milí ilegálně televizní diváci...
3 (13). instrumentální
4 (14). Na stanici policie
5 (15). instrumentální
6 (16). Vždyť heroin je, co náš stát...
7 (17). instrumentální
8 (18). Heroin je naše radost
9 (19). instrumentální
10 (20). instrumentální
11 (21). mámočky
12 (22). instrumentální
13 (23). instrumentální (ježíšmarja)
14 (24). instrumentální (marja)
15 (25). Ať žije naše policie
16 (26). Už zdvihli svý umaštěný prdele
17 (27). instrumentální
18 (28). Hygiena
19 (29). instrumentální (+ garáž)
Poznámky:
* Radim Štrajt byl ortodoxní "androš", autor výroku: "My andrgraundí až uděláme revolucí, tak půjdeme se samopalama a odprásknem každýho, kdo nepůjde s náma!", který byl ideovým leitmotivem Umaštěnců. Tuším, že ještě před listopadem a zcela jistě po něm ten hoch skončil jako celkem standardní rodinný měšťáček (ale je to informace jen z doslechu - po roce 1980 jsem ho, myslím, už nikdy nepotkal).
** Miroslav Müller (1926-1997), mimořádně nechutný bolševický kulturtrégr, jehož román S Elvírou v lázních patřil k nejumaštěnější deklaraci dechovkářské chátry, jaká bylo za komunistů vydána, i když pravděpodobně jen proto, že jiné podobné monstrosně blbé projevy "lidovosti" tehdy stačili nakladatelští redaktoři jiným soudruhům rozmluvit, nebo alespoň jejich texty nějak profesionálně převyprávět, zatímco Kapek - Müller se nedal a měl přitom dostatečnou moc na to, aby vydání mohl zařídit befelem. Ostatní soudruzi museli svoje podobně umaštěné sračky vydat až po převratu - a mnozí z nich si při tom určitě připadali jako minulým režimem utlačovaní "andrgraundí".
*** Pille byl ruský dětský syntezátorek (konkrétně tento), který se prodával v Čajce, tuším, za 280 korun. Když se z něj odstranila klávesnice a hrálo se na něj kovovou tyčkou, vyluzoval zvuky podobné thereminu.
Kompletní zpívané i psané texty
Úvod 2008
Původní koncepce Umaštěnců představovala určitou formu multimediální performance v dobách, kdy se tomu tak ještě neříkalo. V originálním úvodu (který zde nereprodukujeme) byla charakterizována jako "experimentální zmišmašování psaného textu a hudby". V praxi to spočívalo v tom, že účastníci akce dostali do ruky text přerušovaný pokynem, aby otočili stránku a dále četli až na pokyn realizátora. Byli instruováni, aby po dočtení zvedli oči; když je zvednul poslední z čtenářů, realizátor zhasnul. Znovu rozsvítil, až když měli začít číst dál (konalo se to samozřejmě vždy někdy večer, za tmy).
Neexistuje žádný způsob, jak to jednoduše zreplikovat; dalo by se to samozřejmě napsat jako nějaký interaktivní program, ale za to ta věc opravdu nestojí - brali jsme to jako anekdotu pro kamarády. Pokud by v té "noir" historce o vítězném undergroundu obratem přeměněném v nejbrutálnější establishment snad chtěl někdo spatřovat nějaké podobenství, neřkuli věšteckou vizi vývoje pro roce 1989, tak je to samozřejmě nesmysl - tak to prostě funguje vždycky...
Celý text novely beze změn přinášíme níže - jsou to ty prozaické pasáže, které nejsou kursivou. Mezitím jsou kursivou mluvené texty a texty písniček, které v Umaštěncích znějí - na rozdíl od jiných kreací Mišmaš studia těch písniček ostatně nebylo mnoho, což logicky vyplývá z podstaty projektu. Pokyny pro čtenáře se snažíme znázornit nápisy TMA / SVĚTLO. Samozřejmě to není vždy úplně přesné, nicméně pro hrubou představu by to mělo stačit.
Nahrávka na CD je zcela kompletní - z kapacitních důvodů bylo jen asi o 10 vteřin zkráceno dlouhé monotónní cinkání xylofonu v závěrečné skladbě (19, respektive 29 na CD - s ohledem na to, že pro správnou orientaci na CD vždy stačí jen přičíst deset, ponecháváme v tomto oddílu názornější číslování skladeb znovu od jedné).
Kvalita zvuku je, bohužel, stejně jako u Čtyř v punku, velmi mizerná - obě nahrávky byly uloženy na pásce Emgeton, která se zachovala věrna své neblahé pověsti, takže i o pět let starší nahrávky Rockoru po letech znějí z pitomého enderáckého Orwa líp. Původní kopie na kazetě byla ke vší smůle pořízená na nějaký americký Memorex, což byl chromdioxid první generace - a snad nejhorší kazeta, jakou jsem kdy měl v ruce; nahrávky se z ní po letech ztratily téměž beze zbytku.
Ze všech CD Clysmatu tudíž tohle obsahuje nejvíc digitálních úprav zvuku; nabydete-li dojmu, že tomu moc nepomohly, pak je to jen proto, že jste to neslyšeli předtím.
TMA
1. Dneska jste zase měli prasečí hody
Dneska jste zase měli prasečí hody,
to jste se zase jednou nažrali,
máte se a lesknou se vám huby,
zase o kus tlustší, než jste bejvali.
Umaštěnci se bojej tmy!
Umaštěnci se bojej tmy!
Prase je váš vzor,
má ladný tvar,
ten krásný tvor,
boží je dar.
Umaštěnci se bojej tmy!
Umaštěnci se bojej tmy!
Sedíte rozvalení v křeslech
a pupky se vám natřásají
možná jsem se jenom přeslech,
divný sny se mi teďkon zdají.
Umaštěnci se bojej tmy!
Umaštěnci se bojej tmy!
2. Milí ilegálně televizní diváci
SVĚTLO
Opatrně, neustále se ohlížeje, plížil se Vegetta do garáže. Bylo zde vlhko. temno a páchlo to po starém oleji. Na chvilku stanul, zaposlouchal se bedlivě a poté odsunul nenápadnou dlaždici v rohu pod dřevěným ponkem. Do vzniklého otvoru se supěním vsoukal své odulé údy, stekl z několika schodů do tajného sklípku a pečlivě zasunul na původní místo poklop opatřený spodním držákem. Letmým pohledem zkontrolovat zvukové těsnění; bylo v pořádku.
Ve sklepě se krom Vegetty nacházela pouze slabě svítící žárovka na špagátku u stropu, polstrované křeslo, nedopitá sklenka piva, půl basy lahvových desítek a televizní skříňka napojená na kabel od žárovky. Vegetta zapnul televizi, rozvalil se labužnicky v křesle, otevřel novou láhev a zíral do pomalu se rozsvěcející obrazovky...
TMA
Milí ilegálně televizní diváci. Je osmnáct hodin, třicet minut; začínáme naše každodenní dvouhodinové ilegální vysílání. V devatenáct hodin uvidíte obvyklý přehled zpráv a od devatenácti třiceti další pokračování seriálu Osamocený bojovník. Dnešní vysílání ukončí krátký záznam z ilegálního kabaretu Stolní olej od dvaceti hodin deseti minut. A teď až do začátku zpravodajské relace vám bude hrát ústřední ilegální soubor Umaštěnka. Přejeme vám příjemnou zábavu.
SVĚTLO
Vegettovi se rozzářily oči, blaženě poklepával do opěradla křesla a podupával nohou do rytmu. Dědkové na obrazovce se odvazovali plni radosti a váleli to, jako by jim bylo čtyřicet.
"To je jiná muzika než ten zasranej undergound!" bručel si Vegetta pod hustý knírek a jako by chtěl dodat svým slovům vážnost, začal pokyvovat do taktu hlavou. Zapomněl na celé své okolí; duše mu prolnula s hudbou, kterou miloval, odnášejíc s sebou i jeho smysly kamsi do transcendentna.
TMA
řev
SVĚTLO
3. instrumentální
"Máme tě, ty hajzle!" zařval mu z ničeho nic kdosi do ucha. "Teďka už to máš marný, svině umaštěná! Vstaň a pracky nahoru, pse! A vypněte někdo ten obskurní krám!!!"
Překvapený Vegetta s rukama zdviženýma ke stropu se udiveně rozhlížel po okolí, které pro něj po několik desítek vteřin sestávalo pouze z černých kruhů; tak byl oslněn halogenovou lampu, kterou mu vrazili před obličej. Když se mezi soubor geometrických útvarů začalo vkládat cosi ze skutečně existujícího okolí, zjistil, že z obou stran na něj míří šest mužů samopaly, sedmý pak stál přímo proti němu pod otevřeným vchodem do sklepa. Jak se jeho zření jasnilo, s hrůzou zjistil, že hledí do tváře obávanému detektivu, kterému se v zločineckých kruzích jinak neřeklo než Tvrdý Ucho.
Tvrdý Ucho byl chlap jako hora; husté černé vlasy drsné jako koňské žíně mu sice nesahaly až pasu, přesto však měřily ne méně jednoho metru. Mohutný vous zarovnaný vpředu stejně s vlasy zakrýval zřejmě předsunutou sveřepou bradu; z ocelově chladných očí mu čišela mlčenlivá nenávist. Oblečen byl zcela civilně do vyšisovaných riflí, na hlavě měl květovaný klobouk s mexickým okrajem. Ještě nějakou dobu si měřil Vegettu, pak pokynul svým boys, aby sklonili hlavně samopalů, a bez hněvu, ale rozhodně pravil:
"Tak jsi skončil, hochu, pojď!"
A Vegetta se sklopenou hlavou nastavil ruce na želízka, naposledy se rozhlédl po svém sklepě a odevzdán osudu vyšel po schodech do garáže následován šesti mlčenlivými policisty.
TMA
4. Na stanici policie
Na stanici policie,
podzemní fízlík stojí
a Vegettu pěstí bije,
toho to hrozně bolí.
Na stanici policie,
vyslýchají Vegettu,
ač Vegetta bolestí vyje,
nedostanou z něj větu.
5. instrumentální
SVĚTLO
Budova policejního úřadu měla 6852 oken. Za jedním z nich seděl Vegetta a tvářil se tuze zkroušeně. Tvrdý Ucho stál proti němu, unaven celodenním výslechem.
"Ty zavilý zarputilče, což myslíš, že ti pomůže držet hubu? Budeš-li mluvit, přičteme ti to jako polehčující okolnost. Vždyť víš, že tě můžem taky po-vě-sit!"
Vegetta neodpověděl, sklonil hlavu ještě níž a škytnul. Tvrdý Ucho na chvíli pocítil něco jako soucit. Vyňal ze stolu dvě injekční stříkačky, několik ampulek a šňupací krabičku.
"Chceš radši herák, nebo koks?" nabídnul docela přátelsky Vegettovi.
"Já nechci," řekl Vegetta.
"Jen se neostýchej, je to dobré zboží. Koks přímo za Šanghaje!"
"Já... já... já to svinstvo neberu!" vyhrknul Vegetta.
"Jakže?" vzkřikli fízlové sborem, a vrhli se na nebohého Vegettu.
TMA
6. Vždyť heroin je, co náš stát...
Vždyť heroin je, co náš stát
nejlepšího ti může dát.
Každý undergroundový občan
má dnes už právo na kokain.
Morfin, heroin, papaverin, atropin.
lyserdžikum dietylamidum,
ergotamin, skopolamin, nikotin,
trifenidyl, fenmetrazin, BUM!
Naše undergroundová revoluce
svrhla všechny prohibice.
Ty co s náma nešli, jsme postříleli,
dostali to, co chtěli.
Morfin, heroin, papaverin, atropin.
lyserdžikum dietylamidum,
ergotamin, skopolamin, nikotin,
trifenidyl, fenmetrazin, BUM!
Bratry a sestry z lidí dělá heroin!
7. instrumentální
SVĚTLO
"Ten prašivý kojot zanedbává své občanské povinnosti! Chopte se ho a dejte mu, co mu náleží!"
"Ugh," zamumlal Vegetta, když do něj policisté vbodli obsah všech ampulek, co ve stole našli. "Velký Máslo..."
"Velký Máslo?" vykřikl Tvrdý Ucho. "Co je s ním?" cloumal s Vegettou. Ale ten ho už neslyšel. Byl tak sjetý, že nemohl hovořit.
"Odneste toho měkkejše," opovržlivě pronesl Tvrdý Ucho. "Až se probere, však on nám vše poví, skunk!"
TMA
8. Heroin je naše radost
Heroin je naše radost
budiž zdráva radosti,
usedáme odmaštěni
ke své sladké žádosti.
9. instrumentální
SVĚTLO
M. M. Cozza (křestními jmény Mary Macatá po matce), dcera policejního prefekta L. J. Hairo (křestními jmény Lou Jebák po otci) se vracela z odpolední šichty v loděnici značně znavena. Stavila se proto na kus řeči s ostatními přístavními dělníky, svými kamarády.
"Čao kámoši," zahlaholila. "Taky jste dnes tak ztahaní jako ochočení koně? Nemáte někdo krapet marjánky? Já už nemám ani krapet marjánky. Poslední na mě ráno vysomroval Džony. Ráno, lišák podšitá!"
"Uhodla's Cozzo, nemáme ani krapet marjánky," řekl Ruda, vyčouhlý výrostek.
"Ttttak si, dddděti, načnem ňákou bbbbednu, nne? Ddddyž už se tady s ttttím ddddřeme jako óooochočení kkkkoně!" zvolalal již značně zhulená Carmen a vrhla se s nožem v zubech k nejbližší bedně, na níž bylo velkými písmeny napsáno MARIHUANA IA netto 1000 kg. Vyňala nůž z úst, tato pak zavřela a otevřela bednu.
"Tttttttttttttttttttumáte, děti!" jala se rozhazovat balíčky marijány mezi ostatní.
"Hhhhhhehehele, ccco je to tttady?" otevřela zase ústa překvapením. Shlukli se kolem ní. Před šokovanými zraky dělníků se objevil úplně nový televizní přístroj.
"Oh fí, sakrblé!" vzkřiknul znechuceně teplouš Andy. "Co nám to sem z toho Hoňkoňgu posílají za svinstvo?"
"A není to nějaký nový druh marjány?" optala se Cozza.
"Což nezříš, ty tupá krávo, že nám sem nějaká pašerácká banda vozí tyhle hnusárny? To je určitě práce těch umaštěných tlam! Musíme zavolat policii!"
"Ano, ano, zavolejme pro policii," pištěla tlustá Aléna.
Ale Tvrdý Ucho už byl tady.
"Tak co se tady děje, co se tady děje?"
"Kkkkdo tě sem vvvymrd, ttty čuráku?" ptala se již značně zhulená Carmen.
"Policie," odpověděl Tvrdý Ucho a dodal: "Tu frázi si musím poznamenat, je velice originální." Vytáhnul notýsek a psal, mumlaje si pro sebe: "kdo mě sem vymrd, ty čuráku." Tu padl jeho pohled Cozze na živůtek. "Takové letiště jsem ještě neviděl, na tom vystavím hangár domova," zamiloval se do ní na první pohled. A měl proč. M. M. Cozza byla sotva půldruha metru vysoká krasavice s hlavou porostlou pikantními černými štětinami a zdravým obličejem, z něhož zářil kolektivní undergroundový duch. Rozhodl se rychle.
"Vyčkejte zde do příchodu expertů; s ničím ani hnout! A vy půjdete se mnou!" ukázal na Cozzu, chytil ji kolem pasu a pokývnutím se rozloučil s ostatními.
TMA
10. instrumentální
SVĚTLO
"Jste krásná, lady," podotkl Tvrdý Ucho, když vyšli s Cozzou ze skladiště.
"Hi," škytla cudně. "Nechcete mi tykat?"
"Ano!" poskočil policista radostně. "Ty mně taky!"
"Hi! Tož ano, ale jak se jmenuješ?"
" Tvrdý Ucho, ale můžeš mi říkat Šimon.
A políbili se a tak dále.
TMA
11. mámočky
12. instrumentální
SVĚTLO
Policejní prefekt L. J. Hairo právě končil svou přednášku v základní dvouleté škole.
"A tak teď, milé děti, není nikde nic takového. Všude je spravedlnost a všeho dostatek. O základní potřeby každého je postaráno. Ani vás už nikdo netrápí se všelijakými zbytečnostmi, které se dřív do dětí hustily, aby věřili tomu, co říkal establishment. A proto se všichni radujte, protože jste vzájemně bratří a sestrý, a já jsem taky váš bratr a vy jste taky moji bratří a sestrý."
Uklonil se lehce a předal slovo učiteli.
"Je mi vás líto, prasata," zahájil oblíbeným citátem nesmrtelného klasika, jako obvykle provázen freneticky nadšeným pískotem dětí. "Zopakujte mi teď někdo v stručnosti, co jste se dnes od bratra prefekta dozvěděli."
"Že je herák príma, že jsme anrgraundí, že nemáme spát s ženskejma, dokaď nám nestojí, že jsou umaštěnci svině a nemáme poslouchat Moravanku a Prodanku, ale můžem Bethóvena, pač měl háro!" volaly všechny děti o překot.
"Tak dost," přerušil je učitel. "Pěkně jeden po druhém. Třeba ty Joe. Jak to bylo na začátku?"
"Napřed byli hnusný umaštěncí, co nám ubližovali, tak jsme udělali revolucí, a teď nejsou žádný umaštěncí."
"Ale ještě jsou, Joe, schovávají se před námi. A co uděláme, když je najdeme, Frederiko?"
"Zabijeme je!" zakoulela tlustá holčička s copánky krvežíznivě očima.
"Správně! A co je underground, Harry?"
"Underground je naše naděje, underground je vše nové, underground je budoucnost lidstva, underground je jediná správná víra, underground je pravá kultura, underground nám ukázal cestu a... a... a... Warhol a Zappa a Velveti a Beefheart a... Mekas a Plastici ...a underground je naše všechno!" vychrlil ze sebe největší šprťoun ze třídy, div se samou horlivostí nezalknul.
"Ano, tady Harry dobře vyjmenoval některé proroky, které všichni známe a uctíváme. Ale musíme si uvědomit, že ne všichni dorosteme jejich výše, jejich velikosti. Většina z nás bude jen řadovými bojovníky, kteří budou nápomocni při dalším rozvoji naší nové společnosti, tak jako šly naše armády do boje proti konformismu a měšťáctví, tak jako ti bezejmenní, kteří svrhli stokrát prokletou vládu establishmentu!"
Učitel se rozohnil a pokračoval v řečnickém projevu, nedbaje prefektových významných pohledů na náramkové hodinky. Konečně zchvácen zastavil uprostřed věty.
"Děkujeme ti, bratře učiteli," navázal rychle L. J. Hairo, aby se pedagog nestačil znovu rozhovořit. "Překročili jsme bohužel již dosti podstatně dobu vyhrazenou dnešní besedě. Byl jsem s vámi rád. Good bye, boys and girls!" ukončil prefekt a rychle odkráčel na policejní ředitelství, kde ho kromě obvyklých povinností čekala i strašlivá novina.
TMA
13. instrumentální (ježíšmarja)
SVĚTLO
Asi šest hodin poté, co odešli ze skladiště, přišli Tvrdý Ucho s Cozzou do vedlejší budovy - policejního ředitelství. Zamkli se do příslušné kanceláře a po nějaké době si Tvrdý Ucho zavolal dozorčí službu.
"Co nového, seržante?" optal se Tvrdý Ucho, zapínaje si neposlušnou pravou kšandu.
"Nic, inspektore," zasalutoval ten bodrý muž a snažil se vyhnout pohledu na rozcuchanou Cozzu, "Vegetta spí jako Warholův Sleeper a žádnýho novýho nepřivedli."
"Dobře seržante, zkuste ho vzbudit, a když se vám to povede, přiveďte ho ke mně. A zaklepejte, než vejdete. Odchod!"
"Ty máš ale oddané a vychované služebníky," ozvala se Cozza, jakmile seržant zmizel. Pak se nyvě zahleděla na Tvrdý Ucho a šelmovsky dodala: "Ale mě se stejně nejlíp líbí ten tvůj nejtvrdší, nejoddanější a nejvychovanější služebník..." (A tak dále.)
TMA
14. instrumentální (marja)
SVĚTLO
"Inspektore, inspektore!" vtrhnul do kanceláře seržant v obličeji bledý jako stěna, což se vlastenecky doplňovalo s modrým válečkem na zdech místnosti a rudě zpocenými rameny, zády a zadnicí Tvrdého Ucha, které účelně skrývaly před nepovolanými zraky tělo M. M. Cozzy.
"Říkal jsem klepejte!" zahřměl Tvrdý Ucho hrozivě, ale seržant si toho ani nevšimnul a koktal vyděšeně:
"Vegetta, inspektore, Vegetta..."
"No rychle, co se stalo?"
"...je úplně tuhej!" vydechnul konečně seržant.
Inspektor vzdychl a již smířlivěji pravil: "To však stále ještě neznamená, že sem musíte vtrhnout jako do hospody! Konečně - dalo se čekat, že takovou dávku nepřežije, když není zvyklej."
"Ach ne, inspektore!" vykřikl zoufale seržant. "Vy jste mě nepochopil! Je zastřelenej! Někdo ho zabil!"
Od toho okamžiku se události hrnuly jedna za druhou. Ještě než se stačil Tvrdý Ucho vzpamatovat z překvapujícího odhalení, vtrhli do kanceláře další dva policisté s výkřikem: "Umaštěnci, umaštěnci!"
"Všichni ven!" zařval inspektor. "Svolejte poradu a počkejte, dokud nepřijdu!"
"Mary," pravil pod sebe, když ostatní odešli. "Vstaň a obleč se, povinnosti mě volají do služby. Nad obzorem se stahují temné mraky. Budeš vždy stát při mě, milá?"
"Hi," podotkla Cozza, "vždyť tě miluji! Odskočím asi jen k tatínkovi a hned přijdu a budu ti stát po boku ve chvílích nejtěžších."
Objali se, políbili a tak dále. Pak se Cozza oblékla a tiše zmizela.
TMA
15. Ať žije naše policie
SVĚTLO
Ať žije naše policie, ať žije náš underground
Ať žije naše policie, ať žije náš underground...
Poradní místnost hučela tichým hovorem detektivů. Schůzi zahájil náměstek prefekta referátem o úspěších undergroundu v posledních třech měsících. Až pak dostali slovo ti dva policisté, kteří předtím křičeli cosi umaštěncích.
"Kolegové a bratří, mám pro vás špatné zprávy. Jak již možná víte, objevili jsme stopy po činnosti pašerácké bandy v loděnici. Na inspektorův rozkaz byl vyslán zvláštní tým ozbrojených mužů, aby se ukryli okolo skladiště a v zárodku podchytili každý pokus o převzetí pašovaného zboží. Já - zde s bratrem - jsme viseli tajně připoutáni u stropu, každý v jednom roku místnosti. Nečekali jsme dlouho. Kolem desáté vtrhla do skladištních prostor horda ozbrojených umaštěnců. Rozpoutala se krátká přestřelka. Několik našich mužů bylo zraněno a všichni ostatní kromě nás dvou přešli na stranu nepřítele."
Nastalo kratičké ponuré ticho, do kterého se marně potlačovaným smíchem hlasitě rozhihňalo několik policistů sedících v rohu.
"Co je tady k smíchu?:" zahřměl Tvrdý Ucho.
"Ta-tady Frankie nám vy-vykládal vtip," prohýbal se smíchy jeden z dotázaných. "Fra-Frankie, řekni to všem, ať se taky zasmějou!"
Frankie se tázavě podíval na Tvrdý Ucho, a když ten přikývnul, spustil: "Víte, kolik je zapotřebí andrgraundovejch fízlů k zašroubování žárovky?" - a sám si hned odpověděl: "Dvacetjeden - jeden ji zašroubuje a zbylejch dvacet kecá o dalším úspěchu andrgraundu."
"Ho, ho, ho," řekl Tvrdý Ucho a zastřelil Frankieho. "Má ještě někdo něco veselého?" otázal se odfouknuv kouř od hlavně pistole. "Ne? Nuže - podržím si slovo. Mezi námi," obrátil se k ostatním, "je špión umaštěnců. Možná sedí v této místnosti a slyší každé mé slovo. Možná dnes úmyslně nepřišel, aby..."
"Promiňte, že vám skáču do řeči, šéfe," pronesl rychle jeden z dvojice mužů, kteří se vrátili z loděnice.
"Nic se nestalo," pronesl s ledovým klidem Tvrdý Ucho a zastřelil ho.
"Tedy abych dokončil, co jsem chtěl říci. Mezi námi se skrývá umaštěný špion a vrah. Vrah, který úmyslně zabil vězně, jenž nás mohl přivést na stopu Velkýho Másla. Nyní provedeme zkoušku. Půjdu a každému z vás píchnu plnou dávku heroinu."
A co řekl, vykonal. Nikdo neodmítnul.
"Udělali jste mi radost, že jste všichni zůstali věrní svým občanským povinnostem," zasmrkal dojatě Tvrdý Ucho po skončení examinace. "Abych vás přesvědčil, že i já to myslím dobře, píchnu si před vašima očima dvojitou. Má někdo nějakou poznámku?" otočil se vyzývavě do publika.
"Já bych..." přihlásil se rozpačitě zbylý policajt z loděnice.
"Mluv!" poručil Tvrdý Ucho.
"Ještě než jsme se s nebožtíkem kolegou nepovšimnuti odřízli od stropu, vyslechli jsme rozhovor umaštěnců. Po zuby ozbrojené umaštěné pluky zaútočí dnes ráno pod vedením Velkýho Másla na město. Signál ke kontrarevoluci bude dán přesně ve tři."
Všichni v místnosti zesinali a pohlédli na hodinky. Bylo za minutu tři.
"A to nám říkáš teprve teď, ty zvíře?!" zařval Tvrdý Ucho a zastřelil ho. Jako na povel vytryskla nad obzorem ohnivá záře a i přes dvojité okenní tabulky zazněl křik a vzdálená střelba
TMA
16. Už zdvihli svý umaštěný prdele
Už zdvihli svý umaštěný prdele,
už zdvihli, a jak se tvářej vesele,
už zdvihli svý tučný těla z postele,
už zdvihli, jo včera byla neděle,
už se zdvihli, tož dneska pudou do práce,
už se zdvihli, to bude zase legrace,
už se zdvihli, a teď se mačkaj v tramvaji,
už se zdvihli, a u píchaček čekaji.
Umaštěnci jdou, hou, hou!
Komu se nelení,
tomu se zelení;
co se mu zelení,
po tom nám nic není!
Celý den pracujem,
potom se radujem!
Máme televizi,
naše strasti zmizí!
Komu se nelení,
tomu se zelení;
co se mu zelení,
po tom nám nic není!
Už zdvihli svý umaštěný prdele,
už zdvihli, a jak se tvářej vesele
už zdvihli svý tučný těla z postele,
už zdvihli, jo včera byla neděle,
už se zdvihli tož dneska pudou do práce,
už se zdvihli, to bude zase legrace.
Umaštěnci jdou, hou, hou!
17. instrumentální
SVĚTLO
Většina města byla již rukou povstalců, ale policejní stanice dosud vzdorovala. Z každého okna byla vystrčená hlaveň samopalu či strojní pušky a všechny zběsile pálily do davů obléhajících hlavní budovu. Tvrdý Ucho stál na parapetu přimáčknut ke zdi a střílel po všem, co se kde hnulo. Tu vrzly dveře. Inspektor se prudce otočil s rukou napřaženou k palbě, jakmile však uviděl, kdo přichází, nechal ji pomalu klesnout.
"Zdráva, miláčku?" otázal se Cozzy. Přikývla a upřela na něj své černé oči.
"Pojď se mnou," pokynula a Tvrdý Ucho jako uhranut odstoupil od okna a nechal se vést ze schodů až do suterénu, kde vklouzli do tajné chodby za plynovým kotlem. Šli dlouho mlčky; až teprve na vzduchu, na nábřeží řeky vedoucí od loděnice daleko za město, se zmohl na slovo.
"Proč jsi mě odvlekla, milá, z míst, kde mě bylo nejvíce zapotřebí? Na milování bude dost času později..."
"Nebylo tě tam zapotřebí. Všichni policajti by dávno dostali rozkaz vzdát se, kdybych tě nepotřebovala dostat z té mely. Byli by tě zabili - nenávidí tě ze všech nejvíc."
"Ale jak to můžeš vědět?" vykřikl Tvrdý Ucho a hlavou mu blesklo hrozné podezření.
"Miluji tě," odpověděla vyhýbavě a objala ho. Vytrhl se jí a přísně se na ni zahleděl.
"Od otce?"
"Ano," přikývla. "jak jsi na to káp?"
"Tvůj fotr je Velký Máslo!!!" zařval. "On taky zabil Vegettu, to on zorganizoval celou tuhle hnusnou kontrarevoluci! A my jsme mu věřili a na slovo jsme ho poslouchali - toho povedeného prefekta!"
"Ale ty můj hlupáčku... Kontrarevoluce se přeci nedá vyfouknout z mejdla. Všichni ve vládě jsou už dávno umaštěnci - jakmile se kdokoliv dostane k válu, je už jen otázkou času, kdy se od něj umastí. Zakrátko i ty bys..."
"Ty kurvo!" vzkřikl Tvrdý Ucho. "Ty kurvo smradlavá! Mazej pryč!" fackoval ji, "Táhni, než tě taky zabiju! A já tě miloval... Zmiz, svině!" Kopal ji břicha a do boků, dokud nevstala a neutekla zpět do podzemní chodby. Sám se přehoupnul přes nábřežní zeď a vydal se po asfaltové silnici směrem k dokům. Rozednívalo se.
Uviděl, jak naproti kdosi běží. Praštil sebou o zem a zamířil.
"Nestřílejte, šéfe, nestřílejte!" volala postava.
Vstal.
"To jsi ty, seržante? Co nového ve městě?"
"Všechno v prdeli, inspektore," sděloval udýchaně. "Prosrali jsme to na celý čáře. Všichni se vzdali a přidali se u umaštěncům. Teď tancujou na náměstí při dechovce!" odplivnul si.
"Poběž se mnou, musíme alespoň něco udělat!"
Přiběhli k loděnici. Mezi pilíři plavaly v řece metráky marihuany. Byl to děsivý a smutný pohled.
Vtrhli do skladu. Nové televizory stály vybaleny a srovnány do řad.
"Popadni nějakej sochor," zařičel Tvrdý Ucho nepříčetně a sám se vrhnul s železnou tyčí proti první obrazovce. Ničil a rozbíjel, co mu přišlo pod ruku. Pojednou vtrhli do dveří tři pánové v kvádrech a buřinkách, vytáhli pušky a zastřelili seržanta i Tvrdý Ucho. Ten, když se skládal k zemi, vykřikl z plna hrdla, ale nikdo ho neslyšel, ani on sám, neboť vlastní zoufalý sten mu přehlušilo hučení krve v uších.
TMA
18. Hygiena
Hygiena, hygiena...
Denně se mejete,
a porád páchnete,
voňavkou voníte,
a přitom smrdíte.
Krémem se mažete
a porád páchnete,
voňavkou voníte,
a porád smrdíte.
Krémem se mažete
a přitom páchnete,
ve vaně ležíte,
přitom furt smrdíte.
Hygiena, hygiena...
Vůbec mi nepřísluší,
soudit pach vašich duší,
jen je mi z vás na blití,
jak jste všichni umytí,
jak jste všichni vymydlení,
k poslušnosti vycvičení.
Hygiena, hygiena...
Vy hyeny, vy hyeny,
Vy hyeny, vy hyeny,
Vy hyeny, vy hyeny,
umaštěný.
Život vám, hyenám,
nedám...
19. instrumentální (+ garáž)
SVĚTLO
Tvrdý Ucho se probudil z temnot, které se nacházejí před branou smrti. Čísi ruka ho hladila po čele. Otevřel oči.
"On žije! Bože, děkuju ti, bude mi žít!"
"Ty věříš v Boha, Cozzo?" otázal se slabě Tvrdý Ucho.
"Ne, já vím Boha. Bůh je sen. Vysníme-li si něco, existuje to, známe to. Vysnili jsme si Boha i objektivní realitu, vysnili jsme si underground i establishment, vysnili jsme si sami sebe. Neexistuje nic než sny, který jsme přijali za skutečnost."
"Mým snem bylo zemřít doma, v undergroundové vlasti."
"Ale víc bylo těch, kteří měli jiný sny. Heroinový sny jsou temný a UMAŠTĚNCI SE BOJEJ TMY! Vysnili si svý šedý světlo obrazovek a zvítězili."
"A co já mám dělat se svým snem?"
"Máš tři cesty - bojovat za něj a umřít za něj, utýct do hor a snít si v samotě, nebo vyměnit svoje sny za cizí."
"Ale moje přesvědčení..."
"Nemáš žádný přesvědčení. Lidi, se kterejma ses stýkal, ti vnutili svoje undergroundový sny. Ostatně první cesta je ti dokořán otevřena. Teprve teď budete skutečným podzemím. Underground potřebuje k pravý existenci ilegalitu, jinak je jen salónní sračka. Teď, když vaše činnost získá mysterium zákazu, vznikne opravdovej underground. Prožiješ slasti bojovníka za pravdu a zemřeš za myšlenku, za sen. Nestačíš-li procitnout před smrtí, bude krásná."
"A procitnu-li?"
"Pak ti Bůh buď milostiv, aby tvoje poslední chvilky neměly dlouhýho trvání. Jestliže se probudíš ze snu, přestaneš se cítit jako člověk, na okamžik se staneš vyšším tvorem a uvědomíš si skutečnost, že žádnej z tvejch snů neexistoval, žes zbytečně promarnil svůj život na týhle zemi. Pohlídneš do propasti věčnosti a poznáš marnost; pocítíš hrůzu větší než kdykoli předtím - hrůzu z nicoty! A hezounká smrt ti pak bude osvobozením z nejhoršího utrpení."
"A po smrti?"
"Co chceš slyšet? Že smrt je definitivní konec všeho? Nebo že je počátkem tvýho nebeskýho štěstí? Že tvoje duše reinkarnuje do těla stromu? Vysni si co chceš, jediná svobodná volba, kterou ve smrti máš, je volba právě tohohle snu - tvý postmortální víry."
"Chci slyšet, co je skutečně smrt, copak nerozumíš?"
"Smrt, stejně jako život, je sen. Vidíš svý bližní umírat, ale co ti zaručí, že to není přelud? Třeba vůbec nikdo neumírá, jen ve skutečnosti něco v tobě už nechce mít určitý lidi vedle sebe, tak poručí smyslům, aby je "umřely" - ve skutečnosti jen přestaly vnímat."
"Blbost, vždyť smrt blízkého často lidem působí takovou bolest, že je to také div nezabije."
"Tvůj sen ale na rozdíl od tebe dobře ví, že pořádný neštěstí a bolest jsou ve skutečnosti balzám pro tvoji zvrhlou duši, která vyžaduje utrpení, jelikož jen tak se může rozvíjet a zocelit."
"A není to vše jen tvůj sen, Cozzo?"
"Je, Šimone. Co jinýho chceš slyšet od člověka než jeho blbou, opovrženíhodnou víru? Pravdu? Hledej ji sám v sobě, nikde jinde určitě neexistuje. Ale nejspíš najdeš zas jen sen, třebas bude pravdě blízkej a podobnej. Nikdo nedohlídne až na dno, snad krom několika mlčenlivejch, kteří bdí na svým osudem."
"I nad osudy ostatních..."
"Ale ne, ty je nezajímají. Každej vnímá jen sebe sama a svůj osud a ostatní lidi jen tehdy, pokud mu něco přinášejí - slast, štěstí, nebo poznání, podle toho, co od světa čeká - nebo pokud můžou do jeho osudu nějak zasáhnout - ublížit mu, nebo prospět."
"A co ty stovky lidí, kteří svůj život oddali péči a starosti o jiné?"
"Je-li pro ně posláním a radostí starat se o druhé, je přece zas jen egoismus, neboť jim to přináší pocit štěstí."
"Co pravá láska?"
"Sen vzdorující definici..."
"Tak jako tvoje láska ke mě?"
"Ale houby! Ta nemá se skutečnou mystickou velkou láskou nic společnýho. Normální symbiotickej pud, kterej mi velí vyhledat vhodnýho samce a množit se. Ty jsi ten nejlepší samec, a proto tě miluju!"
"Co mám tedy dělat?" otázal se Tvrdý Ucho zoufale.
"Především už jdi konečně s těma svejma blbejma otázkama do prdele! Já jsem normální buchta a nebudu si tady věčně hrát na Klímu jenom proto, že jsi skoro mrtvej! A jinak prostě: změň svý sny! Underground i establishment jsou stejně jen různý formy téhož. Není mezi nima prakticky žádnej rozdíl - obojí je jen masa lidí, za kterou se můžeš schovat, tlouct se hrdě do prsou a křičet MY! Ani jedno není pokrok - ten údajnej pokrok je totiž vždycky jen to, co je zrovna zakázaný. Změň svý sny a odejdi se mnou, vychováme svý děti v teple a světle televizní obrazovky a budem trávit večery a týdny a roky našich životů v radosti, kterou nám dá pocit sounáležitosti našich snů...."
"Umaštěnej hangár domova..." přerušil ji Tvrdý Ucho a pokýval hlavou. "Jsem ještě slabý - podepři mě, Marie, půjdeme."
"VEZMĚTE KLADIVA A ROZBIJTE TELEVIZE, DOKUD JE ČAS!" vykřikl seržant z agonie a zemřel.
TMA
Poslední poznámka
Scéna se "zkouškou věrnosti" heroinem mimochodem nebyla parafrází scény s testem krve z Carpenterovy Věci; ten film byl natočen až o dva roky později. Žádná z nahrávek na tomto CD nebyla nikdy zařazena na kazety, které jsme pouštěli do širšího oběhu; jde tedy ve sto procentech o první vydání fláků, které do roku 2008 slyšelo nanejvýš nějakých dvacet, třicet lidí. Carpenter tudíž Umaštěnce zcela určitě neznal a byla to jen běžná kongenialita.
Mistr Miš, září 2008
MP3 KE STAŽENÍ:
(vše bitrate 128)Chci tě líbat + Na Strahově pod Petřinou [7:46] (8 MB)
Dojedem zajisté [2:08] (2 MB)
Vždyť heroin je, co náš stát... [1:10] (1 MB)
Už zdvihli svý umaštěný prdele [2:02] (2 MB)
Hygiena [2:52] (3 MB)
Objednejte si originální CD nebo FLAC!
Diskografické údaje
CLYSMA 20 LITRŮ / MIŠMAŠ STUDIO - ČTYŘI V PUNKU A PES + UMAŠTĚNCI SE BOJEJ TMY
LA03CD. První vydání září 2008. 22 nečíslovaných exemplářů. Průhledný jewelcase; booklet = dvojlist oboustranně potištěný barevným laserjetem, oboustranně potištěný inlay; barevně potištěné CD-R Kodak, osm přednostních exemplářů na CD-R Kodak Gold. Po rozebrání nákladu už nebude dopalováno a zůstane v nabídce jen jako FLAC.
Ve formátu FLAC 20 Kč.
Tracklist (total 79:56)
A) ČTYŘI V PUNKU A PES: 1. Svoboda, svoboda, Štěpáne 0:28 / 2. Jsem mladá moderní dívka 4:26 / 3. Hmm, Alénu já mám rád 3:43 / 4. Chci tě líbat 3:09 / 5. Na Strahově pod Petřinou 4:38 / 6. Zelený zpěv 6:27 / 7. Dojedem zajisté 2:08 / 8. Milá Sally 3:20 / 9. Máš pravdu, milý Adame 3:20 / 10. Finále 4:58
B) UMAŠTĚNCI SE BOJEJ TMY: 11. Dneska jste zase měli prasečí hody 2:11 / 12. Milí ilegálně televizní diváci... 1:51 / 13. instrumentální 2:27 / 14. Na stanici policie 1:19 / 15. instrumentální 1:03 / 16. Vždyť heroin je, co náš stát... 1:10 / 17. instrumentální 0:32 / 18. Heroin je naše radost 1:45 / 19. instrumentální 2:44 / 20. instrumentální 0:41 / 21. mámočky 0:49 / 22. instrumentální 3:51 / 23. instrumentální (ježíšmarja) 0:55 / 24. instrumentální (marja) 1:34 / 25. Ať žije naše policie 4:11 / 26. Už zdvihli svý umaštěný prdele 2:02 / 27. instrumentální 3:36 / 28. Hygiena 2:52 / 29. instrumentální (+ garáž) 7:45
© Lege artis 1980, 2008
Úvodní strana ŠKOLNÍKOVA BYTU
Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU